Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Krkonoše před první světovou válkou byl chudý kraj, kde se střetával český živel s německým. Bohumil Hanč byl nejslavnější český lyžař své doby, vyhrával závody doma i v zahraničí. Všestranný sportovec Emerich Rath se jako jediný Němec zúčastňoval českých závodů, ostatní Němci z Krkonoš je z nacionálních důvodů bojkotovali. Hanč a Rath se proto dobře znali a setkali se i na startu významného závodu v březnu roku 1913. Po prvním kole se počasí na hřebenech prudce zhoršilo, vypukla sněhová vánice a všichni postupně vzdali. Hanč zůstal na trati sám, závod o první místo se ovšem změnil v závod o holý život. Vrbata stojí na trati jako jediný divák, Rath se vydává Hančovi na pomoc a všichni tři začínají v nelidském mraze a neproniknutelné vichřici psát příběh o hrdinství, odvaze, vůli a přátelství. (Bontonfilm)

(více)

Videa (7)

Trailer 2

Recenze (371)

Bordoshut 

všechny recenze uživatele

4/10 – Když jsem si jako malý představoval Hančův hrůzostrašný závod o život s nemilosrdnou sněhovou bouří, vypadal mnohokrát děsivěji a také byl dotažený až do konce. Zde má scénárista Hodan z nějakého důvodu strach jakýkoli rozpracovaný motiv / naznačený děj dovést do zdárného konce – nechci ho za to urážet, patrně totiž trpí tzv. schlussphobií – a tak po celých leckdy úmorných 102 minut jenom nesměle klouže po povrchu, místo aby zajel hluboko do prostaty, totiž podstaty. Výsledkem je pak vskutku vysilující podívaná na neustále se opakující koloběh: kamerou / scénářem je něco ZAJÍMAVÉHO naznačeno, načež se divák samozřejmě naivně nabaití, že se schyluje k něčemu vzrušujícímu. Jenomže pokaždé Hodan akorát přezíravě zmáčkne klapku a následuje buď příjemná rychlovka s dronem, anebo intenzivní tlachání s dědou Rathem 30 let poté. Následně, když už divák promrzá nudou do morku kostí a skoro zapomněl, že se jedná o velkofilm pojednávající o napínavém závodě, je opět konfrontován se situací na frontě, totiž na kluzišti. Bohužel se však vždy ocitá v čase o půl hodiny později, než z jakého vyskočil, a zjišťuje, že zatímco se věnoval své drahé polovičce během Rathových zcestných plků adresovaných na pro příběh zcela bezvýznamného majitele jakési hospody, rozehraná scénka už je dávno ta tam a místo toho je nezáživným způsobem seznámen s jejím výsledkem. Vidím to asi takhle: deadline se neúprosně blížil, a zatímco kluci filmaři prokrastinovali létáním s vypůjčeným dronem po horách, tenčil se čas i rozpočet. A koneckonců, jak chcete klouzání se v dřevěných lyžích natočit poutavě, aby to diváka bavilo sledovat déle než 5 minut? Tohle vůbec nemusíte Hodanovi vykládat. Sám si s tím lámal hlavu a přišel na pozoruhodné řešení, filuta jeden. Rozhodl se to nenatočit vůbec, naservíroval divákovi několik napínavých sestřihů a důmyslně to proložil střihy na kecajícího dědu a samozřejmě nezapomněl všechny okouzlit ukořistěným materiálem z dronu, aby ta investice nebyla úplně zbytečná. Výsledkem je hodně všelijaká směs, ale rozhodně ne film, který by důstojně reprezentoval tehdejší boj o život 2 českých lyžařů. Zvlášť uvážíme-li fakt, že druhý z nich ve snímku v podstatě ani nefiguruje a jen na konci si někdo všimne jeho nepřítomnosti – hele, vždyť von taky chybí! – a celá jeho maličkost je dodána retrospektivně. Během sledování jsem se nevýslovně nudil, snímek negradoval, k žádnému stupňování emocí / sázek nedošlo, jestli tam vůbec nějaké byly, citová pouta k postavám na bodu mrazu, scénář je strohými dialogy absolutně neprodal a herci také nebyli kdovíjak výrazní. Herecký výkon pana hostinského z o 30 let poté, je asi odpovídající tomu, co byste tak očekávali od člověka, co si smočil fráček v Ordinaci v Růžovce. Celá linka s dědou Rathem je zbytečná a koncept vyprávění zážitků z mladých let je totální klišé, navíc v podání Hodana velmi útrapné. Prvních 45 minut se nic neděje a vzhledem k tomu, že o jakémkoli promyšleném tempu nemůže být řeč, jedná se o velice bolestně strávený čas. Verdikt: „Ideální film pro děti na dobrou noc, garantuji vám, že po tomhle materiálu budou spát jako zabitý.“ () (méně) (více)

