Stíny horkého léta

Komorní baladický home invasion se zneklidňující Liškovou hudbou a atmosférou, natáčený v mém milovaném Štramberku. Inteligentní chlapská podívaná směřuje s rozvážností hlavního hrdiny a za výborných úsporných dialogů (záporáci nemluví vůbec) k nevyhnutelnému závěrečnému výbuchu násilí. Ten bohužel není nijak pamětihodný a stejně tak by mohl být zajímavější děj k němu vedoucí, konkrétně útočníci by mohli své oběti mnohem víc terorizovat. (09.06.2024)

V době vzniku, kdy se filmový jazyk a řeč obrazů staly minimálným jevem Vláčil uchvacuje pečlivými kompozicemi a využitím nádherných exteriérů. Hlavně se mu však daří budovat tak hutnou a vygradovanou atmosféru, že se dá v tomto ohledu těžko srovnávat s jiným českým filmem (notný podíl na tom má také invenční až hypnotická hudba Zdeňka Lišky, která se hluboce zarývá pod kůži). Díky originální westernové stylizaci film neztrácí nic na svěžesti, i když ve srovnání s Vláčilovou předchozí tvorbou jde přeci jen o dost přímočarý příběh s jasným poselstvím, kterému chybí příznačná komplexnost. (27.08.2009)

Krásný film, a to i navzdory té politické omáčce okolo. Napínavý příběh (který mimochodem dějově trochu připomíná podobný film Poslední údolí) vypráví o setkání několika postav v mezní situaci, která neúprosně graduje k dramatickému závěru. Mistrné zpracování snímku se obešlo bez přemíry zbytečných dialogů i rušivých dějových odboček; výborný dojem z filmu umocňuje skvělá hudba, kamera i obsazení, v čele s vynikajícím Jurajem Kukurou (podle všeho jeho nejlepší role). Už léta jsem přesvědčen, že Vláčil byl náš nejlepší režisér, a zhlédnutí tohoto filmu mě v tomto názoru jen více utvrdilo. (10.03.2013)

Toto je přesně ten důvod, proč patří František Vláčil mezi nejlepší české režiséry všech dob. I pod tíhou rakoviny minulého režimu dokázal točit takto brilantní díla. Sice jsem tento film, viděný zrovna ve stínu horkého léta, nyní už neshledal tak napínavým jako při prvním zhlédnutí dávno před lety, nicméně stále je vyztužen překrásnou přírodou a věrným valašským nářečím. U snímků pana Vláčila se zkrátka o autenticitu nikdy bát nemusíte. 70% (26.07.2023)

Musím uznat, že jak ze začátku, tak v průběhu, na mě silně zapůsobila hudba. Zdeněk Liška byl prostě mág. Taky natočeno to je hodně kvalitně, o hercích nemluvě. Ale ten háček je tempo a pár dalších faktorů. Tempo je pomalé a divné a někdy to vyúsťuje v nelogické chování postav. Co mi ale vadilo nejvíc, tak že ta banda Banderovců mezi sebou vůbec nekomunikovala. Režisér tím chtěl asi naznačit jejich chladnokrevnost a profesionalitu v oboru, ale moc realisticky to pak nepůsobilo. Aspoň, že tady byl Tóma Hluchoněmec. Samozřejmě, že mi to připomínalo jak Adelheid, tak Zánik - disponuje to totiž podobnou atmosférou a příběhem, a proto hodnotím stejně. (27.11.2021)