Horká kaše

Jižní město prostě bylo a je něco šíleného. Až by se člověk vůbec ničemu nedivil. Film, navzdory všem nekvalitám či zubu času, který se na něm podepsal, ukazuje jedno. Obecně vzato mládež není horší než bývali jejich rodiče a nejde to s ní z kopce. Určité procento jedinců se takhle chová vždycky a najdete je v každé generaci. Někdy to prostě jde jen více vidět a věnuje se tomu více prostoru. Na filmu se mi líbily hrozně dvě věci - hláška z televize "Co se divíte, vždyť jsme si je sami vychovali" a úplně poslední záběr. Jinak je to taková klasická tématicky sebespásná klasika. Tehdy možná v tom někdo spojení metal=zlo (respektive metal-to co se ve filmu děje) vidět mohl, dneska se tomu člověk už jen zasměje. Metaloval jsem podobně jen o dva roky později a měl bych k tomu filmu v podstatě protiváhu. Bílá je hrozná rockerka. (24.10.2017)

Filmy silně čerpající ze své tehdejší aktuálnosti časem nevyhnutelně (leč přirozeně) narazí na svoji zastaralost. O to horší je případ Horké kaše - nejenže černobíle útočí na dobovou omladinu (a jelikož se některé věci příliš nezměnily, tak paradoxně i na tu dnešní), on se to film snaží neúspěšně zjemnit vzbuzováním sympatií např. skrze tehdejší zálibu v heavy metal. Bohužel, jakožto o 15 let mladší divák nemám k atmosféře té doby takřka žádný vztah. Jediná výhoda filmu je ta, že i s takovýmto časovým odstupem zůstává relativně srozumitelným - což se nedá říct třeba o zoomerském humoru, který se pro mnohé stává nepochopitelným už teď. (09.03.2024)

Film, který na jednou stranu oplývá kvalitní hutnou atmosférou všudypřítomné šedi (neustále je pod mrakem a celý příběh se odehrává na obrovském sídlišti), na druhé straně je zaplněn schematickými postavami - rodiče všech hrdinů jsou mimo ( Daniela Kovářová, televizní reportérka, ( a ke které chodí na návštěvu Anna Weltlinská!) a otec hlavního hrdiny vypouštějící z úst jen klišovité fráze). Některé scény působí vykonstruovaně - např. nesmyslně vyhrocená scéna na dětském dopravním hřišti, na druhé straně pak jedna ze zavěrečných scén - skupinového znásilnění - tzv. "střídačky" působí opravdu mrazivě. Přes všechny rozpory je tento film o nudě na socialistickém sídlišti poměrně zábavný. Soundtrack navíc obstarala české metalová kapela Vitacit ! A dalším plusem je skvělé protahování slabik u mladých postav, které působí správně frackovsky. (01.08.2010)

To jsem nevěděl, že české filmy typu nic o ničem měli svého zástupce už na konci osmdesátek... Ony sice v určité podobě vznikaly i dříve, často o problémech nějakého poslance ze strany, ale často tyhle za psychologický film maskované "skvosty" měli nějaký začátek a konec a nesnažily se být o spoustě věcech naráz. Sice taky byly nudné, ale aspoň nějak (byť pitomě) pospojované. Horká kaše je ale svým poselstvím někde na úrovni Dětí noci nebo Laputy. Sledujeme skupinku mladých, kteří poslouchají metal, vymetají sídlištní kluby a mají větší či menší delikventní sklony, kteří rebelují proti staromileckým rodičům, kteří je (asi) špatně vychovávali - což se ale potvrdí jen u nejmladšího z nich, Davida, jehož příběh je nejzajímavější a paradoxně se právě na ten jeho nejvíc kašle. A vzhledem k tomu, že se ostatní postavy skoro nevyvíjejí a Urban vše natočil stylem, díky kterému to lze brát jako fascinace metalovou subkulturou, ale zároveň i jako její opovržlivé zobrazení. Jelikož se to dá lehce číst oběma způsoby, vylučovací metodou z toho vyjde jen jedna ucelenější interpretace - nestranný obraz doby. Je to jím? Možná, snad, ale tenhle film je natolik specificky generační, že to můžou plně posoudit jen ti, co v té době byli ve stejném věku a ze svého pohledu můžu jen říct, že je to taky jeden z filmů s krátkou dobou trvanlivosti a že mi na pohledu tvůrců přišlo vše poněkud zkreslující a povrchní. Tudíž zbývá jen ryze subjektivní obraz doby, ze kterého je třeba si vypíchnout určité scény a repliky, které tímto dojmem nepůsobí. Četl jsem si k tomu reakce uživatelů z tehdejší generace a jediné, na čem se shodují, je radost z toho, že v českých kinech v českém filmu zní metal skupiny Vitacit, zatímco názory na přesnost generačních postav se liší. Já si z toho hlavně vzal atmosféru Jižňáku osmdesátých let, který vypadá přesně tak zaplivaně a šedě, jak jsem si ho představoval. Dokonce jsem poznával spoustu lokací a vím, že dneska jsou na tom všechny o něco lépe, ale samotný Jižňák je stále dost undergroundová čtvrť, kde můžete vidět naprosto všechno. Takže když už nic moc dalšího, aspoň lokace byly skvěle vybrané. 2* (12.03.2024)

Moje hodnocení bude hodně subjektivní. Já na Jižnim Městě žiju od narození, takže jsem byl doslova nadšenej z toho, že jsem v tomhle filmu viděl Jižňák v podobě, jak jsem si ho pamatoval z dětství. On je ten film dost přiblblej, herecký výkony mladejch herců taky nic moc, ale mně bohatě stačilo jenom pozorovat, jak se to tady za těch 22 let změnilo. Navíc v jednu chvíli jsem se dokonce koukal k sobě do oken. Jinak nejvíc mě z celýho filmu pobavilo, když vůdce party nabídnul svýmu "kamarádovi", aby si zapařil u něho doma na Commodoru a mezitim mu celá parta znásilnila jeho starou. Asi si taky koupim Commodore 64 :-) Já prostě musim dát 5 hvězdiček, i když svou kvalitou si to film nezaslouží... (12.01.2011)