Základní instinkt

Setkání s ženou již od dob křesťanství téměř bez výjimky představovalo osudové pokušení, smilstvo, hřích, svedení na scestí... a doplatil na to i Verhoeven. Na jednu stranu zažehl kariéru Sharon Stone, na druhou stranu svůj film zúžil na jeden jediný, onen přesnožkový flór, což ale filmu nesmírně ubližuje. Inu, to máte tak, když vám femme fatale, popř. žena vamp (typ smyslné svůdnice) „vystoupí“ z příběhu a přesáhne hranice filmu. (14.05.2009)

"Moje kniha je skoro hotová. Detektiv je skoro mrtvý." Kdybych měl zemřít při orgasmu při souloži století se spisovatelkou Catherine, tak s tím rozhodně souhlasím a chci to hned teď. Jenže jak se mám srovnat se sarkastickým detektivem Nickem, když nejsem alfasamec, kterej v kokainovým oparu střílí turisty? Tentokrát si vybrala jeho. Nevadí, já se budu koukat. Nejednou. Mám totiž důvodný podezření, že ten film totiž dokonalej. Sexuální scény jsou žhavý, hudba znepokojivá, vtípky originální, automobilový honičky nadupaný, skákání na špek nápaditý a napětí by se dalo krájet ... teda sekat sekáčkem na led. Já jsem si to užil v roce 1992 v brněnský Scale i v roce 2023 v karlovarským Času. (14.07.2012)

Úchvatný film, který si mě naprosto získal. Sharon S. v nejkrásnější podobě. Její přehození nožky přes nožku to je opravdová lahůdka. M.Douglas jako policista co má rád hry. Ona spisovatelka píšící o vraždách a on její vyšetřovatel. Skvělá scéna výslechu. Ukázka manipulace a předvídavosti. Čistý, krásny a úžasný noir ve své nové kráse. Genialní Verhoeven a neuvěřitelně mrazící závěr... Tento film je poviností pro každého!!! (01.07.2004)

Paul Verhoeven stojí za řadou kultovních záležitostí (Robocop, Total Recall, Hvězdná pěchota), spousty diváků má ovšem největší místo v srdci pro jeho Základní instinkt. A to nejen díky Sharon Stone, ale i díky výtečné práci s atmosférou, která výjimečně pracuje s očekáváními, skvělému vizuálu kameramana Jan de Bonta, ikonické ústřední melodii od Jerryho Goldsmithe, která zní v hlavě ještě dlouho po konci filmu a především díky které detektivní zápletce, která si s pravidly detektivek hraje tak trochu po svém. Stejně jako samotná Sharon Stone v tomto filmu je tak Základní instinkt nevyzpytatelný. Sharon Stone se díky Základnímu instinktu stala jednou z nejikoničtějších femme fattale v historii kinematografie, po Total Recall navíc definitivně mohla předvést, že se pod povrchem krásné ženy skrývá i schopná herečka, která v jedné roli dokáže vystřídat více poloh. Známý provokatér Paul Verhoeven se bez částečných provokací neobešel ani zde. Jako obvykle v roce 1992 nový Verhoevenův film způsobil pozdvižení, protože se Verhoeven opět nedržel zkrátka. Především co se týče sexuálních scén. Verhoeven přitom natočil thriller, který dokáže snadno evokovat třeba thrillery od Alfreda Hitchcocka, jde o ukázkový neo-noir, který dokáže krom ústřední zápletky rozvíjet nějaké osobní drama, skutečně šponovat atmosféru i přes fakt, že se vše zdá být předem očividné a především proti sobě stojí Michael Douglas a Sharon Stone s vynikající chemií. A díky tomu mohli mít všechny ty erotické pasáže takovou jiskru, jako by divák skutečně sledoval pár milujících se veverek. Ocenit se musí především scénář Joea Eszerhase, který skutečně přišel se zápletkou, která se z diváckého pohledu ráda objasňuje, klíčem je poté to, že Verhoeven by se nejspíš jen tak nechopil filmu, který by neměl nádech satiry. Ta možná v Základním instinktu není tak očividná jako u Robocopa či Hvězdné brány, je ovšem velmi snadné si pár lehkých náznaků všimnout. Především to ovšem skutečně funguje jako thriller, kde napětí skvěle funguje i v samotné závěrečné scéně, která opět ukázkově pracuje s očekáváními. Verhoeven těch kultovních filmů natočit skutečně dost, Základní instinkt je ovšem v jeho kariéře i dost možná nejvýraznější. Motivy sexu a smrti, bravurně budovaná atmosféra a jedna z nejbrilantnějších femme fatale v dějinách filmů, kdy tento film Sharon Stone definitivně nakopl kariéru naprostým právem. Ten parádní soundtrack Jerryho Goldsmithe je pak už jen třešničkou na dortu..... (23.03.2022)

