Hadí jed

Alkohol, stejně jako hadí jed, může pomáhat i zabíjet... Smutek v očích pana Vinkláře je demolující, vnitřní bolest viditelná a přesto, že bych měla sto chutí mu sama sklenku nalít, nenalila bych.. Život mu totiž nabídl druhou šanci v podobě setkání s dcerou.. A ač se vůbec neznají, z dívky celkem přirozeně sálá mládí, energie, radost a hlavně touha – mít otce, být s ním, vytvořit po smrti matky alespoň částečnou rodinu.. Tomu já říkám důvod žít.. Je to obrovská příležitost k rekapitulaci dosavadního způsobu života a nejvyšší čas na změnu... Jedná se v podstatě o malý film (čtyři herci, jeden pes a zasněžená maringotka), ovšem pojímá vše podstatné pro lidské bytí.. Bravurní herectví dodává snímku věrohodnost a podmanivá hudba dokresluje pochmurnou atmosféru.. (17.08.2016)

Intimni drama predvedene na minimalnim prostoru a s malym poctem hercu. Syrove zimni pocasi, dve marintgotky, zacinajici vztah mezi otcem a dcerou a demon alkohol v hlavni roli tohoto trochu depresivniho snimku, ze ktereho temer nevede cesta ven. Prijemne prekvapil herecky vykon Svobodove a hlavne Vinklare ( mozna jeho nejlepsi role ). Velmi slusna atmosfera a hudba Fisera. (15.11.2010)

Krušné období normalizace sedmdesátých a osmdesátých let doléhalo na Vláčilův umělecký rukopis neobyčejně těžce a snad právě někde tady pramení režisérova osobní zkušenost s démonem alkoholu, s jehož pokušitelským sváděním zápasil vlastně až do konce života. Ne náhodou se pokusil o jakousi sebereflexi prostřednictvím tohoto filmu, mrazivé baladě o marném vzdorování sebe sama. Vztah mladičké dívky, seznamující se na prahu dospělosti se svým zapovězeným otcem a hledající skrze několik strávených dní v jeho přítomnosti nesnadnou cestu k jeho nitru, a notorického alkoholika, fatálně přehlížejícího cenu vlastního selhání, získává punc originality nejen použitím černobílého materiálu, ale především realisticky civilní formou, vyhýbající se jakékoli vyumělkovanosti. I zde si zasluhuje divákův obdiv famózní Vinklářova studie nevyléčitelného pijana, která v rámci jeho početné filmografie představuje nepochybně zásadní vrchol, na nějž mohl později navázat jen zřídka. Neméně skvěle si vede tehdy jedenadvacetiletá Ilona Svobodová, podporována zčásti floutkovsky přesným Heřmánkem. Hledání cesty ven z uzavřeného kruhu nebylo pro Vláčila jistě jednoduché, ale věnoval-li zbytek svých sil do služeb celuloidové magie, bylo to vlastně vyrovnané dvojí opojení. Vzdát se nedokázal ani jednoho. A to bychom měli ocenit. (14.11.2010)

Predstavte si , že ste v takej zime niekde v maringotke, strašne fúka studený vietor, je tam samé blato, hnusná robota pri vrtnej súprave... Takáto drsná scéna je vo filme... No títo robotníci v takýchto podmienkach naozaj robia, je to ťažká robota.... Čo tam majú po večeroch robiť?? Tak si popíjajú, a o takomto robotníkovi je tento výborný film .. Josef Vinklář dostal od Františka Vláčila fantastickú postavu... No a mladučká Ilona Svobodová určite nikdy nezabudne na toto natáčanie... Film hodnotím 80%. (12.10.2012)

Hadí jed je ten typ filmu, ktorý stojí na výkone hlavného predstaviteľa. V našej bývalej čs kinematografii máme pre úlohy alkoholikov perfektné typy. Menšík, Kňažko, alebo Vinklář. Je to dané samozrejme ich hereckým majstrovstvom:). Hadí jed rozpráva príbeh muža, ktorý dostáva poslednú šancu na návrat do normálneho života a my diváci sme tak do konca v napätí, či sa mu to podarí. Vláčil používa na prvý pohľad lacné klišé typu nepravdepodobný milostný vzťah outsidera, lenže aj ten tu má svoje miesto a o postave nám veľa povie. Ďalší neprávom zabudnutý hodnotný český film, ktorý sotva pozná nejaký programový televízny riaditeľ. Našťastie došlo v tomto smere k náprave. Bez príkras melodrámy, avšak až tak depresívne na mňa film nepôsobil. (07.07.2014)