Kimitači wa dó ikiru ka
How Do You Live?
Chlapec a volavka
The Boy and the Heron
The Boy and the Heron
The Boy and the Heron
The Boy and the Heron
Režie:
Hajao MijazakiScénář:
Hajao MijazakiKamera:
Acuši OkuiHudba:
Džó HisaišiHrají:
Sóma Santoki, Takuja Kimura, Džun Fubuki, Džun Kunimura, Kaoru Kobajaši, Karen Takizawa, Keiko Takešita, Kó Šibasaki, Masaki Suda, Sawako Agawa, Šinobu Ótake (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Dospívající chlapec Mahito se s tatínkem přestěhuje na venkovské sídlo daleko od hektického Tokia. V novém domově se seznámí se svéráznou mluvící volavkou, která ho láká k prozkoumání záhadné opuštěné věže. V ní Mahito objeví magický svět, jemuž vládne tajemný stařec. Na cestě za poznáním se potká se statečnou dívkou Himi, armádou papoušků i roztomilými stvořeními Warawara. Mistr animace Hajao Mijazaki (Můj soused Totoro, Cesta do fantazie a Princezna Mononoke) se ve svém posledním filmu opět vydává za hranice fantazie a snů. (Aerofilms)
(více)Recenze (103)
Ty čtyří hvězdy jsou jen v kontextu Miyazakiho tvorby, mezi ostatními filmy je to jasná pětka. ()
Každé dielo majstra Mijazakiho sa snažím sledovať s čo najväčšou koncentráciou. Osobne ma neskutočne teší, že predsa len sa rozhodol obohatiť nielen svoje výnimočné dedičstvo ale aj svet ešte jedným dielom (podľa klebiet možno ešte bude niečo). Príbeh chlapca a volavky sa dostalo do správnych rúk – Mijazaki so svojím tímom opäť vytvoril niečo nadpriemerného. Kvalita kresieb, vedenie príbehu a zachytenie charakterov (a vývoj) jednotlivých postáv nie je potrebné nejako rozobrať. Avšak z celkového hľadiska tá výsledná kvalita trochu zaostáva za dnes už klasickými a kultovými dielami, ktorými Mijazaki sa zapísal s veľkými písmenami do knihy kinematografie. Medzi inými, dôvodmi môžu byť napríklad miestami vznikajúce nerovnováhy medzi statickými a dynamickými scénami a trochu (seba)opakujúce vizuálne zobrazenie jednotlivých postáv (keď vám niekto/niečo bude známe, tak asi nemáte deja vu). Tieto veci však v prípade 83 ročného majstra majú len minorný dopad na celkový obraz. Opäť vzniklo také dielo, ktorému dnešný Hollywood (pravdepodobne) nevie konkurovať. Osobné hodnotenie: 85% (****) ()
Vidieť Mijazakiho posledný film bez znalosti jeho doterajšej tvorby nebol veľmi dobrý nápad. Po Mononoke môj druhý Mijazaki a inak ako sklamaním to dopadnúť ani nemohlo. Chlapec a volavka alebo inak autorovo Saying Goodbye totižto tvorí nesúvislá montáž Mijazakiho tvorby, kde sa prostredníctvom hlavnej postavy Mahita presúvate z prostredia reálneho sveta do prostredia sveta fantázie a naopak. Problémom je, že to má za následok extrémne členitú štruktúru príbehu. Postavy sú slabé, nenadviažu medzi sebou žiadne vzťahy, v jednom momente tam sú, potom nie, na nejaké puto s divákom tak len ťažko pomyslieť. Množstvo odkazov a symbolov, ktoré bez vyššie spomenutých znalostí nemáte ako uchopiť a samotné (btw brilantné) posolstvo celého filmu vám celkom isto unikne. Na ten pocit prázdna cestou z kina tak skoro nezabudnem. ()
Emotívna hudba a nádherný vizuál, zároveň najmenej divácky scénar od Ghibli. Postavy prichádzajú a odchádzajú, scény končia niekde uprostred, málo sa povie, no veľa sa symbolizuje. Päť je veľa, no tri málo. No ak už Myazakiho Alenka v ríši divov bude naozaj jeho posledný rozlúčkový film, budem spokojnejší ako pri The Wind rises. ()
Vizuálne podmanivý animák s osobitou atmosférou, odkazmi na autorovo detstvo v povojnovom Japonsku a nie ľahko rozkľúčovateľnou symbolikou, ktorý prekvapuje každou scénou. 85 % ()
