Ďáblova past

Velmi silný snímek s klasickými pozitivy Mistrovy tvorby. Vyzdvihnu především M. Macháčka, který je zajímavě nečitelný. Vizuálně opět mistrně propracováno. Ovšem výšek Markéty nebo Údolí to dle mého nedosahuje. Chybí mi výraznější hudební složka mistra Lišky a film zaujme především na první shlédnutí, pak se jeho kouzlo trochu vytrácí. (16.11.2007)

Pozoruhodně silný dramatický historický příběh o moci a jejím posilování. Obrazově vytříbená podívaná, kde každý záběr je uměleckým dílem, doplňuje i slušný příběh, byť v určitých částech snad trochu naivní. Působení světla a stínů, hudba a doprovodný zvuk umocňují a vylepšují atmosféru a náladu filmu k dokonalosti. Příběh z 18. století je krásnou ukázkou o posilování moci šlechty a církve na úkor obyčejných lidí. Každá záminka i příležitost je vhodná k převrácení misek vah na stranu rovnějších a urozenějších a, s pomocí všudypřítomného strachu i potřebné síly, dosáhnout svého cíle a totálního podrobení svých poddaných a rozšíření své moci i majetku. Kdokoliv, kdo nepatří mezi vyvolenou smetánku a má skutečný, či potenciální vliv na lidi, musí být pokořen a zničen. Ve jménu víry a boha, ve jménu pravdy a spravedlnosti, ve jménu daných poměrů a skutečností, na kterých z hlediska a pozice mocných není radno nic měnit. Zdravý rozum a skutečnou spravedlnost a pomocnou ruku zde představuje svobodný mlynář Spálený (dobrý Vítězslav Vejražka), vždy ochotný s podáním pomocné ruky, a jeho mladicky dychtivý a stále ještě naivně důvěřivý syn Jan (Vít Olmer). Stranu síly a moci, která se chce upevnit a rozkošatět a potlačit vše nežádoucí, představuje především povolaný katolický kněz Probus (skvělý Miroslav Macháček), duchaplný ve svém tažení proti mlynáři, nejmocnější pán oblasti regent Valečský z Valče (skvělý Čestmír Řanda), bojácný z možného rozrůstání mlynářovi moci, a regentův všehoschopný myslivec Filip (dobrý Vlastimil Hašek), který má políčeno na stejný úlovek jako mlynářův syn Jan. Z dalších rolí: mladinká dívka Martina (Karla Chadimová), opětující lásku Janovi a odolávající nechtěnému náporu Filipa, poslušný regentský dráb (Josef Hlinomaz), biskup Dittrichštejn (Bedřich Karen), povolávající na pomoc upevnění regentovi moci Probuse, pacholek Jakub (Jaroslav Moučka), a pastýř ovcí (František Kovářík). Působivé historické drama se hodilo do krámu tehdejší oficiální moci, aby mohla ukázat, svým způsobem, zrůdný způsob moci vyvolených a urozených a nutnost vlády prostého lidu. Těžká doba, totální podrobení i zárodku vzdoru, zotročení těch nejprostších a rozrůstání majetku a rozšiřování strachu z odplaty na zemi i v nebi. Obdivuhodně podmanivá podívaná, která je rozkoší i potěchou pro oko i duši. (05.01.2013)

Mám rád Vláčilove filmy a tešil som sa aj na Ďáblovu past, ktorú som doteraz nevidel. Nebol som sklamaný. Ďáblova past, ako aj iné Vláčilove filmy, má úžasnú atmosféru, ku ktorej nemalou mierou prispieva Liškova hudba a Miličova kamera. Herci boli vybraní starostlivo, ale rozdiel v autentickosti medzi nimi a komparzom bol neprehliadnuteľný. Príbehovo je film jednoduchý, v určitých partiách aj napriek krátkej stopáži pôsobí zdĺhavo. Moravský kras je nadužívaný rovnako, ako Tatry v niektorých slovenských filmoch. V niektorom komentári som čítal, že Ďáblova past bola prípravou na Markétu Lazarovú. Myslím, že to vystihuje celkový pocit, ktorý som z tohto filmu mal. (10.11.2011)

František Vláčil a jeho ántré do historického filmu. Když to vezmu tu a tam, "Ďáblova past" je spíše povídka. Jinému režisérovi by k vyprávění tohoto příběhu stačila klidně poloviční stopáž. Ale to není chyba, naopak. František Vláčil si může dovolit jednotlivé scény protáhnout, aniž by dokázal nudit (stejně jako třeba Sergio Leone), zejména díky výtečné hudbě skladatelského mága Zdeňka Lišky (místy působí skutečně psychidelicky) a úžasné kameře Rudolfa Miliče (záběrů sekání trávy, kdy je kamera jakoby na kose, útěk dívky Martiny před jezdci a několika zopakovaných neúprosných nájezdů do mlýnských dveří jsem se nemohl nabažit). Již zde měl pan režisér šťastnou ruku na výběr herců, díky nimž jsou postavy dokonale živočišné a nepůsobí vůbec uměle. Z Miroslava Macháčka ve své možná životní roli fanatického jezuity jde opravdu strach už jenom díky tomu, že narozdíl od podobných postav dokáže nasadit i vlídnou tvář a právě díky tomu je mnohem zákeřnější než všichni ti Bobligové a Guiové. Jinak kromě charismatického Víta Olmera (proč jen nezůstal naporád hercem) a krásné Karly Chadimové zaujme i Vlastimil Hašek, pozdější častý představitel usedlých rozumných pánů, v roli úlisného hajzlíka myslivce Filipa. V "Ďáblově pasti" (jeho prvotina "Holubice" jakoby do jeho filmografie ani nepatřila) pan Vláčil vytvořil všechny charakteristické znaky svých filmů (atmosféra jakoby v horečce, pomalé tempo, Liškova hudba, malebná kamera, postavy s až básnickým slovníkem) a ač míra geniality přišla až za šest let, jedná se o vynikající dílo, které se na hony vymiká tvorbě raných 60. let, přednovovlnného období s myšlenkou budujícího raného socialismu. 93%. (13.12.2008)

Tak tohle opravdu ne. Sice nemůžu filmu upřít zdatnou dobovou atmosféru, postavenou na velmi minimalistických základech (tj. žádná opulentnost, zato výborně zvolená prostředí, komorní pojetí a stísňující hudba Zdeňka Lišky), a typově celkem dobře obsazené herce (Macháček má sakra charisma), ale to, že jsem pořádně vlastně ani nepochopil, o co tam šlo (ještě v půlce jsem se cítil zcela nezúčastněný) a že jsem u toho navzdory krátké stopáži v druhé půli neustále usínal (a to určitě nejen proto, že to v TV běželo tak pozdě), je pro mě jasná známka toho, že někde musí být chyba (s největší pravděpodobností bude u mě, ale já se za svoje názory a filmové vnímání stydět nehodlám). Vláčil je jistě režisérská extra třída, ale jeho Ďáblova past mi tedy hrubě nesedla. Mám rád syrová historická dramata (viz Kladivo na čarodějnice), ale tady jsem se zkrátka neměl o co pořádně opřít. Baladická nuda. 40 - 50 % (12.12.2008)