filmfanouch 

všechny recenze uživatele

Historických filmů u nás za poslední dobu vzniká poměrně dost a to i přesto, že většinou nejsou těmi největšími komerčními hity. Historické filmy jsou ovšem potřeba, protože dokáží odvyprávět významné příběhy historie, které by se neměli opomenout. Jako právě příběh Bohumila Hanče, Václava Vrbaty a Emericha Ratha. Zkušený scenárista a dokumentární režisér Tomáš Hodan se tohoto známého příběhu chopil a za cíl si kladl, aby šlo o věrné převyprávění osudů této trojice. Poslední závod ovšem především vypovídá o době, ve které se odehrává (období 20. století v letech 1913-1958) a o hrdinství či odvaze. Hodan navíc zvládl natočit intenzivní drama, které dokáže to nejzásadnější. Dokáže v divákovi něco probudit. Nejen pro Hodana, ale i producenty či představitele Hanče Kryštofa Hádka šlo o srdcovou záležitost a to je přesně v průběhu ze samotného filmu cítit. Kamera Jana Baseta Střítěžského pracuje s malebným kouzlem hor, které dokáže udržet i v momentech, kdy se na plátně objevuje mlha. Film se natáčel v autentických místech, přesně tam, kde se před 110 lety příběh odehrával. Krom autenticity to celé ještě více přidává na síle, protože v momentech, kdy představitelé závodníků v brutální zimě lyžují jim divák to závodění z plných sil a pevnou vůli naprosto věří. Celé to podtrhuje intenzitu, nepříjemnost a především napětí, které funguje výčetně i přes fakt, že člověk již dávno tuší, jak příběh Hanče, Vrbaty a Ratha bude eskalovat. U historických/alespoň částečně životopisných filmů se vždy může snadno vyskytnout obava spočívající v tom, zda daný film může onu délku utáhnout. Příběh Hanče je ovšem rozšířen o rodinné drama, které ještě více umocňuje emoce z toho, jak se Hančův příběh následně vyvíjí. Kryštof Hádek ani po letech nezklamává a do (dle svých slov) srdcové záležitosti dal herecky naprosto vše, kdy mu člověk věří přesně tu tragickou situaci, ve které se jeho postava nachází a to, jak se osud jeho postavy vyvíjí v jeho podání působí velmi přesvědčivě. Hádkův výkon tak ve finále jen zastiňuje všechny ostatní (i když to neznamená, že by film byl plný malých herců), stejně tak výrazný je snad jen Oldřich Kaiser jako starší verze Emericha Ratha. Právě pasáže z roku 1958 odhaluje Rathův tragický příběh a naznačuje, že se vlastně s dobou nic nemění. Mění se politické systémy, lidé u moci, ale některé věci se prostě nemění. Především nespravedlnost. Život samotného Emericha Ratha by nejspíš vystačil na samotný film, naroubování na známé ´´ starší verze jedné postavy vypraví o osudech svého mladšího já ´´ ovšem v tomto podání působí o poznání přesvědčivěji než ve srovnání s většinou současné konkurence. A člověk přitom snadno přimhouří oko nad tím, že by měl Marek Adamczyk zestárnout do podoby Oldřicha Kaisera. Poslední závod se v průběhu více a více stává filmem o vlastenectví, kdy se na něj dá uvalit i takový pohled, že ´´ snaha o přihřátí polívčičky ´´ a hrdost někdy není cesta správným směrem. Do pozadí toho, že Němci bojkotovali české závody film vlastně film moc dvakrát nešahá, jde mu především o tragický příběh Hanč, Vrbaty a Ratha. Hudba Jakuba Kudláče přitom dokáže přesně umocnit ty správné emoce, vizuál je skutečně pěkný a především Hodan dokáže skutečně pracovat s emocemi. Dost možná působivěji než většina lokální konkurence za poslední dobu. Celý film navíc skutečně působí dojmem, že není přikrášlen a vypovídá skutečný příběh bez příkras, které by někomu více voněli. Spíše než původně zamyšlený survivor snímek je tak Poslední závod spíše skutečně výpovědi o jedné (vlastně dvou) době/dobách a i o tom, že něco se ve skutečnosti opravdu nemění. A i díky tomuto ohledu si Poslední závod zaslouží diváckou pozornost. Poslední závod je povedená záležitost, která dokáže vypovídat o vývoji společnosti, dokáže odvyprávět fascinující i tragický příběh a především skutečně emocionálně rezonovat. Kdyby všechna historická dramata u nás dopadla zhruba takhle, svět by byl možná hned o poznání veselejší místo. Poslední závod totiž v průběhu dokáže i vyvolat pocit, že jde o film, který by se na takových zahraničních filmových festivalech rozhodně neztratil..... () (méně) (více)