Bůh Mijazaki na stará kolena ukazuje, že na to má. Popadl berle hodil do sebe aspirin a se skřípěním svých starých kolen se doplazil s kamerou na plac, aby všem ukázal zač je toho loket speciálně všem těm mladým netáhlům. A je to radost pohledět. Originální prostředí zázemí japonska za druhé světové, spoust tajemství a bizardností, klasická poetika, časové hrátky, nový svět a v neposlední řadě vynikající muzika s dobrodružnou atmosférou. Co více si přát? Tohle a Suzume ukazuje, že prostě Japonci animačně válí. ()
Vizuálně komplexní, pomalé, animované dobrodružství, jako zavěr Mijazakiho tvůrčího kánonu. Z Chlapce a volavky čelist nepadá a dechberoucí zážitek to také není, ale o to přeci nejde, zkušený Mijazakiho divák už ví co čekat, co chce a po čem touží... oduševnělé vyprávění k zamyšlení, nádherné animace s neuvěřitelně lahodně vypadajícím jídlem a podmanivou hudbu, prostě hluboké mistrovské dílo... a to také dostane. ()
Grandiózní a dojemné rozloučení s největším velmistrem animace, Miyazakim. Díky za všechno! ()
Najväčším problémom Chlapca a volavky je Miyazakiho neustále odkazovanie sa k predošlej tvorbe. Tých odkazov je tam toľko (rovnaké lokácie, scény 1:1, podobné postavy atď....), že film stráca akúkoľvek vlastnú autenticitu a stáva sa, len veľmi divným zlepencom s "nejakým príbehom". Ako keby autor už nevedel prísť s ničím novým/iným a vďaka tomu Chlapec a volavka pôsobí veľmi ťažkopádne, umelo a stráca všetky aspekty, ktoré robili predošlé filmy pútavými. Animácia je pekná, ale ani tá to žiaľ nezachráni. Možno sa do toho autorovi vlastne ani nechcelo a nechal sa k tomu dotlačiť, alebo na staré kolená na to už nemá. The wind rises pri tom mohol byť tak krásnym posledným filmom. Veľmi smutná projekcia... ()
Nebýt tam ten drzý pták a zabijácký papagájové, skoro by mě to nebavilo. ()
Dve hodiny zbehli ako voda. Niekoľko prvkov známych už z iných Miyazakiho filmov (odsťahovanie sa na vidiek, zasadenie do obdobia druhej svetovej, "architekt sveta" v pozadí, japonské babičky, tajomná ríša a zvedavý detský hrdina), cesta časom a priestorom, ľudožraví alexandri a sarkastický nevrlý volavkochlap. Na údajne posledný Miyazakiho animák som čakal niečo epickejšje, porovnávanie s prehnane naivným a detským Malým princom podľa mňa ale nie je namieste. ()
Mile mě překvapilo, že se nejedná o vyčpělou kompilaci, ale něžnou syntezi předchozích Miyazakiho filmů. Jde o krásný příběh o dospívání, kontrastu umírání a rození se, uzdravení vztahů v rodině. Animace je neskutečně realistická, zvlášť co se týče tkanin. https://www.irozhlas.cz/kultura/film/recenze-hajao-mijazaki-chlapec-a-volavka-film-studio-ghibli_2311231909_kro ()
Animovaný mega trip, ktorý mi pripomína Alicu v krajine zázrakov. Dalo by sa asi napísať mnoho, ja by som vypichol pár nekonzistentnych miest v deji - ak nazi bird king neutekal pred kolapsom, ako mohol vyletieť do nášho sveta spolu sa našimi hrdinami, ktorí to stihli ltt? Ak v inom svete môžeš byť kýmkoľvek, napr babka bola drsná rybárka, prečo len hlavný hrdina nevyužil túto možnosť? Ak skončil svet kde sa kawaii duchovia stávali u nas deťmi, znamená že sa už u nás nik nenarodí? Prečo šla nová matka rodiť tam? Koho hrobka bola vlastne v centre? Každopádne pekný čisto japonský animák ktorý vtiahne do sveta fantázie, ide sa fakt že all in. ()
