Rose Island

Zhruba první třetinu filmu jsem si říkal, jak je to blbě, protože podivně afektovaně a jaksi mimoňsky udělaný a ani jsem si nevšiml, že už jsem v tom až po uši, a že se mi to vlastně ohromně líbí. Zvykl jsem si dokonce i na představitele Giorgia Rosy- a to už je teda vážně co říct. On je to sice nehezkej a na první dobrou nesympatickej kluk, ale typově zabodoval už v Ratatouille, takže i tady šli najisto s vědomím, že všichni populární hrdinové nemusí mít tvář a tělo Brada Pitta. Na konci jsem se opakovaně dojímal a je mi líto, že už si na ostrově nikdy svobodně nedám svoji lajnu, ani si z něj neodvezu třeba pancrfaust. Jsem ošklivej, ale lidi začnou bohužel brzo napadat různý věci. Jen s diskotékou bez zavíračky, nebo s lockdownem bez roušek prostě neumíme být spokojení napořád. (12.12.2020)

Italské feel good drama podle skutečné události. Ten humor mě nebavil (karikatury politiků), stejně jako motiv boje s byrokratickým aparátem a idea vlastního svobodného státu se bohužel nijak zvlášť nerozvíjela. Jako bylo fajn, že si natiskli vlastní pasy a prachy a nápisy v esperantu, ale taky mi to pořád přišlo jen jako diskotéka na moři. (12.01.2021)

Neskutečně sympatický a vskutku neuvěřitelný příběh Růžového ostrova, který se skutečně stal, ačkoliv mnohé je samozřejmě více či méně přibarvené. Charisma Elia Germana je neskutečné, svým nadšením a idealismem mírně připomíná samotného Roberta Benigniho. Milostná zápletka, jakkoliv má v některých scénách své opodstatnění je sice takovým pátým kolem u vozu, které sice neurazí, ale sotva někoho nadchne. Též mě trochu mrzí vyhrocení konfliktu do toho extrému, kdy divák je nucen fandit Giorgiovi, zatímco italská vláda je bezskrupulózní byrokratickou institucí, která pro ostrůvek svobody za vodami "nesvobodného" systému nemá pochopení. Respubliko de la Insulo de la Rozoj je zde navíc popsána až těžce idealisticky, tudíž to mnohem víc připomíná diskotéku než nějaký skutečný pokus o vytvoření svobodného státu. Na jednu stranu je toto všechno škoda, na stranu druhou je mi naivní pojetí snímku svým způsobem sympatičtější a možná i příjemnější než se trápit u nečernobílého dramatu o problémech konceptu svobody. (19.05.2021)

Talianský inžiniér Giorgio Rosa sa v roku 1968 rozhodol neďaleko Rimini založiť svoj vlastný mikroštát. Na Jadranskom mori postavil plošinu o rozlohe 400 štvorcových metrov, ktorú nazval Rose Island. Účelom bolo stvorenie malého raja, v ktorom mohol byť každý jedinec slobodný a sám sebou. Téma je dostatočne zaujímavá a tak sa ani nečudujem, že sa našiel niekto (Sydney Sibilia), kto mu vdýchol filmovú podobu. Množstvu organizačno-funkčných vecí ohľadne samotného ostrova sa snímka príliš do hĺbky nevenuje, čo by ma osobne dosť zaujímalo. Filmové spracovanie je skôr takou príjemnou atmosferickou záležitosťou na letné dni, s milým idealistickým závanom. Pokiaľ Rose Island pojmete s väčším nadhľadom, dokážete si ho užiť. Pravdepodobne ale aj rýchlo zabudnete. (20.08.2021)

Příjemná feel good italská záležitost. Netflix ukázal, že má sem tam i cit pro zajímavou evropskou produkci. Děj se točí kolem italského konstruktéra Giorigia Rosi, který si v šedesátých létech kousek od italského pobřeží zkonstruoval ostrov, který se pokusil oficiálně uznat jako stát. Příběh inspirovaný skutečnými událostmi. V hereckém obsazení i zajímavé tváře, které se mihly například i v seriálech jako Mělas to vědět nebo Game of thrones. Celkově dost vtipná a svižná záležitost. Víc takových věcí z netflixovské produkce. (16.01.2021)