Poslední závod

Alternativní ztvárnění tragických životních osudů Hanče a Vrbaty prolnuté životním osudem jejich německočeského druha Emericha Ratha vyniká i skvělým vystižením dobového hraničářského vlastenectví a naopak německočeského protičeského šovinismu. Celá věc měla svůj zvláštní kontext: za necelého půldruhého roku vypukla první světová válka, proti níž sněhová bouře na krkonošských hřebenech byla spíše jarním vánkem. Vědomí, že jsme s to natočit i takový film je velkým povzbuzením. Podcenit nejde ani jeho poznávací záběr a specifický regionální svět, který je v jeho ohnisku. Připomenutí jmen prvních českých "sportovníků"-vlastenců také není od věci. Celková úroveň včetně hereckého obsazení, v němž vyniká Oldřich Kaiser je vysoko nad polistopadovým standardem českého hraného filmu. (01.04.2023)

Dokumentarista a scenárista Tomáš Hodan se zkušenějšímu Marku Najbrtovi díval přes rameno při filmování Čertího brka a Prezidenta Blaníka zjevně důsledně. Jeho celovečerní režijní prvotina totiž nabízí o poznání víc než „jen“ důstojné zfilmování výrazného historického příběhu o dvou kamarádech, kteří za tragických okolností nalezli smrt v krutých horských podmínkách. Natáčení na lokacích totiž dodává vizuální stránce hloubku a zvuk ledové vichřice bourá aparatury kina. Je velmi příjemné vidět řemeslně precizní snímek vzniklý v našich podmínkách, přesto se však určitým chybkám vyhnout nepodařilo. Předně jde o občasnou zkratkovitost, nedotaženost některých linek a témat – což je zřejmá daň za jejich velký počet, navíc rozkročený mezi dvěma časovými liniemi. Přestože by jejich propojení mohlo působit organičtěji, pohybujeme se na úrovni pro současnou tuzemskou tvorbu poměrně vzácné – totiž hledání nedostatků okem náročného diváka. Jako celek je však Poslední závod rozhodně zdařilým kouskem, kterému srdíčko nechybí. Více zde. (25.03.2022)

Synové hor asi vytanuli nejen mně na mysli, když jsem usedl k tomuto filmu. Natočeno je to zručně, poctivě, herci si asi museli máknout. Člověk chtě nechtě musí srovnávat dnešní borce v softshellových goretexových nanovlákenných mundůrech z látek původně dělaných pro kosmonauty a ty tehdejší srdcaře. Bavlněná košile, vestička, nějakej ten kulich, golfky a pletený podkolenky zřejmě od babičky... To byla celá výstroj závodníka. Jo a ještě kožené pohorky namaštěný sádlem upnutý do primitivního vázání ke dvou bytelnejm ohoblovanejm fošnám se špičkou vpředu.  A i tak borci předváděli neskutečné výkony,  a i v tom lezli před válkou třeba na Everest což nedávno odhalila jedna z mnoha mrtvol, kterou odkrylo tání i s její kompletní dobovou vysokohorskou výbavou. A co teprve takový Ötzi co si to na lehko štrádoval po ledovcích jen v polobotkách vystlaných senem... .-). Jenže co od filmu čekat víc než hory, onen závod a děj, který je většině vzdělaných notoricky znám. Film tak mohl zaujmout hereckými výkony a svým současným vyprávěním. Olda Kaiser z toho vytřískal maximum. Že bych byl ale nějak napnutý, nebo cítil nějaké emoce... To bohužel ne. Ale za to poctivé zpracování dávám za 4 hvizdy na píšťalku. * * * * (06.10.2022)

Tyhle filmu u kterých víme jak dopadnou, mají nevýhodu, že jim zbývá ukázat jenom to, jak to natočili... Jestli chcete vidět Krkonoše v době dávné, dejte si raději Heřmánkova Krakonoše s lyžníky. Za mě zajímavější až doba socialistická, protože jsem chtěl vidět, jestli bude správce svině nebo ne. Kaiser je opravdu vynikající, přál bych mu ještě několik desítek let života (bez alkoholu) a stejný počet dobrých rolí. Katakombes Milou kinematografos. (07.08.2022)

Jsem nesportovní člověk původem z Vysočiny, takže s příběhem Hanče a Vrbaty jsem se setkal poprvé až díky Poslednímu závodu. Do kina mě nalákaly řemeslně udělaný trailer, herecké obsazení a samotný námět z našich dějin. U některých snímků brblám, že by potřebovaly zkrátit, zatímco u Hodanova filmu bych klidně uvítal čtvrthodinku navíc, jelikož mi v některých místech přišel film zkratkovitý - nejvíce to bylo patrné u linie s Vrbatou. Abych si odbyl výtky, překvapilo mě, že když se rámcový příběh z konce 50. let točil okolo Ratha, byla linie z let 1912-3 zaměřena především na Hanče. Přesto se však jedná na české poměry o kvalitní film, který vedle silného (byť místy zkratkovitého) a (doslova) mrazivého příběhu zaujme i po technické stránce - a to především kamerou a nepřeslechnutelným hudebním doprovodem. Z herců mě nejvíce zaujali Hádek s Kaiserem. Slabší čtyři hvězdičky! (25.03.2022)