Saturnin

Kdo nečetl knihu, může být nadšen. Kdo ji ale četl, ten toto nadšení rozhodně nemůže sdílet. Snaha o zachování dialogů je sice záslužná činnost, leč přesto ve filmu v některých scénách onen knižní situační humor ani zdaleka tak nevynikne. Co se ale myslím autorům filmu povedlo, to bylo herecké obsazení. Oldřich Vízner v titulní roli sice není naprosto jedinečným Saturninem a možná bych si v té roli dokázal představit i někoho jiného, ale kus toho Saturninova "uličnictví" z něj vyzařuje. Přesně se ovšem do svých rolí hodí Ondřej Havelka a Jana Synková, ale i Lubomír Lipský nebo Milan Lasica. (26.09.2003)

Některé dialogy tesat do kamene, protože to byla ukázka dokonalého vtipu, který mně absolutně sedne. Postupem času, mně přišlo, že ty dialogy ztrácely na údernosti, ale Saturnin bavil. Nejsem si trošku jist hereckým obsazením až na tetičku a její hlas ten by mně dokázal nasrat i kdyby říkal "tady máš milion eur" . (22.02.2018)

Úsměvný pohled na vnějškovou anglofílii "lepší" české společnosti třicátých let naznačuje směr, kterým by se tato společnost patrně ubírala, kdyby nebylo Mnichova a následných tragických událostí. Na naše elity středních a horních vrstev tehdy bylo opravdu zaděláno. Specifičnost SATURNINA je mj. dána tím, že autor předlohy Zdeněk Jirotka byl při jejich skicování viditelně inspirován suchým anglickým humorem. Televizní iscenace větší část půdorysu románu zachovala, v mnohém však zůstala až příliš poplatná literární předloze i za cenu jistého - ne ovšem závažného - obroušení filmové podoby a limitace televizní řeči. Postavy jsou redukovány - tak je tomu již v Jirotkově předloze - na společenské typy s jednou výjimkou, kterou je právě Saturnin, navenek nejkonvenčněji a "nejuniformněji" pojatý. Těžiště príběhu spočívá v řetězu úspěšně zkomponovaných a zvládnutých gagových situací. Excelentní herecké obsazení svá vyměřená pole pokrývá beze zbytku se šarmem a zřejmým potěšením z námětu i obsahu SATURNINA. Zcela neobvyklou úložku tu hraje - v saturninovské retrospektivě - Jitka Molavcová; i ona si počíná s úplným zdarem. Dá se říci, že se Věrčákovu týmu podařilo vytvořit nadprůměrné dílo, jehož nadčasovost je budována ze stejných základů jako literární předloha. Její součástí jsou i nedokonalosti, které již byly popsány; nejenže neubližují, v některých ohledech dokonce nezaměnitelně a působivě spolucharakterizují. Dobu, v níž se dílo odehrává, i čas, který si pro adaptaci vybrala naše dnes už vlastně také minulost počátku předposledního desetiletí minulého století, tu splynuly v harmonickém, duši i srdce těšícím utěšeném celku. (14.04.2008)

Ondřeje Havelku moc nemusím, nicméně, zde se celkem dobře doplňuje s naprosto skvělým Oldřichem Víznerem. Některé scény jsou opravdu velmi vtipné, především ty, kde se objevuje Lubomír Lipský, případně Jana Synková. Další jsou zase poněkud přitažené za vlasy, ostatně, podle předlohy. Celkem povedený film, ale opravdu ho cíleně nevyhledávám. (31.12.2010)

Miluju Jirotkovu předlohu a naprosto zbožňuji film. I když Oldřich Vízner podle popisu knihy nesplňuje Saturninovy fyzické parametry, lepšího sluhu pana Oulického si ani nedovedu představit. Teta Kateřina je naprosto brutální svými příslovými a i to poskakování by se našlo. Petr Vacek jako Milouš s knírkem, Lubomír Lipský je ten nejlepší možný dědeček. Hlavní pár se vyvedl a Milan Lasica to jen dovršil. Bezpochyby jeden z nejlepších filmů devadesátých let. Nestárnoucí komedie. P.S: Jak to sakra skládá ty lehátka? :)) (28.12.2007)