Total Recall

Výborny film, jenom ten Arnold mi tam vadí. Hrdinou by měl být nevýrazný úředníček, který je znastálé situace úplně v prdeli a ne akční svalovec, u kterého hned od první chvíle jasné, že skutečně nikdy jen tak nesededěl doma a nevedl normální život. Ale pořád je tam cítit Dick. Ta atmosféra hrůzné noční můry, to je velké plus. No, je to nejlepší film s Arnoldem Schwarzeggrem a to je docela ironie vzhledem k tomu, co jsem již výše napsala. (07.08.2004)

Dělá to 19 kreditů. -Žaluj mě, vole. Viděla sem to až letos (2006) a když vezmu v potaz, kdy to vzniklo, musela to tehdy být bomba. Proč se neříká třeba granát? Teď jsem v tom zpětně viděla Matrix, Minority Report a další. Ale Recall tu byl dřív. Hezky syrové střílečky bez příkras (když vás někdo střelí ingramem, tak krev opravdu teče, potažmo stříká). Arnold se snažil, přece jenom by měl asi u málomluvných rolí zůstat. Děj nebyl teda moc oddychový, jak čtu z komentářů, leckdo nepochopil (to se asi nedivím). Má to výbornou pointu, ale za to patří vděk panu Dickovi. Jerry Goldsmith zkomponoval chytlavou hudbu. Nevzalo mě to sice totálně, ale bylo to hodně dobrý. Takovej výlet jako tajná agentka, výběr muže a destinace dle mého gusta.. hmmm.. Asi callnu do Recallu. Jinak nemám, co bych dodala, já jsem se bavila skvěle. A sousloví "Lezení očí z důlku" zde dospělo do podoby tak realistické, že určitě nejeden divák měl oči aspoň mírně vylezlé:)). Ale jak prohlásil můj mladší bratr po skončení filmu: "Jak si tam ty bulvy vrátily? To je tam jako zamáčkly zpátky?" ukazuje, že ne všechno tam přesně dávalo smyslu a drželo se reality. Je to přece science fiction, tak co. (30.08.2006)

Jeden z mála dobrých filmů, kde se vyskytuje AS. A opět to není jeho zásluhou: tolik potřebné ingredience v tomto filmu je zajímavá předloha, promyšlený děj, tradiční Verhoeven a teprve pak až to ostatní. Zpětně mám pocit, že je dobře, že snímky, kterými se nechávali unášet tehdy patnáctieltí kluci, si já vychutnal znovu a později. A změnil jsem názor. (18.05.2005)

Zábavná, provokativně extravagantní, oduševnělá, viscerálně terapeutická, prostě typicky verhoevenovská… Rudá záře nad Marsem. Jestliže Joyce transponoval mýtus homérský, Verhoeven zamýšlel transponovat mýtus marxovský. Stanoviska marxismu nicméně chytře zneutralizoval, protože až do konce nedává definitivní klíč k tomu, zda tu máme co do činění se snem nebo realitou, a tudíž zda měníme duchovní nadstavbu či ekonomickou základnu. K neradosti fanoušků P. K. Dicka má celá podívaná blíže k rozmáchlé space opeře než k sedavé introspektivní paranoii, přičemž na vrub to jde bombastickým efektům, které vše ostatní ve filmu přebyly a přiměly Verhoevena, aby se na nějaký psychologizování vykašlal a posunul film k bezhlavé akci kmitající v Arnoldově temporytmu. Přestože jsem skeptický ohledně jakéhokoliv posuzování hereckých výkonů, protože vzhledem ke komplexitě každého filmu nikdy nelze oddělit vklad scénáristy (napsaná role), kameramana (nasvícení, zabírání), režiséra (vedení herce), charismatu člověka a jeho skutečného výkonu - jinými slovy kdykoliv někdo spustí o hereckých výkonech, jedno při jakékoliv příležitosti, dívám se na něho malinko úkosem -, tak přesto nelze Arnoldovu performanci nekvitovat, dvojnásob proto, že je obsazený proti typu do role nevinného civila přeneseného do necivilizovaného prostředí. Jestli se někde lámal přechod od miniatur k CGI, pak někde tady na začátku devadesátých let mezi Total Recall a T2. Kupříkladu proslulá rozplátkovaná hlava tlusté lady je kompletně mechanická práce, tzn. žádný computery, ale kabely, silikonový odlitky a starý dobrý servomechanizmy. Digitální triky stárnou o mnoho rychleji než analogový, proto je filigránsky udělaná 2001 nesmrtelná, proto má Total Recall v análech zaděláno na tuhý kořínek, roller-coasterovému béčkovému vyznění navzdory. Analogový triky a poctivý miniatury nasvědčují také tomu, proč se Total Recall přes četné spekulace odehrává v realitě. Dnes je tomu spíše naopak a filmy jako Počátek a Prokletý ostrov pracují s postavami, které sužují děsivé noční můry, z nichž se nemohou probudit do reality. Kdysi jsme si v tomto kontextu říkávali, že slabší povahy, které nedokážou unést realitu, utíkají do snu. Dnes bychom mohli spíše říci, že lidé, kteří nedokážou zvládnout své sny, utíkají do reality, kde mají alespoň zdánlivý pocit, že mají věci pod kontrolou. (06.10.2010)

Zrovna jsem dočítal sci-fi SNÍ ANDROIDI O ELEKTRONICKÝCH OVEČKÁCH? (BLADE RUNNER) a z ničeho nic jsem dostal chuť oprášit si nějáké Dickovy filmové adaptace. MINORITY REPORT jsem však viděl nedávno a PAYCHACK více méně taky. Sehnat BLADE RUNNERA je v dneštní době téměř nemožné (no možná ne nemožné, ale obtížné :) a jediným vhodným kandidátem se zdál Verhoevenův TOTAL RECALL. Musím říct, že jsem dobře udělal, protože jsem ho pár let neviděl a byl jsem tudíž velice spokojený. Vidět zase Arnolda střílejícího a hláškujícího („Žaluj mě vole!“ a „Máme tady rovzvod.“ vedou) je teď pro mě balzám na duši. Dále je tu pak Sharon jako dokonalá manželka (téměř dokonalá), kterou by si přál každý chlap. Po příběhové stránce se téměř nic vytknout nedá, protože sci-fi s takovýmhle surfováním mezi snem a skutečností snad jiná ani nevznikla. Hudba Jerryho Goldsmitha je užastně magická a výborně ladí s celkovou atmosférou snímku a na konci na sebe bere i jisté (možné) procento pointy. (03.10.2006)