Fantom Amsterdamu

/Nizozemský a vlámským film/ Režisér Dick Mass je v kontextu evropské kinematografie 80. let zvláštním úkazem, neboť zasvětil svůj život tvorbě různorodých žánrových snímků, které jsou vždy snadno vymezitelné – jde o komedie, thrillery nebo horory. Na základě několika ukázek přistupuje k tvorbě znalý trendů, přičemž v případě thrillerů a hororů hledá inspiraci v populárních slasherech z USA. Fantom Amsterdamu je až ortodoxně vystavěn kolem standardní zápletky zabijáckého monstra, které v průběhu stopáže rozličnými způsoby vraždí nevinné. Hlavní linii vyprávění tvoří pátrání stereotypního tvrďáckého detektiva po pachateli. Za ozvláštňující lze označit fakt, jak do děje vstupuje Amsterdam jako prostředí – místy se jedná o takový travelog malebných míst, jejichž krásu narušují brutální výjevy, nejčastěji zohavená mrtvá těla. Vzhledem k tomu, že se film dočkal uvedení v mnoha zahraničních zemích, včetně USA, lze na něj nahlížet jako na černohumorné pozvání do Amsterdamu. Oceňuji, že se režisér pro zachování žánrovosti nebojí inscenovat i takové bizarnosti, jako dlouhou (a překvapivě filmařsky povedenou) lodní honičku městskými kanály za prchajícím vrahem. Snímek je ke své podstatě vysoce sebereflexivní – je zde vědomí, že takový příběh nelze vyprávět bez humoru a pomrkávání na diváka absurditou některých scén. Filmu lze vytknout, že se v rámci ústředních zločinů vraždí většinou v podstatě neznámé postavy, s kterými se seznamujeme až ve scéně, v níž mají zemřít. Neznamená to, že tyto výjevy nejsou napínavé a především zábavné, ale časem začne být jejich vršení poněkud ubíjející, zvlášť když vyprávění příliš nerozvíjejí. Pokud se v průběhu snímku sledují všechna vodítka, závěrečné odhalení působí docela průhledně. I s touto dýchavičností, jakou se Fantom vyznačuje v posledním aktu, jde o solidní žánrový film z nezvyklého prostředí. (13.02.2017)

Slasher/giallo z Holandska je predsa len niečo iné, ako giallo z Talianska alebo slasher z Ameriky. Dick Mass zrejme miluje Amsterdam tak, že vlastne ide o hlavnú postavu filmu a prekvapivo skáče z klasickej detektívky cez slasher až po čistú akciu ako od Johna Woo. Podozrivých je hneď niekoľko, ale našťastie si na konci nepoviete, že veď to bolo jasné od začiatku. Nejde síce o žiadne extra prekvapenie, ale nepôsobí tupo. Pred hororovým finále tu máme niekoľkominútovú akčnú naháňačku po amsterdamských vodných kanáloch a je sa na čo pozerať. Film síce možno zostarol viac ako klasiky spomínaných žánrov, ale má rýchle tempo, skvelý vizuál a poriadne smerom k záveru graduje. (16.04.2022)

Jo, roku 2020 to uz posobi hodne vycpelo, kazdopadne ked sa pozriem na film uhlom pohladu roku 1988, ide o namakanu kriminalku/horor. Dlho som len tipoval vraha, a nevysiel mi tip, kazdopadne treba pozriet ako vrah vrazdi, kde, kedy. Jo a film pekne ukazuje, ze policia je neschopna avecne o krok - dva vzadu oproti zlocinu. Videl som tu Huub Stappera /Flodders 1986, Flodders in America/. U organizovaneho zlocinu je to este vacsi masaker - tam policia taha dlhodobo za kratsi provaz /stroje, zariadenia, technologie, vozovy park, metody ....../ : 80 % (29.02.2020)

Druhý horrorový snímek Dicka Maase připomínal častěji standardní krimi thriller, ovšem s výborně zvládnutou temnou atmosférou. Atmosféra i souvislé gradování děje mi tu takřka po celou dobu připadaly mnohem lépe zvládnuty oproti Výtahu (1983) a taktéž Huub Stapel již po 4 letech od své první hlavní role působí jako mnohem schopnější i docela charismatický herec, který coby vyšetřující mladý inspektor dokáže film táhnout, má tu navíc štěstí i na spolehlivou hereckou partnerku v Monique van de Ven a zvykl jsem si brzy i na ostatní nizozemské herce. Po druhém filmu už mi došlo, že Dick Maas zřejmě bude oblibovat lekačky s padající zavěšenou mrtvolou před očima, ale tady výborně zvládl i napínavé a rozsáhlé akční honičky, ať už tradiční auto-moto po ulicích nebo v méně okoukané variaci na motorových člunech napříč amsterdamskými kanály, a skvěle mu vychází též napětí v komorním prostředí (perfektní temná část bloudění vodním kanálem!, následována po zvratu asi nejvíc uzemňující scénou v nemocnici). Na zápletku s podvodním vrahem (tedy vyloženě číhajícího a často i konajícího pod vodou) jsem taky ještě nenarazil, takže v atraktivním prostředí, řemeselně skvělém provedení, i s občasnými vtipnými gagy během akčních scén, mě Fantoma Amsterdamu skutečně i přes lehce béčkovější charakter bavilo sledovat až do závěrečného rozuzlení. [80%] (04.01.2024)

Hororově laděná kriminálka z dřívější nizozemské produkce působí i v novém tisíciletí docela netradičním dojmem. Obří zásluhu na tom má ono prostředí amsterdamských grachtů, ve kterých začne řádit tajemný zabiják, na něhož je i policie krátká. Fantom Amsterdamu je hlavně drsným thrillerem, ale nabídne i trochu humoru (ten obzvlášť v podobě dvou malých sourozenců) a nesmí chybět ani slavná honička na člunech skrz město. Zápletka nestačí nudit, pořád se totiž něco děje, hlavní detektiv je sympaťák a vraždí se tu poměrně často a efektně (viz proříznutí pipiny nožem skrz nafukovadlo). (06.06.2011)