Konečně jsem byl v kině na posledním Mijazakiho filmu Studio Ghibli mám opravdu rád a jejich filmy mě vždy extrémě bavily, ať už svojí skvělou animací, hudbou a celkově technickým zpracováním, tak silným příběhem Chlapec a Volavka exceluje jako všechny Ghibliobky právě technickým zpracováním. Animace a hudba zde opět krásně ladí jako symfonie dokonalosti a dlouhé tiché záběry prostředí opět fungují jako terapie. Takže z tohohle hlediska fakt nářez. Příběh o malém chlapci, co přišel o maminku byl docela fajn. Nebyla to teda žádná bomba jako jiné Ghibliobky, ale dalo se. Jen hlavní hrdina, ten Mahito či jak se jmenoval mi přišel jako extrémní npc, což by se dalo říct o většině postav tam. V čem mě film ale extrémě ztrácel byl celkově world building a ten lore. Ze začátku jsou to jakštakš chápal, ale postupem času to bylo horší a horší. No a na konci jsem byl úplně zmaten a hlavně přehlcen informacemi, světy, kouzly a miliony pravidly a bytostmi, že jsem nechápal nic a nakonec si nezapamatoval ani ten fajn příběh, či průměrné postavy. A co tak sleduju net, tak to podobě má asi většina lidí. The boy And the Heron je skvělá ghibliovka, se skvělou animací, fajn příběhem, ale hrozným world buildingem. Pokud jste fanoušky Ghibli filmů, tak jste to nejspíš už viděli, a pokud ne, tak na to určitě ještě zajděte ()
Považuji se za velkého Mijazakiho fanouška a tak jsem spěchala do kina. Není možné si jinak vychutnat všechnu tu nádheru, ty drobné detaily a fascinující postavy. Čekala jsem, že bude vyprávět tak trochu příběh o sobě a zpočátku jsem si myslela, že vypráví o svém dětství. Byla jsem unešena do jeho světa pomalým vyprávěním o chlapci. Ale s postupným zrychlováním děje a prolínáním světů jsem se ztrácela v příběhu a nestačila vnímat vše, co se dělo. je to škoda a asi budu muset film shlédnout ještě jednou, abych pochopila všechny souvislosti. Mijazaki ale naštěstí ke konci zvolnil a dovolil mi pochopit , proč se vlastně hlavní hrdina musel dostat do jiného světa. Zpočátku poetický, pak dobrodružný film tak ke konci dostal ještě jiný rozměr - naději. I přesto mám nejraději jeho Zámek v oblacích. ()
Je dobré po rokoch si pozrieť Mijazakiho a ešte lepšie pozrieť si ho v kine. Klasická, hlavne ručná animácia sa dnes bežne nevidí a Mijazaki nesklame. Príbeh, tentokrát čiastočne autobiografický, čiastočne podľa knižnej predlohy, sa rozkrýva postupne, možno až príliš pomaly, ale nikdy nenudí a postupne nabaľuje stále nové a nové vrstvy a motívy. Veľké plus dávam za soundtrack. ()
Jednoho dne jsem se nudil a v tom mě napadlo, proč si nezajít do kina. Teď ale na co? Moc na výběr nebylo, a tak jsem si řekl, že jsem dlouho neviděl žádný anime a v kinech zrovna běžel film Chlapec a volavka. Tak jsem si řekl, proč ne? Neviděl jsem trailer, nevěděl jsem do čeho jdu, věděl jsem jenom, že to mělo 91% na ČSFD a že je to anime. Sice anime moc nemusím, ale tohle bylo hodně fajne. Hnedka ze začátku nás to hodilo do druhé světové, kdy naše hlavní postava zažije tragickou událost. Ta animace už jen v této pasáži byla nádherná a já jsem si řekl, že jsem neudělal špatně, že jsem na to šel a od té doby jsem si to začal užívat. Celej film je solidní, ať je to přestěhování, do jiného domu k jiné máti nebo ten fantasy svět do kterého klučina spadne. Já čučel a ani zrak jsem odvrátit nemohl. Ten svět mě fascinoval, i když to je jen anime. A postavy taky nebyly špatný. No a finální střet generací byl taky docela zajímavej. Soundtrack taky fajne a animace nádherná! 8,5/10 Já su překvapen! (Olympia - 5.12.2023) ()
