Ďáblova past

František Vláčil v roce 1961 natočil neuvěřitelně moderní a doznívajícím dobovým schematismem nezatížený (velko)film srovnatelný s předními evropskými historickými snímky Bergmana či Tarkovského, v němž rozvíjí především svou příznačnou spiritualitu, ale jakoby v něm již předznamenává historické snímky pozdější - a to nejenom svou legendární Markétu Lazarovou, ale především Vávrovo Kladivo na čarodějnice - Vláčil tu staví prostý příběh, který mohl systémem stranických dohližitelů (rozuměj cenzorů) projít jedině tak, že se primárně stavěl proti církvi a její historické úloze. Pod tím se však kdesi hlouběji skrývá podobenství o mnohem současnějších věcech, v němž tmářství ruku v ruce s mocí a manipulací davem přispívají ke konstituci totalitní moci. Ústředním fenoménem je dogma a dogmatické myšlení, které spojuje jak katolickou (a obecně jakoukoliv) církev, tak i zřízení komunistické (což např. politolog prof. Klein-Jánský považuje také za svého druhu církev a náboženství...). Oproti adaptaci vrcholného Vančurova románu Markéta Lazarová nedosahuje ještě takové symbolické síly a pestrosti, nerozmachuje se tak ve výpravě a netočí poému ze syrového středověku, nyní je mnohem komornější a prostější. Zajímavý je zvýrazněný kontrast mezi vertikálním a horizontálním, symbolické podzemní rozcestí a především ta úžasná Vláčilovská vizuální síla - pravá genialita velkého režiséra spočívala v řeči obrazu, skvostné práce s kamerou, všechny ty jízdy a podhledy, častá subjektivní kamera, které ve spojení s expresivním hudebním (i ruchovým) doprovodem a nadstandardními hereckými výkony dělá z Ďáblovy pasti skutečně velké dílo... Podobné filmy: Kladivo na čarodějnice, Marketa Lazarová, Údolí včel (12.12.2008)

Vláčil, Liška, Macháček a prostorově uchvacující exteriéry v okolí moravského krasu. Průměrná literární předloha byla zásluhou výše jmenovaných pozvednuta na jeden z nejpůsobivějších filmových okamžiků, připravujíc tím pevnou půdu pro Vláčilův geniální tvůrčí rozmach v druhé polovině šedesátých let. Jakýsi třetí rozměr je filmu přiřknut jeho nekompromisní odpovědí na socialismem pokřivené Jiráskovo a Steklého Temno (1950). (12.12.2008)

Asi najlepší s trojice Vláčilových filmov, i keď aj tu má spracovanie ďaleko ku dokonalosti. Veľkým plusom je hlavne námet...sic jednoduchý, ale hľadať diabla tam, kde nie je, je pre film vždy vďačnou témou. Hlavne, keď sa jedná o historické zasadenie. Plusom je tiež herecké obsadenie, ktoré v ďalších dvoch Vláčilových filmoch podľa mňa celkom nevyšlo. Škoda miestami poetických vsuviek, ktorými sa narúšala dobrá atmosféra. (15.11.2015)

V detstve som mal kamaráta, ktorého prezývali "hvezdár". Neustále totiž pozeral na oblohu. Rovnako ako v tomto prípade, kedy mlynár načúval "prírode", aj on by bol zrejme pred dvoma stovákmi rokov popravený pre kacírstvo. Avšak kým bol mlynár človek s tvrdým, no zato dobrým srdcom, "hvezdár" bol dilina, ktorý ešte v 28 rokoch hral s 13 ročnými deckami céčka na školáku. Od "hvezdára" sa nedalo čakať nič, lebo bol, je, a bude po celý svoj život "v lese". Lenže "Ďáblová past" má vzhľadom na postavenie vo filmárskej tvorbe vydobytú pomerne silnú "pozíciu", a tak ma celkom mrzí, že pocity nadšenia, nahradili takmer nulové emócie (moja chyba). Skrátka, vzhľadom na tamtú dobu, som dúfal, že bode samotná cirkev vykreslená ako väčšia "kurva", kedže z rozprávania rodičov, starých rodičov, som počúval omnoho väčšie zverstvá. Škoda .. (07.12.2018)

Vlastně historický romantický film zabalený ve Vláčilově originálním podání. Uspokojí všechny, jak náročné znalce filmového umění, tak široké vrstvy, které chtějí, aby se na konci ti dva hlavně vzali. Tento film nebývá často jmenován v souvislosti s vrcholy Vláčilovy filmografie, ale nepochybně mezi ně patří. (12.05.2008)