Zítra se bude tančit všude

Na absolutórium to nemá ani v jednej škále hodnotiaceho spektra. Predsa len, humor nechceného pôsobí. Úsmevy - tie sa vždy dokážu preniesť na príjemcu, navyše, ak prekvapivo nepôsobia nejako extra silene. Celé je to aj príjemne internacionálne, s túžbou celosvetového mieru (pod červenou zástavou - ako inak). Striedajú sa prostredia, štáty, mestá. Z čias, keď sa ešte v nich objímali čínski komunisti s tými sovietskymi. Do toho černosi, Indovia, Kórejci a tak. Klasická schéma vše objímajúceho optimizmu a budovania, do ktorého vždy zasiahne nejaký výstredný vrták, čo je ku koncu súdruhmi a súdružkami spacifikovaný, tu bola naplnená bezo zvyšku. Toľko ku kladom. Ak ale je niečo k porovnaniu, čo sa týka pomerne špecifického žánru folklórne budovateľského propagandistického filmu, tak ma napadá slovenská Rodná zem, zhruba z toho istého obdobia. No a tá víťazí, čo sa týka spevov, tancov, choreografie, deja, prírody, hereckej aj formálnej stránky, na plnej čiare. Takže fajn, možno sa bude zajtra tancovať, kde sa len pozriem, no z úrovne, akou to bolo nakrútené mi nohy naopak, riadne zdreveneli. (04.02.2021)

O moc hůř to natočit nešlo, ale z dnešního pohledu se u toho jen těžko nejde bavit. Jistým pozitivem je několik celkem věrných národopisných exkurzí a pár ne nejslabších tanců. Ovšem, když přijdou na řadu komsomolci a Stalin, jde do tuhého. Zápletka je tak zoufale malicherná, až je to k smíchu. Líný buržoazní synek, s nímž jsme seznámeni pohledem na dekadentní vybavení jeho bejváku (fuj škaredý nesocialisticko nerealistický kubismus), intrikuje uvnitř lidového souboru tance. Od lidu odtržený etnograf Pavel postupně zjišťuje, že jedině prací s lidem a pro lid dojde skutečného naplnění. A všichni se tak zoufale tupě usmívají - Nesvatba na Martínkovou, Martínková na Nesvatbu. Kubešová na Buchvaldka, Buchvaldek na Kubešovou. Nesvatba na Buchvaldka... (03.10.2006)

Nejen Američani mají svůj úsměv, ale i my ho měli a to socialistický a důstojně svazácký, ale jinak v něm není rozdílu. Film, který spíš připomíná přestylizovanou a ultradlouhou reklamu na zubní pastu a bílé zuby. Komunistické je to až hanba, ale postava věčného opilce Jeníčka je nezapomenutelná. Holt teenage film pro svazáky. Akorát místo Mádla slušně zaskočil Nesvadba. (03.10.2006)

Nějakým satanovým kouzlem (málem jsem řekl zázrakem), mi při této autenticky rozjuchané oslavě uvědomělé lidové a zároveň naplánované tvořivosti, občas cukaly koutky - opravdu mi hrozilo strhnutí tou radostí a nadšením, ne ke komunismu či svazáctví, ale k nadšení a životu samotnému. Zítra se bude tančit všude je v tomto smyslu skutečně jakási vymývárna mozků. +++++ Z toho entuziasmu mě ovšem nepěkně vytrhovaly nablblé momenty svazáků, kteří se po ideovém prozření milují opravdověji, kteří po stejném prozření mají zářivější úsměv a větší radost ze života, závistivý buržoustský synek a projevy svazácké důvěry a víry ve stranu, blízkou víře náboženské. Kouhout v úvodu DVD tvrdil, a já mu věřím, že jde o věrné vylíčení smýšlení a nálady tehdejší mládeže. +++++ Jedna scéna ale vypovídá o hrozivějším aspektu ideologie. Když záludný Ruda oznamí svou touhu vystoupit z kroužku, je mu to zakázáno, aby mohl být se vší slávou vyloučen. Trochu mi to připomíná příhodu (reálnou?), na kterou jsem narazil v nějakém Hayekovi... Agitátor na schůzi místního výboru KSSS vypráví o budoucích radostech socialismu: "Všichni budou chodit do školy, všichni budou užívat výhod bezplatného zdravotnitcví, všichni budou cestovat hromadnou dopravou, všichni budou mít práci, kombajny budou samy sklízet, každý v létě pojede k moři, i v lednu budou všichni jíst jahody!" Načež je přerušen: "Promiňte, předsedo, já jahody nerad, hrozně se po nich nadýmám," na což předseda praví: "Soudruhu, až bude nastolen komunismus, tak jahody jíst budete!" (28.10.2014)

Kdyby se v tomto filmu neustále tak tragicky nebudovalo, byl by to docela hezký příběh o založení folklórního souboru, o nadšení mladých lidí své doby a o jejich radostech a starostech. Budeme-li film hodnotit, jak říká Marigold, jako portrét daného historického okamžiku, pak se vůbec nejedná o špatný kousek. (20.10.2016)