Mág.

Normalizacia v druhej polke 80. rokov uz uradovala vsade, a tak velikan ceskoslovenskej kinematografie Frantisek Vlacil /Larketa Mazarova, Dym Bramborove Nate/ natocil film o osudoch Karla Hynek Machu. Rezia je na urovni, monology tiez a K. Hynek macha dostal zrozumitelnu tvar v podani Jiriho Schwarza. Ovsem na rozdiel od predchadzajucich Vlacilovych diel - najma v porovnani s Larketou Mazarovou je tento film len znesitelnym normalizacnym priemerom : 60 % (13.06.2015)

Vláčil se nechal slyšet, že když toto dotočil a spatřil uceleně, vůbec se mu to nelíbilo. Prý poznal, že už to v sobě nemá, že už to vyprchalo a je nejvyšší čas ukončit filmařskou kariéru. Pokud něco takového prohlásil o takovém filmu, pak by se asi všichni současní čeští tvůrci měli za výsledky své práce třeba zabít nebo tak něco. (11.05.2023)

"Domýšlivý a pyšný jako ďábel" Nejsem si jistý, zda byl Mácha opravdu takový, jak jej ztvárnil Jiří Schwarz v tomto posledním filmu Františka Vláčila. Přiznám se, že mi v některých scénách přišel Mácha hodně protivný, zejména pak v těch, v nichž vystupuje společně se svou snoubenkou Lori. Žárlivý, domýšlivý, ba skoro by se dalo říct nadutý... Ale k velkému rozevlátému umělci asi takovýto charakter i trošku patří. Co se mi na filmu naopak poměrně líbilo, byla typická Vláčilova poetičnost s řadou hezkých záběrů na Máchou milovanou českou krajinu se siluetami hradů a zřícenin. Byť v tomto ohledu autoři snímku moc fantazie neměli. Spojovat Máchu jen s Bezdězem, Hamburkem případně s pražským Vyšehradem mi přijde trošku málo. Co mě ovšem asi nejvíce zaujalo, byly umně do filmu zakomponované Máchovy verše v krásném přednesu Rudolfa Hrušínského. Vždyť co to bylo za film o Máchovi bez jeho poezie. Třeba té, co zazní v okamžiku, kdy k němu přichází kněz, aby mu udělil poslední pomazání: "Tam na své pouti pozdravujte zemi. Ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj. Matku mou, vlast jedinou i v dědictví mi danou. Šírou tu zemi, zemi jedinou". (01.08.2017)

Celou první polovinu jsem měl dost pochybností, protože v ní u těch pomalých, poetických scén Vláčilovi chvílemi naprosto chyběl cit pro tempo a přišlo mi to nudné.  V druhé polovině už to ale naštěstí začne celé fungovat docela slušně a posledních 15 minut se mi líbilo fakt hodně a jen za těch bych možná i plný počet dal. Tak jako tak mi to ale na čisté čtyři hvězdy vychází, kamera je naprosto úžasná a mnoho scén je velmi zajímavě udělaných, herecké výkony jsou taky slušné a co se mi líbí úplně nejvíc je to, že Vláčilovi se to povedlo natočit tak, že u mě filmem o básníkovi, kterého fakt nemusím a jeho Máj jsem nikdy nedokázal dočíst, vyvolal nějaký zájem a dokonce i silnější dojmy. To jako fakt klobouk dolů, spíš jsem se obával, že mě to nezaujme vůbec - ačkoli, život Máchy (z toho co o něm vím) byl místy docela zajímavý sám o sobě - ale opak se stal pravdou a ačkoli tomu mám co vyčítat, 4* si to podle mě zaslouží. Akorát mě teda překvapuje, že skoro každý film, co jsem zatím od Vláčila viděl, má ode mě úplně stejné hodnocení... 4* (08.06.2021)

Zvláštně rozháraný film, stejně jako jeho ústřední hrdina. Vzletnost obrazové stránky a narativní rozvolněnost docela narážejí na plytkost symbolů, prvoplánovou hudbu a absenci myšlenkového přesahu. Vychází pouze řemeslně dobře zvládnutý životopis romantického barda, který dokáže navodit dobovou atmosféru a občas i autentické pocity. Velmi tomu napomáhá živelný výkon Jiřího Schwarze, severočeská příroda v zasmušilých odstínech a charismatický přednes Rudolfa Hrušínského, tedy pokud mu do něj nelezou afektované ženské sbory. Překvapila i Veronika Žilková v mile naivní roli, která dokáže občas vyvolat upřímnou lítost. Vláčil dokázal vystihnout charakter romantického nestálého člověka a Mácha skutečně není kladným hrdinou, ale má více vrstev a proto je zajímavé je až do konce odkrývat. Nevznikl tak suchopárný ani intelektuálně povýšený film, ale esteticky vytříbené obrazy ze života výjimečného básníka, které jsou však řazeny za sebou bez nějakého myšlenkového pojiva. (27.11.2010)