Keď Verhoeven aj s celou svojou rodinou koncom 8O. rokov emigroval z Holandska do USA, pochopil, že ako človek, ktorý ešte ani poriadne nevie po anglicky, "nemôže" natáča civilné filmy s Američanmi o Američanoch pre Američanov. Nečudo, že sa najskôr vrhol na sci-fi (RoboCop, Total Recall). Základný inštinkt je jeho prvým hollywoodskym "civilným" filmom. A bola to úžasná trefa do čierneho. Divákov totálne nadchol Verhoevenov drsný prístup, najmä teda samozrejme tých, ktorých dovtedy jeho nezameniteľne tvrdá a kontroverzná robota obchádzala. Kým v RoboCopovi a Total Recall sme sa čudovali, ako bolo možné, že mu Hollywood dovolil natočiť také drsné veci, tentokrát sme sa čudovali, ako je možné, že povolil také odvážne erotické scény. Miestami idú až k softpornu, vďaka čomu dodnes patria k tomu najlepšiemu, čo sa v erotickom žánri v 90. rokoch natočilo. Ani tony nasledovníkov, snažiacich sa zviezť na vlne úspechu Základného inštinktu, nemali šancu (napr. Niekto sa pozerá, tiež so Sharon Stone). Verhoeven to riskol, veril svojim snom a do titulnej ženskej úlohy obsadil Stone, ktorá zažiarila už v Total Recall ako Arnieho falošná (?) manželka, hoc vtedy len v podpornej roli. Tentokrát jej umožnil zažiariť naplno. A samozrejme nielen jej, ale i jej azda až nerealistickému telu. Prínos Douglasa do filmu mnohí diváci spochybňovali, ale sám Verhoeven ho obhajoval a dokonca tvrdil, že práve vďaka tomu, aký bol Douglas výborný herec, bolo umožnené vyniknúť Sharon Stone. Ostatne, pri scéne ako je "prekladanie nôh" (kde okrem inkriminovaného rozkroku exceluje Wayne Knight), nečudo, že na seba Sharon strhla celosvetovú pozornosť. To ju zároveň preklialo, lebo v každom druhom filme sa snažila zaujať skôr skrz svoje fyzické, než herecké prednosti, vyzliekala sa aj tam, kde to bolo samoúčelné (Špecialista so Stalloneom) a to sa jej časom vypomstilo. Počas natáčania sa zmohla vlna protestov, paradoxne scenárista Eszterhas im chcel čiastočne ustúpiť prepísaním niektorých častí scenára, na čo na scénu napochodoval Verhoeven, povedal, že to je blbosť a niečo také cez neho v žiadnom prípade neprejde a prinútil scenáristu poslúchať. Áno, svojím spôsobom režisér chránil scenár pred jeho autorom. Diváci boli nakoniec v kinách nadšení, snímka s rozpočtom 49 ich na celom svete zarobila neskutočných 352. Aj také boli 9O. roky. (23.10.2004)