Vůně ženy

Al Pacino platí za veleuznávanou legendu amerického filmu. Právem patří mezi poslední ikony důchodcovského věku (stejně jako Hoffman nebo Nicholson). Málokdy šlápne vedle a v případě Scent of a Woman se mu naskytla vděčná role zahořklého cynika bez energie, který odevzdal leccos armádě (včetně vlastního zraku) a rozhodl se skoncovat se životem. Naskytne se mu ale příležitost si ještě jednou pořádně zařádit a to v doprovodu mladého studenta Charlieho, najatého jako opatrovníka na víkend. Cesta do New Yorku ale nekončí plánovanou sebevraždou, ba naopak. Za znovunalezení smyslu i krásy života vděčí plukovník Slade právě Charliemu.. Remake lepšího italského filmu je i přes své kvality bohužel viditelně vykonstruovaný. A ač je Pacino vynikající (i když v jiných rolích byl o fous „lepší“), ani on nezabrání zbytečnému moralizování i přepálené délce (s těmi má Brest potíže častěji – takový Joe Black trvá úmorných 178 minut). Ve finále je to tak přes všechny klady i zápory zejména jeho vyhořelý plukovník za zenitem, který si zasluhuje tu největší pozornost. 70% (05.10.2009)

Celkovy dojem z filmu mi dost skazil zaverecny "americky preslov miereny priamo do srdc masy posluchacov", oceneny hromadnym potleskom :(. Nebyt tohto, urcite by mi viac v pamati utkveli ine sceny, ako napriklad Al Pacinov tanec. Hold, viac ma berie nieco co ma oslovi, pripadne dojme bez pomoci zbytocnych slov. A nebyt Al Pacina, je to este o dost horsie. 8/10 (09.12.2006)

Chris O´Donnell měl úžasnou roli - tvářit se jako klient ústavu duševního zdraví a vyniknout v neschopnosti sestavit jednoduchou větu, o souvětí nemluvě. Nudný studentík neměl vůbec šanci táhnout film a spíše se zdálo, že velký Al musel hrát za dva a násilně si nudného studentíka oblíbit, aby v divákovi vyvstal pocit sounáležitosti s nekompatibilními charaktery. Jediný důvod ke zhlédnutí byl tedy nevidoucí Al. Jinak je to celkově vděčná filmařina - natočená tak, abychom mohli slintat nad Vůní filmu tak, jako Al nad Vůní ženy. Závěr je tolik patetický, že máte chuť to vypnout, ale jen díky Alovi se to dalo tak nějak vydržet. Ten výbuch potlesku jsem nepobral. Vděčná filmařina se mimoděk pozná tak, že víte, co se bude odehrávat v dalších scénách. A nutno dodat, že Vůně ženy je hodně vděčná filmařina - je to pozitivum, nebo negativum? Záleží na úhlu pohledu. Al Pacinova postava plná něžnosti a zloby byla to jediné, co má na tomhle filmu cenu sledovat, její hloubka a motivace jsou podány vynikající a přesnou hereckou etudou. Zbytek je sentimentální srajda a přiznám se, že jsem se dlouho tak nezlobil nad promarněným potenciálem. (19.07.2019)

Whooooooo aaaaaaaaaaa! Neznám předlohu a upřímně řečeno mě to ani moc neštve. Nedokážu si totiž představit, kdo by dokázal zahrát víc odzbojujícího slepce než Al Pacino. Jasně, hodně těžko byste hledali film, kde Pacino není fenomenální, ale tohle je něco. Člověk má pocit, že tou rolí žije, že to snad ani není role. Občas si u nějakýho filmu o herci řeknu: "Jo, tohle zahrál skvěle," ale tady mi během celýho filmu nic podobnýho hlavou neproblesklo. Proč? Protože mě ani jednou za celou dobu nenapadlo, že je to hrané. Od chvíle, kdy jsem film pustila až do závěrečných titulků jsem se cítila vtažená do světa slepého plukovníka Franka Sladea, kde se hranice filmu rozplynuly. Hlavně díky tomu a krásné taneční scéně dávám pět hvězdiček, i když by si ten film za mizernej patriotickej závěr asi zasloužil jednu srazit. Na světě jsou dva druhy lidí: Ti, kteří se rozhodnou čelit následkům, a ti, kteří se skryjí. Skrýt se je lepší. (09.10.2007)

Jen k málokterému filmu by tak seděl přívlastek "klasika" jako zde. Film se rozvíjí dle těch nejklasičtějších šablon, ale není to vůbec na škodu, je to jako květ, který rozkvétá přesně do těch barev, které si v tradičním dramatu o sbližování přejeme vidět. Vůně ženy je filmová cesta o vykreslování charakteru hlavní postavy a nejvíc se mi líbí, že všechny zastávky na ní jsou samostatně velmi zajímavé a zároveň i účelné pro nerušený posun v příběhu (např. návštěva bratra je zajímavá pro ostré slovní přestřelky a důležitá pro sdělení plukovníkovy minulosti). Nemohl bych však opěvovat všestranou krásu tohoto noblesního díla, kdyby nebylo nadpozemského výkonu Al Pacina, neboť je to právě on, kdo svým projevem povýšil většinu scén na další level. PS: Vznik vztahu u původně opozičních postav mi zde přijde lépe zpracován, než u Rain Mana (méně očividná emocionální podbízivost). 9/10 (19.01.2011)