Reklama

Xmilden 

všechny recenze uživatele

4 hvězdy si u mě film bez problému obhájí, ale rozhodně bych nějaké výtky měl. Hlavně je to pro mě tedy poprvé chvílemi trošku nepřehledné. Casting mohl být o něco zajímavější, přestože ti hlavní dva Hádek s Kaiserem jsou výborní. Co se mě hrozně moc líbilo byly skutečně extrémní podmínky. Počasí tady hraje jednoznačně hlavní roli. Ten déšť, sníh, chlad a mráz jsou přímo hmatatelné. Nemůžu se zbavit dojmu, že to mohlo být ještě o fous lepší. 75% ()

Krt.Ek 

všechny recenze uživatele

Když nad tím tak přemýšlím, tak na úvod musím přiznat, že zas tolik nemusím životopisné filmy, jež, takříkajíc, serou mramor, jinak řečeno: filmy heroizující, mýtotvorné, piedestalující, má rozervaná duše si zkrátka žádá temnějších, či nejjednoznačnějších hrdinů (možná i proto mne letos prozatím z ranku životopisných dramat nejvíce okouzlil Arvéd, naopak kupř. takový Zátopek mě nechal chladným), nicméně Poslední závod si mě však čertvíjakým zázrakem vcelku získal. Už jen skrze „rehabilitaci“ Emericha Ratha (o kterém jsem před zhlédnutím filmu nevěděl zhola nic), resp. jeho vytažení ze zapomnění si film obhájí svou existenci, pan Kaiser (u něhož platí, že čím starší je, tím větší má charisma) – ztvárňující Emericha Ratha v zralém věku – byl velice dobrou volbou. Ještě lepší je pak tento film jakožto zpráva o neklidném 20. století: národností animozity žádající si své oběti, komunistické pronásledování nepohodlných osob, i to byla střední Evropa. Jen škoda, že Hanče (o Vrbatovi ani nemluvě; tomu film takřka nevěnuje pozornost) tenhle – i řemeslně zvládnutý film (viz Český lev za kameru pro Jana Baseta Střítežského) – vykresluje děsně plakátovitě (nadto – přišlo mně – jakožto osobu bez zápalu, a to jak pro lyžování, tak pro českou věc, jako by ho motivovalo pouze vědomí povinnosti). Abych však nekončil negativisticky, nemohu nepominout, že mě Poslední závod vybičovává k tomu, abych si sehnal film Čeňka Duby Synové hor (1956). Lepší vysvědčení, než že chci znát víc detailů ze života průkopníků českého lyžařství (tedy chvalitebně), ode mne asi film dostat nemohl. 70 % ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Novodobý remake legendárního filmu Synové hor Čeňka Duby z roku 1956 se vlastně celkem povedl, příběh úmrtí našich dvou slavných dřevních závodníků v běhu na lyžích Hanče a Vrbaty přímo v průběhu závodu je sám o sobě nosný a aktualizaci si jistě zasloužil, překvapilo mne, jak i současní tvůrci akcentují obrozenecký rozměr a točí v intencích x-té fáze národního obrození, plus byla pozornost, kterou si jistě zasloužila postava Emericha Ratha, minus ale obsazení, Kryštofu Hádkovi jsem Bohumila Hanče nevěřil a nostalgicky vzpomínal na Josefa Beka. Největším minusem je ale to, že se mi původní Synové hor z 50. let líbili o něco víc než tato novodobá adaptace... ()

