Saturnin

Miluju Jirotkovu předlohu a naprosto zbožňuji film. I když Oldřich Vízner podle popisu knihy nesplňuje Saturninovy fyzické parametry, lepšího sluhu pana Oulického si ani nedovedu představit. Teta Kateřina je naprosto brutální svými příslovými a i to poskakování by se našlo. Petr Vacek jako Milouš s knírkem, Lubomír Lipský je ten nejlepší možný dědeček. Hlavní pár se vyvedl a Milan Lasica to jen dovršil. Bezpochyby jeden z nejlepších filmů devadesátých let. Nestárnoucí komedie. P.S: Jak to sakra skládá ty lehátka? :)) (28.12.2007)

"Snad nebylo moudré, že jsem si já, svobodný a poměrně mladý člověk, vzal sluhu. Zdá se to dokonce výstřední a příliš románové. Jisto je, že by se v Čechách našlo velmi málo mladých mužů, kteří by měli svého sluhu, a mé klidné a konzervativní povaze je vzpomínka na to, že jsem udělal něco tak neobvyklého, nepříjemná." Bylo jen otázkou času, kdy se to uskuteční. Hašek, Hrabal i Poláček nalezli u filmařů zálibu dávno předtím a dalšími kvalitními humoristickými autory naše literatura zrovna neoplývá. Je však zarážející, že po stejnojmenné knize Zdeňka Jirotky nesáhli filmaři již dříve. Ačkoli se dá filmové verzi vytknout její poněkud televizní vzezření, celkový dojem svědčí o mimořádné snaze zachytit dobu třicátých let v jejích jemných a charakteristických odstínech. Divák v podobných filmech potřebuje zakotvit v atmosféře zobrazované doby a tu v Saturninovi rozhodně nachází. Vynikající jazzová stylizace, perfektní kostýmy, líčení, účesy, automobily, zařízení, zkrátka vše, co se filmem mihne, je vrcholně "dobové". Herecké obsazení pak tuto dokonalost jen dozdobuje. Nelze než radostně konstatovat, že Oldřich Vízner v titulní roli je dokonalým ztělesněním zdvořilé distinguovanosti, ďábelské rafinovanosti, vysoké inteligence a svérázného smyslu pro humor. Lze-li vůbec kde beztrestně použít zprofanované klišé herecký koncert, pak rozhodně na tomto místě. Ondřej Havelka ve všech směrech naplňuje představu plachého a nejistého mladého gentlemana a jak sám později přiznal, hrál v podstatě sám sebe. Svou bezesporu životní roli zde odehrála Jana Synková, z jejíž tety Kateřiny přímo sálá negativní energie a neutuchající urputnost, jakými jsou obdarováni pouze obtížný hmyz a zahradní plevel. Svou příležitost beze zbytku využili i ostatní: Lipský, Lasica, půvabná Zedníčková, skvostná Molavcová, jedinečný Vacek. V zásadě pak existovali pouze dvě varianty filmového převedení Jirotkova díla. První možnost byla věrná až otrocká, ta druhá pak volná se stejnými motivy. Domnívám se, že v konečném resumé prospěla filmu i předloze druhá varianta. Filmový SATURNIN je ryze specifickým dílem, z něhož nevyprchávající poetika a pomyslný elixír mládí vytvářejí příjemnou iluzi a malují idylické časy první republiky v jejích líbezných tónech. A o to autorovi v době vzniku díla, v časech druhé světové války, nepochybně šlo. (17.07.2009)

V některých okamžicích vypadá docela televizně, ale bravurní herecké výkony to vynahrazují. Ti, jejichž projev by mohl vypadat jak z tlevizní estrády nás k jejich dobru zklamou. Opravdu velmi povedené, velmi směšné, Zdeněk Jirotka jistě nic nenamítal... SETAPOUCH! SOBÝ HNUSEC! SEŽENE MEMLUJE MÉ! VOJSELUL VDOVY! NEDOLÍM! NEDOLOVÍM! (19.04.2003)

630. hodnocený film: Bál jsem se, že film nebude tak dobrý, jako kniha Zdeňka Jirotky. Nemůžu se divit lidem, kteří tento film zcela svrhnou, protože podle mě, buď budete Saturnina milovat, nebo nenávidět. Někomu přijde jeho chování naškrobené a povýšené, tedy i vyumělkovaně přehnané, ale někomu, jako mě, přijde naprosto dokonale vtipné a vždy aktuální vzhledem k situaci. Do toho i překvapivě dobré herecké výkony v podání nejen Odřicha Víznera, Lubomíra Lipského či Milana Lasici, ale Ondřeje Havelky, kterej fak překvapil. 5* ode mě snad ani nikdo nemohl čekat... 5* (11.12.2008)

Nelíbí se mi tahle verze, protože připomíná spíše rozhlasovou hru. Ano, příjemně starosvětskou, ale rozhlasovou. Všechny vtipy jsou bez ladu a skladu odvyprávěny. Chybí tomu inscenační nápad, převedení slovních vtipů do obrazových. Už jen ten začátek - představte si, jak by jinak vypadala úvodní scéna, kdybychom ve velkém detailu viděli tvář doktora, na níž občas přistane šlehačka, a on naprosto vážně vypráví svou o koblihách. A jak kamera odjíždí, vidíme v celku, jak celá kavárna spolu bojuje a svádí šlehačkovo-koblihovou bitvu. Prostě se na to sice příjemně dívá, ale vtipy jsou zabité, občas dokonce stokrát zopakované, aby je pochopil i největší blbec (ví Bůh-výbuch), a jedinými pozitivy jsou dokonalý Vízner a ke konci setapouch. (01.01.2016)