Svatba

Filmová depka plná nenávisti 1)  Vynikající snímek nenabízí snadné pokoukání ne proto, že bychom viděli nějaké excesy či gore scény. Naopak, zde je zlo decentní, projevuje se v maličkostech a leze do divákova vědomí polehoučku potichoučku, ale o to působivěji._____ 2)  Je to taková odvrácená strana sluníčkového Polska, jak je prezentováno ve filmu Noc plná zázraků a jeho sequelech.______ 3)  Polské kino morálního neklidu je zde vystřídané kinem morálního rozkladu._____ 4)  Pár pěkných kluků: 26letý Przemysław Przestrzelski (ženich Janek), 28letý Mateusz Wieclawek (děda zamlada) a 19letý Kuba Dyniewicz (Wilkův syn Igor)._____ 5)  Malá úvaha o polských dějinách. Z postavení lokální velmoci v 16. století Polsko na své cestě dolů postupně ztratilo většinu svého území, až nakonec po třetím dělení (1795) i svou samostatnost. Pokusy o obnovu měly jen krátkou životnost: 1807 - 1813 a 1815 - 1831. Druhá republika vznikla až na troskách velmocí, které se o Polsko dříve podělily (Rusko, Prusko, Rakousko) v roce 1918. Následovala německá okupace a systematická genocida židů (1939 jich tam žily asi 3 milióny, dnes asi 3 500). Posun země na západ po roce 1945 silně zamíchal složením obyvatelstva (co je proti tomu české vysídlení Němců) a způsobil, že obyvatelé na většině území byli noví osadníci přestěhovaní odjinud. Lidé, silně orientovaní na půdu a víru, tak ztratili své kořeny. Připočtěme období socialismu. Je vlastně zázrak, že Poláci jsou, jací jsou. Mohlo to dopadnout daleko hůř. (19.03.2023)

Smarzowski sa vraj pokúsil nastaviť poľskej spoločnosti zrkadlo. Nepoliak tak získa pocit, že všetci Poliaci sú antisemiti, rasisti, homofóbovia, primitívi, ignoranti, zadubení národovci, vyslovene prasačia povaha, ktorú tu necháva ako paralelu. Film to bol dozaista zaujímavý, ale urobiť znamienko rovná sa medzi nenávisťou k židom a dnešnou kritikou LGBT, to je prehnaný konštrukt. Nenávisť na rasovom či etnickom základe nie je to isté ako zhnusenie z toho, že deti učia kreatúry s pedofilnými sklonmi alebo z toho, že by sme mali 5-ročným deťom meniť pohlavie. Ani z toho, ako to dnes vidíme na dúhových festivaloch, že pred malými deťmi tancujú starí buzeranti s prašivými lofásmi vytiahnutými z trenírok. Ja tam rovnítko či paralelu s antisemitizmom spred 100 rokov nevidím. Smarzowski to teda trochu prehnal, správne poukázal na niektoré veci minulé i súčasné, ale v rámci tých neduhov nepoukázal na to, že sú v spoločnosti normálni ľudia so zdravým rozumom a nie každý kričí každú minútu zabi žida alebo černocha. Už len to slovo žid v hanobnom význame sa tu objavilo desiatky ak nie stovky krát, ako by Poliaci nemali nič iné na práci len hľadať nepriateľa. Smarzowski neukázal svetlé príklady okrem 100 ročného dedka, ktorý tu  o chvíľu aj tak nebude. Akoby chcel naznačiť, že aj tie posledné zbytky dobra odchádzajú. Smarzowski v podstate zhanobil svoj vlastný národ. (18.06.2022)

Balada o nadnárodním hrdinovi, který se jím stal jen proto, že si chtěl prostě zaprcat. Vyhlášený zarputilý šťoural v citlivých pšontkovských tabuizovaných stigmatech a trefný hanobitel vlastního národa přišel po 18 letech se svou druhou Svatbou, dalším nastaveným zrcadlem, kde si tentokrát bere na nekompromisní paškál tehdy všeobecně nadšené polsko - ukrajinské podkarpatské židobraní, které doplňuje genetickým přesahem do současnosti, polemizujícím o tom, že pokud je předek vypatlaná bezskrupulózní maloměšťácká kunda, je vcelku velká šance, že vypatlaná bezskrupulózní maloměšťácká kunda bude i zadek, byť třeba adoptovaný žid. Čili se dle dnešní jednotně štvavé a pečlivě cenzurované západní mediální rétoriky v podstatě jedná o odpornou ruskou propagandu s podprahovým sdělením, že řádnou denacifikaci (a dedebilizaci) by potřebovala nejen Ukrajina. No fuj, fuj! Ač se Vojta snažil, seč mu wyborowka stačila a hýřil spoustou novátorských filmařských nápadů a vyfikundací, Wołyń 2 – Powrót do Wolynia se nekoná a tolik intenzivní bestiální tíseň z lidského zmrdství se mu tentokrát navodit až tolik nepovedlo. Možná i proto, že je celuloid za ta léta povinného audiovizuálního lkaní již poněkud přežidovaný, přičemž technicky vskutku originální prolínání obrazů minulosti a současnosti mě místy až sralo. Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „působilo rušivě“. Plejádu jeho dvorních kašparů včele s dokonale slizkým Więckiewiczem je opět sice radost pozorovat při bezprecedentním hraní, ovšem místy se to vleče jako žid do transportu a spousta zbytečně ubíjející vaty nejen z nekonečných svatebních videí to nabobtnala do prdeli vskutku hostilní stopáže. (02.05.2022)

Filmů, ve kterých se prolíná minulost se současností je dvanáct do tuctu, ale nevybavím si jediný, kde by to bylo doslovně. Smarzowski jedinečnou formou ukazuje, jak moc se (ne)liší Polsko včerejší a dnešní. A podobně jako v případě Volyně i Wesele působí mrazivě a brutálně. To vše je ještě vyšperkované osobními kotrmelci hlavních hrdinů, které ale do daného kontextu přesně zapadají. Snad jen některé svatební scény bych klidně oželel, ale to vem čert. Smarzowski opět takřka dokonalý a tímhle si jen upevnil místo v mojí topce. 90% (26.07.2022)

S veľkou spokojnosťou som si pozrel Smarzowského filmy Volyň a Klérus, ale nemôžem s kladným hodnotením pokračovať i pri Svatbe. Všimol som si, že Smarzowski už Svatbu nakrútil v roku 2004 a je pre mňa dosť ťažko pochopiteľné, prečo sa k tomu o 17 rokov vrátil pričom podľa obrázkov to vyzerá ako nie príliš odlišný remake. V každom prípade považujem toto jeho dielo za zmätený produkt, v ktorom je ťažko odhadnúť čo ním chcel režisér povedať divákom. Vnímal som to ako guláš tém, časových rovín a všetkého ďalšieho, ktoré sa v závere nezložili do kompaktného obrazu. (17.09.2024)