Pověst o stříbrné jedli

Nádhera ve všech směrech. Pradávné tajemství v moderní době neztrácí nic na své tajemnosti, stejně jako osud rodinné česací tradice, která je ovšem velmi adrenalinovým sportem. Hudba a režie bez komentáře, ti dva mě opět vynesli někam do výšin a potvrdili svojí tvůrčí vyjímečnost. Poetické drama v krásném a drsném prostředí. (25.03.2013)

Parada, pro mne absolutni bomba. Neuveritelne zdarily vyber vsech hercu.Fantasticka hudba.Velice chytry zaber kamery, ktery zachycuje otce a syna na bezeckych lyzich pri vystupu na kopec,pri kterem spolu hovori.Kamera se vubec nehybe a ceka na vrsku , pomalu se nam v zaberu stridaji oba herci podle toho kdy ktery z nich mluvi,presne v tom okamziku nam vstoupi do zaberu ze strany, do kopce vystupuji ze strany na stranu, moc pekne udelano.Jak dlouho mame cekat na Frantiska Vlacila druheho? Muzeme jeste vubec mit nekoho jako byl on? (05.08.2006)

Príbeh je inšpirovaný beskydskou povesťou podľa ktorej každý, kto vykoná dobrý skutok, uvidí strieborné stromy. Neviem, čím si Ondrej zaslúžil túto odmenu, ale to je jediná vec, ktorú môžem filmu vytknúť. Melancholická atmosféra s krásnou zimnou prírodou a Liškovou hudbou evokuje drámu, je to však predovšetkým poetický film. Tak si ho bez obáv užite. Je na čo pozerať. (14.03.2024)

Drsná horská příroda v zimě, drsní muži. Ale i oni mají své sny a touhy, i oni vnímají krásu... Film zachycuje spíše atmosféru a to, jak ji jednotliví hrdinové vnímají. Žena tu je pouze jedna a ta má čistě negativně úlohu: ty "své" muže nechápe a mluví ve filmu samozřejmě nejvíc: "Naloupej mi ořechy... Neloupej ty ořechy a pojď se navečeřet!" Velice sympatickou postavou byl i Ondrův učitel, který se zajímal o to, co zajímalo Ondru a snažil se o tom zjistit víc. Poetická pověst (především) o mužích, která určitě stojí za vidění. Zajímavé komentáře: sportovec, Šandík, Mishelen, ERRORMAKER. (01.02.2013)

Už první tóny nádherné Liškovy hudby, které prakticky s jistotou okamžitě prozradí svého autora, navozují specifický nádech tohoto snímku. Ano, mluvím o té zcela čarovné atmosféře, která za pomocí již zmiňované hudby a k tomu krásné, nezaměnitelné přírody výborně zprostředkované Uldrichovou kamerou vytváří velmi silný filmový zážitek. K tomu film nabízí dávné, lákavé tajemství, zvláštní depresivní nádech, tušení někdejší nešťastné události a v neposlední řadě „naivní“ a nechápavý pohled hlavního hrdiny. Jakože Pověst o stříbrné jedli je velmi zdařilý dětský film (no, pravda, snímek bych doporučil spíše o něco odrostlejším jedincům) a právě vnímání reality skrze malého Ondřeje vše umocňuje, protože nabízí v rámci žánru dobrodružnou podívanou, která umí zaujmout. I tím, jak se odbourává počáteční nedůvěra chlapce k neznámému muži, stejně jako postupně vzniknuvší vášeň a zájem o novou „aktivitu“. Povedl se i ten konec, který korunuje už tak moc pěkný příběh. Film v mých očích zaslouží solidní 4*. (24.03.2017)