Zítra se bude tančit všude

Je to barevné, je to zábavné (pochopitelně jinak, než chtěli tvůrci), plné schůzování členů SSM a nablble optimistických úsměvů, které asi hercům po natáčení museli kroutit do normálního výrazu, ale nijak zvlášť jsem netrpěl. *** ----- Původně jsem viděl "director's cut" z dvacet let staré VHSky nahrané z televize, ke kterému se vztahuje výše uvedené. Verze vydaná na DVD není zábavná ani omylem a nepomůže ani to, že chybějící scény jsou tu jako bonusy. (19.11.2009)

Opus magnum zbloudilého trubadúra Pavla Kohouta. Něco takového vznikne snad jednou za život. Ten film jako by ani filmem nebyl. Jako by to celé byla jen mechanicky sestavená utopie socialismu. Stylizované, takměř afektované výstupy mladých prominentních komunistických herců (Adamíru v to nepočítaje) připomínají více než cokoli jiného oživlé postavy z dobových propagandistických plakátů, ovšem primitivně rozesmátých tváří je v tom mizerném filmu na tisíce. Celá republika tehdy tančila podle soudruha Stalina a všichni jsou prostě jen mladí a blbí a tancují a zpívají a mají se rádi. Neměla nakonec Rozárka pravdu? Tož, to bude pěkné, až bude všade na světě mír! ( -Ponrepo 26/2/13- ) (28.11.2009)

Co s tímto filmem. Scénář je jen sledem scének, režijní pojetí se "vyřádilo" na statickém komponování postav, občas sice zaujme artistický kousek tanečníka, ale co dál? Postavy se nikam nevyvíjejí, a to příběh zabere čtyři roky! Vlastně to ani nejsou postavy, jen ilustrace teze. Jen v lidovém umění je pravá podstata lidu, tu dokáže uchopit jen správně vedený odborník a dokonce na jejím podkladě vytvoří něco nového. Je pěkné, že tyto poučky, dnes známé jen z rozborů socrealismu, zde někdo tvrdě uplatňuje v praxi, ale výsledek je neživotně blbý. Zaujme ovšem bez jakýchkoli zábran předvedená metoda ovládnutí: ten soubor je zpočátku jen vědecko-zájmové združení, je infiltrováno činovnicí svazu mládeže, ovládnuto a převedeno na činnost svazu a straně milejší. Takhle se to dělá, soudruzi, je to jasné? Tento pokus o novou mytologii socialistické společnosti je tedy dnes jen povinným filmem pro studenty historie 50. let, pro ostatní jen kuriositou, která není ani pro zasmání. (22.03.2010)

Ojojoj! No teda... Noční můra George Orwella, řekl bych. Ideologická zrůdnost, znásilnění NAŠÍ (!!!) lidové kultury, schematické a/nebo prázdné postavy (mladík je zlý, protože se potměšile směje, má rád jazz a nechce do Strany), zesměšnění Valachů a vše to vrcholí v extatickém tanečním finále, v jehož rámci požehnají naší "nové mládeži", která v jedné z nezapomenutelných scén s širokým a radostným úsměvem na tváři ukradne jedinci jeho svobodu volby, všechny národnosti světa. Pomoc! Ale sranda byla. "We want peace." - "Aj my." (10.06.2011)

Vzhľadom na kontext, tematiku a spracovanie nemožno dať viac, ale ten film ma veľmi pobavil. Našťastie som nevidel „director's cut,“ len ukážky z neho, ktoré boli väčšmi socialistické ako samotný film v skrátenej verzii. Každopádne, tí valasi ma nesmierne pobavili. A tá kolosálna hudba! Odporúčam pozerať: s kamarátmi a s veľkým množstvom vína (čiastočne skonzumovaným predom) (19.11.2015)