Nedávno jsem v jedné přátelské diskuzi prohlásil, že Mijazakiho považuji za Shakespeara východu. A myslím, že jeho nejnovější počin dal mým slovům za pravdu. Lépe řečeno vkusně a pěkně uzavřel to, co nám Mijazaki posledních 30 let prezentuje a čím se pro mě přibližuje anglickému dramatikovi. Dle mého soudu se mu přibližuje zejména mnohovrstevnatostí svých příběhů (často ovšem stojících na literárních předlohách jiných autorů), jejich mnohoznačností a překvapivými a naprosto neočekávanými pointami. A ačkoli jsou tyto pointy dosti bláznivé, Mijazaki je dokáže odvyprávět tak poutavě, že mu to bez váhání uvěříte a necháte se do příběhu vtáhnout. Totéž bych řekl i o jeho práci s divákovým očekáváním. Občas divákovi něco ukáže, následně ho na to nechá zapomenout, aby mu ve finále ukázal, že to bylo důležité, ne - li nejdůležitější. Všechny příběhové divy nám pak ukazuje za pomocí množství prapodivných postav, kterými zalidňuje svá jeviště (a u kterých občas netušíme jejich účel), a kterými si pomáhá v manipulaci s divákem, kterého zkrs ně ovlivňuje tak jak potřebuje. Nádheru jeho světa nám pak dokresluje precizní a poetická japonská animace. Vše výše zmíněné bychom mohli říci i o jeho poslední novince. Dle mého soudu se nejedná o žádné přelomové dílo, spíš je to takové shrnutí jeho dosavadní filmografie. Chcete vidět prapodivné příšerky? Dostanete je. Chcete vidět fantastický svět? Máte ho mít. Chcete si užít spletitý příběh s pointou? Je tam. Fanouškům Mijazakiho práce film oživí vzpomínky na jeho vrcholná díla, a těm ostatním alespoň představí jiný animák, než z produkce kdejakého holywoodského studia... ()
Váš názor na film se bude dost pravděpodobně odvíjet od toho, co od něj budete očekávat. Rozhodně nemá svou náplní, postavami nebo myšlenkami na Miyazakiho nejlepší filmy, ale já jsem šla do kina, hlavně protože miluju tu kreativitu a fantazii, patrnou z každého z nich. A v tom mě film nezklamal. Má klasické prvky Ghibliovek, kdy hlavní postava nejdřív objevuje zajímavá místa zdejšího fantasy světa, potom se bude muset řešit pár vážnějších věcí a po konci se zas vše vrátí do normálu, jakoby to všechno snad byl jenom sen. Tenhle "recept na správnou Ghibliovku" mám ráda, je to prostě ta věc kvůli kterým mi v paměti utkvěla Cesta do Fantazie, Totoro, Laputa a další. Level animace se zase o něco zvednul, hudba byla taky moc pěkná. Byl to celé příjemný zážitek. No pokud budete čekat moc, tak vás zřejmě čeká zklamání, ale jako ,,pohádka" je to rozhodně nadprůměr. 7/10 ()
Související novinky
96. Ceny Akademie - výsledky
V noci z neděle na pondělí proběhl v hollywoodském Dolby Theatre v Los Angeles šestadevadesátý ročník slavnostního předávání Cen americké Akademie filmového umění a věd, na němž byla v celkem… (více)
77. ročník cen BAFTA - výsledky
V neděli 18. února 2024 proběhl v Royal Festival Hall v londýnském Southbank Centre 77. ročník předávání prestižních cen Britské akademie filmových a televizních umění (BAFTA), během nějž byla… (více)
Nominace na Ceny Akademie zveřejněny
V úterý 23. ledna 2024 byl v Samuel Goldwyn Theater v Beverly Hills z úst herců Jacka Quaida a Zazie Beetz oznámen kompletní výčet nominací pro nadcházející 96. ročník předávání cen americké Akademie… (více)
Oppenheimer ovládl 81. Zlaté glóby
Večer v neděli 7. ledna proběhl v kalifornských Beverly Hills 81. ročník předávání cen Zlatý glóbus. Moderátorem ceremoniálu byl komik Jo Koy a jeho přímý přenos vysílala ve Spojených státech… (více)
