Ďáblova past

V detstve som mal kamaráta, ktorého prezývali "hvezdár". Neustále totiž pozeral na oblohu. Rovnako ako v tomto prípade, kedy mlynár načúval "prírode", aj on by bol zrejme pred dvoma stovákmi rokov popravený pre kacírstvo. Avšak kým bol mlynár človek s tvrdým, no zato dobrým srdcom, "hvezdár" bol dilina, ktorý ešte v 28 rokoch hral s 13 ročnými deckami céčka na školáku. Od "hvezdára" sa nedalo čakať nič, lebo bol, je, a bude po celý svoj život "v lese". Lenže "Ďáblová past" má vzhľadom na postavenie vo filmárskej tvorbe vydobytú pomerne silnú "pozíciu", a tak ma celkom mrzí, že pocity nadšenia, nahradili takmer nulové emócie (moja chyba). Skrátka, vzhľadom na tamtú dobu, som dúfal, že bode samotná cirkev vykreslená ako väčšia "kurva", kedže z rozprávania rodičov, starých rodičov, som počúval omnoho väčšie zverstvá. Škoda .. (07.12.2018)

Režijný štýl a rukopis F. Vláčila je ihneď poznateľný. Na výbornej atmosfére má veľký podiel hudba Z. Lišku, ktorá mi ale nesedela všade. Najlepšie zvýrazňovala momenty v tajomných scénach, v ktorých to ani nebola hudba v pravom zmysle slova, skôr nejaký nekonečný tón v pozadí, ale tajomno a napätie navodil dokonale. Film je úspornejší v dialógoch, ale o to je tu väčší dôraz na obraz a atmosféru. Pripomenie nielen jeho majstrovské dielo Markéta Lazarová ale i ďalší nezabudnuteľný československý film Kladivo na čarodejnice. 80%. (21.12.2014)

Ne příliš známé Vláčilovo dílo je svým způsobem rafinované. Jak použitým tvaroslovím, tak vnější podobou hlavně z počátku připomíná obvyklou agitku své doby. Teprve s dalším postupem děje se začíná ukazovat, že průzračnost je vícelomná, přímočarost ne snadná a postavy-schémata vlastně živí lidé. Už nevadí, že kněz a vrchnost nejsou dobří (jejich nelidskost je skutečná, ne papírová), svět lidu přitažlivý (je opravdu živý se svým vlastním paralelním duchovým světem). Agitka se mění ve skutečně napínavý a strhující příběh, jehož vyprávění řadou náznaků vypovídá o budoucím Vláčilovi největších projektů a děl zejména přelomu šedesátých a sedmdesátých let. I takhle začínala cesta k Pražskému jaru. Cesta k naději, seberealizaci, potřebě plného a svobodného života. Nikomu neuškodí, když si ji čas od času zopakuje. Například zhlédnutím této "protiagitační neagitky". (27.08.2007)

Výborný film na kterém vadí určitá plochost postav. Čestmír Řanda jako omezený buranský regent a Miroslav Macháček jako úskočný duchovní si zaslouží uznání, ale ostatní postavy působí příliš strojeně. Naivní a z pohledu dnešního diváka příliš jednoduchá zápletka není nijak originální, tím spíš, že její rozuzlení je více než očekávatelné a poplatné požadavkům doby. S ohledem na další mistrovo dílo Markéta Lazarova, nemohu dát více jak ***, protože právě pětihvězdičkový film o Markétě, milence lapky je z kategorie světových opusů a to bohužel Ďáblova past z daleka není. (17.03.2012)

Velmi silný snímek s klasickými pozitivy Mistrovy tvorby. Vyzdvihnu především M. Macháčka, který je zajímavě nečitelný. Vizuálně opět mistrně propracováno. Ovšem výšek Markéty nebo Údolí to dle mého nedosahuje. Chybí mi výraznější hudební složka mistra Lišky a film zaujme především na první shlédnutí, pak se jeho kouzlo trochu vytrácí. (16.11.2007)