Základní instinkt

Tentokrát jsem prvomájový romantický film mohl vybrat já. Tak proč po 50ti odstínech nesáhnout po klasice. Douglas v nejlepší herecké formě, Stoneová v nejlepší fyzické formě. Fantastická atmosféra, boží hlášky. Verhovenova explicitní a krvavá stylizace mi navíc přivodila stesk po starých časech. Hudba prvotřídní. Vzpomínáme i na Jerryho Goldsmitha. (01.05.2017)

Nevím, proč jsem si dlouhé roky myslel, že ten film je sračka... protože když jsem se na něj podíval po letech znovu, přímo jsem užasl, jak moc je dobrý (nebál bych se napsat téměř až hitchcockovsky). Ten scénář nemá jedinou chybu, stejně tak hudba Jerryho Goldsmithe, která skvěle podtrhuje tu dokonalou neo-noir atmosféru, odehrává se na to zajímavých lokacích, a krom starých aut (např. Sharon Stone se zde prohání v krásném exempláři Lotus Esprit SE [Type 85], což je mimochodem stejné auto, které se objevilo i ve filmu Pretty Woman) a počítačů na tom filmu v podstatě není vůbec znát, že už je skoro 30 let starý - pořád to dokáže člověka dokonale vtáhnout do sebe a nepustit až do konce. Samostatnou kapitolou je potom samozřejmě obsazení - Douglase juniora jsem sice nikdy moc nemusel, vadil mi třeba i v Skandálním odhalení natočeném o 2 roky později, a zde tomu nebylo jinak, ale dokonale to vynahrazuje Sharon Stone, která zde byla ve svých tehdejších 34 letech pravděpodobně na vrcholu krásy a všechny scény s ní jsou prostě úžasné, především pak ta vrcholná u výslechu s legendárním přehozením nohou - je to zcela jistě její životní role a nikdy už nic tak dobrého nenatočila (snad s výjimkou Casina). Mimochodem z dnešního pohledu se jeví problematické, jak ten film glorifikuje kouření - a ačkoli jsem na to obvykle též alergický, zde mi to však nevadí, protože za á Sharon Stone s cígem je prostě hodně sexy, a za bé jsem se navíc dočetl, že scenáristovi byla později diagnostikována rakovina krku a veřejně se za kouření v Základním instinktu omluvil - takže tak. Nově na ten film nedám dopustit - je spousta dobrých důvodů, proč si ho cenit. (22.03.2020)

Sex ukončený nečekaně drastickým mordem. Začátek dává tušit mnohé, příběh se ale vydává dál poklidnější cestou. Zanedlouho poprvé udeří úžasná mrazivá hudba Jerryho Goldsmithe a hitchcockovská atmosféra je definitivně nastartována. Inteligentní, ale chladně působící spisovatelka Catherine Tramell, perfektně ztvárněná Sharon Stoneovou, je na počátku téměr vtisknuta do pozice vraha, aby mohla začít rafinovaná hra s divákem, který je směrem k závěru více a více viklán. Je vrahem vážně ona? Postav se ve filmu vyskytuje jen málo. Role mužského protějšku Stoneové připadla Michaelu Douglasovi, jehož detektiv Nick Curran má do vzorného policisty nekonečně daleko - kladné postavy se tu ostatně moc nevedou. Neustálá pachuť perverze taky naznačuje lecos. Celkově nedokážu filmu vytknout prakticky nic. Napětí bylo permanentní, atmosféra (podmalovaná patřičnou hudbou) dýchala ledem, Stoneová i Douglas jsou ve svých rolích dokonalí, psychologická hra funguje a je inteligentní. Tvůrci navíc věděli, kdy zaskočit brutalitou a kdy osvěžit detektivku automobilovou honičkou. Sekáček na led je pěkný svinstvo... (22.09.2007)

Verheoven v Základním instinktu proszauje více vážnosti, než je pro jeho tvorbu obvyklé a, nezlobte se na mě, nedělá to dobrotu. Formálně podařený film (zaujmou hlavně herecké výkony, syrové pojetí sexuálních scén a de Bontova kamera) je tak ochuzen o pořádnou osobitost i nadčasovost. Promluvy jako "Já s ním nechodila. Šukala jsem s ním." mohly vyvolávat dusnou atmosféru v roce 1992, ale dnes už takové věci slýcháme běžně, velmi podobné je to i se souložícími scénami. A co je nejhorší, Sharon Stoneová mi nepřipadalani na chvíli nějaknepřkonatelně přitažlivá a vůbec jsem nechápal, že jí může Duoglas (resp. jeho postava) natolik podlehnout. Verhoeven si Základním instinktem sice získal na svou stranu kritiku, ale já, jako Paulův fanoušek, preferuji možná méně vážnou, zato osobitější a kouzelnější část jeho tvorby. (24.10.2007)

Paul Verhoeven stojí za řadou kultovních záležitostí (Robocop, Total Recall, Hvězdná pěchota), spousty diváků má ovšem největší místo v srdci pro jeho Základní instinkt. A to nejen díky Sharon Stone, ale i díky výtečné práci s atmosférou, která výjimečně pracuje s očekáváními, skvělému vizuálu kameramana Jan de Bonta, ikonické ústřední melodii od Jerryho Goldsmithe, která zní v hlavě ještě dlouho po konci filmu a především díky které detektivní zápletce, která si s pravidly detektivek hraje tak trochu po svém. Stejně jako samotná Sharon Stone v tomto filmu je tak Základní instinkt nevyzpytatelný. Sharon Stone se díky Základnímu instinktu stala jednou z nejikoničtějších femme fattale v historii kinematografie, po Total Recall navíc definitivně mohla předvést, že se pod povrchem krásné ženy skrývá i schopná herečka, která v jedné roli dokáže vystřídat více poloh. Známý provokatér Paul Verhoeven se bez částečných provokací neobešel ani zde. Jako obvykle v roce 1992 nový Verhoevenův film způsobil pozdvižení, protože se Verhoeven opět nedržel zkrátka. Především co se týče sexuálních scén. Verhoeven přitom natočil thriller, který dokáže snadno evokovat třeba thrillery od Alfreda Hitchcocka, jde o ukázkový neo-noir, který dokáže krom ústřední zápletky rozvíjet nějaké osobní drama, skutečně šponovat atmosféru i přes fakt, že se vše zdá být předem očividné a především proti sobě stojí Michael Douglas a Sharon Stone s vynikající chemií. A díky tomu mohli mít všechny ty erotické pasáže takovou jiskru, jako by divák skutečně sledoval pár milujících se veverek. Ocenit se musí především scénář Joea Eszerhase, který skutečně přišel se zápletkou, která se z diváckého pohledu ráda objasňuje, klíčem je poté to, že Verhoeven by se nejspíš jen tak nechopil filmu, který by neměl nádech satiry. Ta možná v Základním instinktu není tak očividná jako u Robocopa či Hvězdné brány, je ovšem velmi snadné si pár lehkých náznaků všimnout. Především to ovšem skutečně funguje jako thriller, kde napětí skvěle funguje i v samotné závěrečné scéně, která opět ukázkově pracuje s očekáváními. Verhoeven těch kultovních filmů natočit skutečně dost, Základní instinkt je ovšem v jeho kariéře i dost možná nejvýraznější. Motivy sexu a smrti, bravurně budovaná atmosféra a jedna z nejbrilantnějších femme fatale v dějinách filmů, kdy tento film Sharon Stone definitivně nakopl kariéru naprostým právem. Ten parádní soundtrack Jerryho Goldsmithe je pak už jen třešničkou na dortu..... (23.03.2022)