Insidious: Červené dveře

Insidious už se tak vyčerpal, že začíná stravovat sám sebe. Tohle je bohužel prvoplánové a ztratilo to vše z kvalit série už na dobro. Řadový "demon/ghost" horror který už se ani nehledá, když se ztratí. Loňské "Talk to me" je víc "Insidious" než tyhle Rudé Dveře a je na čase si přiznat, že tahle série nemá ani nové nápady, ani novou krev a stará řemeslná dovednost ji taky opustila. (28.10.2023)

"Je mrtvej, Dejve." "Ale kdo?" "Horor, Dejve." "Co, i duchařskej?" "Všechny jsou mrtvý, Dejve." "A co psychologický?" "Všechny jsou mrtvý, Dejve." "A co found footage?" "Je mrtvý, všechny jsou mrtvý, Dejve." "Slasher ale ne, že jo?" "Všechny jsou mrtvý, Dejve." "Splatter snad ne?" "Hixploitation, exploitation, ano i splatter, všechny. Všechny jsou mrtvý, Dejve!" "Sci-Fi?" "Je mrtvý, Dejve. Všechny jsou mrtvý. Všechny jsou už mrtvý, Dejve!" "Počkej. Snažíš se mi říct, že jsou všechny mrtvý?" "Kéž bych ho nikdy nenechal uniknout..." Happy Halloween! (31.10.2023)

Tak nám Inshitdious (Vhovněvězící) i přes mé neutuchající protesty a nevybíravé maily studiu, plné žalostných vulgarismů, neutěšeně pokračuje, a řekl bych, že ty dveře byly spíš příznačně nahnědlé. Skomírající béčkový herec Patrik začal ze zoufalství fušovat do režie, a je to citelně znát, i když je i samotný scénář opět přiblblá telenovelová sračka, tentokrát o znovunalezení rodinných hovnot mezi na pěst ubuleným dedym a jeho nesympatickým mastňáckým spratkem prostřednictvím pár zase naprosto nebubacích astrálních kokotů, ojediněle unyle bafajících z pod postelí a temných koutů. Zedník architektem holt většinou nikdy nebude. A tak se špatně vedený dedy s ublíženeckým výrazem typu „skřípljsemsikoulevzipu“ devadesát minut ukřivděně bloncká od ničeho k ničemu, vzdychajíc nad rozvráceným rodinným zázemím, jeho špatně vedené artově autistické antikoncepční selhání kompulzivně čmárá uhlem škaredé černé obrázky, mohutně podporováno špatně vedenou škaredou, tlustou, avšak silnou a řádně emancipovanou spolužačkou ze Senegalu, pravděpodobně teplou, až se všichni nakonec jako obvykle znuděně vypraví s lucerničkou do nějaké té tmavé astrální prdele, kde se táta zapře o futro a hrdinně zablokuje dveře, ze kterých teče kolomaz, před ukrutně neděsivou až komickou astrální černou rukou. No hurá, zoláti vyhráli, rodinná pouta obnovena, rozvrácená rodina je opět zvrácenou, máma děsně chce být zase s tátou, bo astrální hrdina, fuckan je rád, že jeho dysfunkční výchova nebude nadále pokračovat, navíc má uvědomělou, hexadecimální ebenovou nevěstu, a všichni společně mohou za zvuků molových houslí ruku v ruce odkráčet k zapadající jeblé astrální bábě z předchozích dílů. Už s tím fuckt jděte do prdele! (04.08.2023)

Scénáristická sebevražda live. Nejen, že se celkem až nechutně rychle zbavili zasloužilé postavy, všechno ostaní vsadili na mdlej internát na vysoké škole, kde na vás řve psychopatická učitelka umění a po večerech to je mrtvý jak v Kozodrhách na hřbitově. Zákonitě vám jebne po nocích si barvíte dveře vlastní krví a spící halušky se mění v astrální cestování mezi zombies, které tu už byli tolikrát. Nejslabší díl bez real násilí beze strachu jen s nudným Simpkinsem a marným tátou Wilsonem. Insidious jedou tragickým setrvákem pro nejvěrnější fandy. 30% (19.08.2023)

Všechny předchozí díly jsem zkouknul v posledních 5 dnech, jelikož jsem je předtím neviděl. Zkouknout filmy po sobě, tak abych je měl v paměti se ukázalo jako skvělé rozhodnutí, jelikož jsou jednotlivě provázané nebo na sebe alespon odkazují. Rozhodně mi tento díl přišel jako nejlepší ze série, ale je možné, že mě ovlivnilo sledování v kině a ne doma na gauči, jako to bylo u předchozích dílů. Původně jsem se bál do kina jít, soudě dle hodnocení, film ale předčil očekávání a krásně sérii zakončil. (20.07.2023)