Ve finálním hodnocení svítí čtyři hvězdičky, ale to jen z jednoho prostého důvodu - že nelze dát tři a půl. Opravdu nemám ráda, když se film automaticky pokládá za geniální na základě toho, že jeho režisér už předtím několik kultovních filmů udělal a tak v podstatě cokoliv nám naservíruje, automaticky v tom tu genialitu a skryté významy hledáme a to, co nám přijde mimo, tak omlouváme uměleckým záměrem. Je to dobrý film? Určitě ano. Je jeho animace skvělá? Ano. Obsahuje neuvěřitelně imaginativní fantastické, dechberoucí scény? Ano. Je to do určité míry směsice x filmů od studia Ghibli? Také ano. Motivy z Totora a Mononoke, nepřehlédnutelná sebeinspirace Cestou do fantazie, kus příběhové linky skoro vystřižený z Marnie. Upřímně jsem trochu čekala (a doufala), že se Mijazaki yvdá váce směrem "civilního" Ghibli, jako to udělal se Zvedá se vítr, ale toho se drží tak první třetinu filmu, aby naskočil na fantasy rychlík, který si ale nedrží silnou příběhovou linku jako třeba již zmíněná Cesta do fantazie, spíše je to sekvence světů, nápadů a metafor pospojovaná pospolu, jakž takž se držící na základní příběhové lince o ztrátě, odpuštění a smíření se s bolestí. Zároveň se nejde vyhnout i srovnání hlavních hrdinů (v případě Mijazakiho tedy hlavně hrdinek), kteří bývají většinou silnými tahouny příběhu, které můžete i navzdory jejich chybám mít rádi - problém Mahita, hlavního hrdiny tohohle filmu je, že je absolutně nijaký. Nemastný, neslaný, zapomenutelný, mirkodušínský. Jeho "sidekick", modrá volavka, je pro mě s přimhouřeným očima prostě jen otravná postavička. Když se pak objevila Himi, v podstatě prototyp Ghibliovské hrdinky, která bezproblémově strhne příběh na svou stranu, tak jsem si říkala, že kdyby krom všech těch ostatních inspirací se drželi i tohohle, mohl pro mě film být hned o něco lepší. Za mě je asi největším problémem to, že se film občas přehnaně dlouho zdržuje v ne příliš podstatných sekvencích a kvůli volné provázanosti to občas působí dojmem, že se hrdina příběhem pohybuje jen proto, aby se pohyboval, že se jen přesouvá z místa na místo bez větší logiky. Dalším mínusem pro mě je, že film na diváka chrlí obrovské množství obrazů a idejí, ale část z nich nechává nerozpracovanou, za mě až nedotaženou (a to do té míry, že se to úplně nedá svést na "je to tak hluboký, že si to nějak musíš domyslet sám"). Za co tedy ty hvězdy dávám? Protože on ten film do určité míry prostě geniální určitě je. Rozhodně nejde pojmout všechny vjemy a obrazy a myšlenky jen na jedno zhlédnutí. Je to ten typ filmu, na který se budou dělat sáhodlouhé filmové videoeseje, kde se bude rozebírat i význam tlustě namazaného krajíce chleba a je mi jasné, že mi toho spousta uniklo (proto jsme do budoucna otevřená hodnocení změnit). Zároveň ten film má místy přesně to kouzlo, které diváci od Mijazakiho očekávají a na které tak dlouho čekali ale taky přichází s jistou inovací. Otevírá nepřeberné množství témat, od pacifismu, různé podoby lásky, smíření, hamižnost, pochopení, utrpení, takže se v podstatě nemůže stát, že by si tam divák nenašel "to svoje". Hudba krásná, nápaditá. Jednu celou hvězdu bych klidně dala za scénu shledání Mahita a Nacuko, kde si Mahito uvědomí, že i navzdory své nevoli a bolesti, je tenhle člověk to málo, co mu zbylo a dokáže konečně více otevřít své srdce a změnit to, jak se na svou macechu dívá. Hodnotila bych film jinak, kdybych věděla, že je to stoprocentně Mijazakiho poslední film? Možná ano, asi z nějaké úcty umělci (i když Mijazakiho jako člověka ráda nemám) a asi bych v každé scéně pak hledala "dopis na rozloučenou divákovi". Ono ale bohužel (pro někoho bohudík) to zřejmě Mijazakiho poslední film není a tak tam tenhle rozměr nevidím. () (méně) (více)