Galerie (68)

Zajímavosti (19)

  • Při záběrech z Medvědí boudy směrem na horu Medvědín si můžeme všimnout vysílače, který na vrcholu je dnes a tehdy být nemohl. Nicméně z dálky zapadá do krajiny podobné lesu, takže vysílač není moc k rozeznání od stromového porostu. (vyfuk)
  • Emerich Rath (Marek Adamczyk) za celý život získal viac ako 500 ocenení v rôznych športoch. Známy bol ako predstaviteľ disciplíny chôdze so záťažou, pretekov v nej sa zúčastnil po celej Európe. V roku 1912 sa stal majstrom Nemecka v boxe v ťažkej váhe. Ako maratónec sa za Rakúsko zúčastnil dvoch olympiád (1908 a 1912). V Československu vyhrával majstrovstvá kajakárov. Bol to abstinent, otužilec a propagátor plávania v zime. Nemci ho považujú za zakladateľa vegetariánskeho hnutia. Športové potreby predával aj sám navrhoval. Vďaka dokonalej postave sa stal modelom na fotografovanie knihy o posilňovaní. V Berlíne vyhral súťaž krásy. Po prepustení z basy sa živil ako zametač a pomocník na stavbách. Plánoval dôjsť na olympiádu do Ríma v roku 1960 na bicykli, nezískal však povolenie od komunistických úradov. Namiesto toho bol umiestnený do domova dôchodcov v Benešove, odkiaľ odišiel do Broumova. Neskôr žil u bratranca, s ktorým sa po niekoľkých mesiacoch nepohodol, z dôvodu finančnej tiesne postupne rozpredal celý majetok a žil ako bezdomovec, čo bolo v roku 1962 neprípustné. Bol umiestnený do domova dôchodcov v Starkove, zomrel na infarkt v nemocnici v Broumove. [Zdroj: Český rozhlas Dvojka] (Raccoon.city)
  • První klapka padla 21. února 2021 ve Františkově v Krkonoších. Film se natáčel 32 dní. Filmaři se během dvou měsíců od konce února do konce dubna vydali na autentická místa na hřebenech Krkonoš, na Labskou boudu, Medvědí boudy, Brádlerovy boudy, na Jizerku, do Hostinného, do Lázní Toušeň, Škvorce, Lukova u Loun a Prahy. (SONY_)

Související novinky

Květnové Kino na hranici se vrací

Květnové Kino na hranici se vrací

21.04.2022

Letošní 24. ročník filmové přehlídky Kino na hranici, která se koná na obou stranách řeky Olzy, v Českém Těšíně a Těšíně, proběhne 29. dubna až 3. května 2022. Organizátoři se vrátili k původní… (více)

Reklama

Reklama