Režie:
František VláčilKamera:
František UldrichHudba:
Zdeněk LiškaHrají:
Petr Čepek, Jan Kačer, Věra Galatíková, Zdeněk Sedláček, Zdeněk Kryzánek, Jana Hájková, Michal Kožuch, Ladislav Gzela, Petr Štěpánek, Josef Somr, Miloš Willig (více)Obsahy(1)
Příběh filmu režiséra Františka Vláčila a libretisty Vladimíra Körnera se odehrává v druhé polovině 13. století. Český zemanský synek Ondřej z Vlkova přišel do řádu ještě jako dítě. Nestalo se tak dobrovolně. Snad si ani neuvědomoval, že byl vlastně obětován na usmíření otcova násilného činu, spáchaného na něm samotném, a že byl tedy dvojnásobnou obětí. Až po deseti letech odříkání poznává, že existuje ještě jiný svět, ještě jiný život než ten, který uzavírají pevné zdi řádového hradu. Podlehne volání domova, volání rodného Údolí včel, a pokusí se o návrat. Již se zdá, že bude mít více štěstí než bratr Rotgier, jehož pokus o únik skončil krutou smrtí. Ale i v jeho případě se ukazuje moc řádu silnější a náboženský fanatismus znovu triumfuje nad v té době beznadějným pokusem jedince o vzpouru proti síle dogmatu spojeného s mocí. (Bontonfilm)
(více)Recenze (403)
Text distributora prakticky popisuje celý děj, takže nemá cenu jej nějak podrobněji rozebírat. Každá doba má své démony a doba křižáckých válek byla démonů plná. Víra v Boha často přerostla ve fanatismus a v jeho jménu se pak děly ty nejkrutější věci. Přízračně temné, kruté, syrové a děsivé, jak jen 13. století mohlo být. Tak ho tu vystihl František Vláčil. Vynikající Čapek, bezcitný a nelítostný v pochmurné atmosféře ponurého příběhu, který krásně vystihuje strasti, kterými musel obyčejný člověk čelit. Možná podaný formou těžko stravitelnou, ale přesto fascinující nejednoho diváka. Rozhodně stojí za to vidět tento skvost s ukázkou ryzího herectví. 80% ()
Od pána režiséra F. Vláčila mám v-i-a-c obľúbenejšiu Marketu Lazarovú, ako Údolie včiel, oba snímky vznikajúce v tom istom roku, spája depresívna, až husto - melancholická atmosféra, ale ako vravím, Marketa, je oveľa zložitejší a zákonite - lepší film, pričom neľutujem, že som si pozrel z mojej strany trošku slabšie filmové dielo, ktoré ma aj tak priklincovalo do sedačky svojou perfektnou kamerou F. Uldricha, či Petrom a Jánom v hlavných úlohách križiackych rytierov. Historické látky režisérovi sedia, lebo sa vie v nich presadiť, aby mal divák reálny pocit, že sa nachádza v 13. storočí. Ja som ten pocit po celý čas mal + stále mi naskakovala husia koža, z niektorých brilantných scén, ktorými snímok disponuje. Nie je to na plný počet hviezd, ale mala by to byť určitá povinnosť každého vzdelaného filmového diváka, aby videl ukážkovú a kvalitnú českú klasiku, aká sa dnes už nenakrúca, a už ani nakrúcať nebude, a tak sa ponúka jediná možnosť vrátiť sa v čase do čias výnimočných filmov, ktoré sa voľakedy nakrúcali, kde patrí i Údolie včiel, Marketa Lazarová, a cetera... ()
Neskorá upútavka na Marketu Lazarovú. Vláčilovo tragické poetično a emocionálna membrána umenia symbolizmu dosadzujú rozorvaného hrdinu do kulís surového sveta, ktorý vedie križiacku výpravu sám proti sebe. Sloboda je vykorenením a prevrátením dubu života, vnútorná očista musí byť vykúpená krvou. Nádherné čiernobiele obrazové kompozície, ktoré hrajú všetkými odtieňmi mäkkého svetla, ukážková dramatická výstavba, Petr Čepek, Jan Kačer a Liškova hudba, plus opäť sugestívne rozvrhnuté použitie postsynchrónov. Vzácny, no bolestivý dar, za ktorý sa platí vlastným potom. Vidieť to, podobne ako Lazarovú, na veľkom plátne, nepochybujem, že by som siahol po ešte vyššom hodnotení. 85% ()
Nemám rád Bergmana ani Tarkovského, ale když už, tak Bergman dokáže oslovit hlubokými myšlenkami a Tarkovskij atmosférou, či vizuálem. Údolí Včel se vzdáleně podobá Sedmé pečeti a Andreji Rublevovi a upřímně mě nebavilo ani z jednoho pohledu. Do atmosféry jsem nepronikl, ke zdejšímu rytířství, jejich poslání a náboženství jsem si taktéž cestu nenašel a nemyslím si, že by to byla vyloženě jen má chyba. Film je obtížné uchopit a zpracovat, divák to musí vyloženě chtít, jinak má smůlu a bude trpět. Pochválit můžu akorát Čepka, ale jinak můj skromný a ryze subjektivní verdikt zní 3/10 ()
"Řádu mě zaslíbil otec. Pro spásu své duše." Nebýt o rok mladšího Herzova Spalovače mrtvol sedělo by Údolí včel na mém pomyslném trůnu krále nad tuzemskou kinematografií. Takto je sice odsouzeno do pozice toho druhého, ale co už s tím... Z čehož plyne mimo jiné i to, že patřím k té "barbarské lůze" co považuje tento Vláčilův snímek za lepší Markéty Lazarové (což je trochu paradox, když vznikl vlastně jen pro upotřebení zbylých kostýmů a dekorací právě po ní). Bergmanovské proporce, nepopsatelně nádherná kamera (obvzláště záběru v závěru s mizením Ondřeje do temna se asi nikdy plně nenabažím) a Liškova partitura dělají ze sledování požitek pro mysl, zrak i sluch. No a herci jsou přímo... Tady není žádný Petr Čepek, ale jenom Ondřej z Vlkova. Není tu ani žádný Jan "rodinnými pouty zpoutaný" Kačer, ale pouze a jedině Armin von Heide. To samé platí i o všech ostatních. Jasné? Jasné! ()
Galerie (31)
Zajímavosti (25)
- Zbylé dekorace, rekvizity a kostýmy po Marketě Lazarové byly hlavním impulzem k hledání projektu, který by je ještě využil. Avšak kvůli rozkradení dekorací šumavskými chataři a chalupáři odpadlo využití tvrzí a budov. Zůstalo tak pouze u "recyklace" kostýmů. (DaViD´82)
- Jan Kačer (Armin) se při natáčení zranil. Konkrétně šlo o nepříjemné zanícení palce u nohy následkem zaraženého trnu. Lékař, který u filmu působil, trval na tom, aby byl Kačer převezen do nemocnice, neboť ošetření na místě by bylo velmi bolestivé, nicméně František Vláčil bez rozmýšlení odvětil: „Žádná nemocnice, je to rytíř, fikněte mu to tady.“ Kačer ve vzpomínkách dodává, že šílenou bolest před Vláčilem na place snesl, nicméně při pozdějších převazech po natáčení si již dovolil od bolesti ulevovat mírným křikem. (mchnk)
Reklama