Chamtivost

Videl som zreštaurovanú štvorhodinovú verziu, ktorá je skrátenou verziou pôvodnej desaťhodinovej a predĺženou tej dva a pol hodinovej. Najskôr by som trochu podiskutoval o práve štúdia zasahovať do výsledného tvaru diela. Podľa mňa má na to každé štúdio regulárne právo, keďže do diela vkladá svoje peniaze. Určite by bolo veľkým rizikom púšťat do kín štvorhodinový film a očakávať, že sa stane z neho veľký hit, preto sa tomuto kroku nečudujem a podľa ohlasu kritiky sa nič tak hrozného nakoniec nestalo a musím skonštatovať, že ani skrátená verzia by moje nadšenie z tohto filmu zrejme neznížila. A to ani napriek tomu, že sa film nikdy nevlečie a nie je v ňom žiadna vata. Zatiaľ čo sa Stroheimovi nemeckí kolegovia venovali výrazne výtvarnému expresionizmu, Erich nakrútil jedno z najdôležitejších diel naturalizmu a rieši v ňom jeho klasické otázky. Postavy, poháňané prírodnými silami, zločin, pomsta, pesimizmus. Sú postavy zodpovedné za svoju chamtivosť? Je to vrodená vlastnosť človeka, jeho prirodzenosť, s ktorou nič neurobí? Alebo má na výber a dokáže odolať moci peňazí? Nakoniec je dúšok vody drahší, ako 5 tisíc dolárov a osudovosť zápletky je dokonalá. Na Stroheimovom prístupe sa mi páči jeho hra s postavami, keď nám v expozícii predstavuje jednu postavu ako sympatickú, aby jej chovanie behom pár minút zmenil a divák sa s tým musel náhle vyrovnať. Musí sa taktiež vyrovnať so zidealizovanou predstavou manželstva, ktoré je nakoniec iba klietkou, ktorá nemusí byť v lepšom prípade ani zlatá. Erich von Stroheim podľa svojho výzoru určite s chamtivosťou problémy nemal, asi to bol bonvián, ktorý keď bol v podniku pri stole, tak za svoje peniaze pozýval všetkých:). Ďalšie povinné filmové čítanie, ktoré by nemalo uniknúť nikomu, kto sa zaujíma o históriu filmu. P.S.: Tak po preštudovaní detailov o skracovaní tohoto filmu a zničení materiálu musím dať Erichovi za pravdu, bola chyba MGM, že financovala tak dlhý film, ak chcela poslať do kín oveľa kratší. V tomto smere majú dnešní tvorcovia výhodu v DVD a režisérskych zostrihoch. (06.03.2013)

Film mě od začátku zaujal. Je tu zajímavá a i na dnešní dobu naprosto reálná zápletka, vše je vlastně velmi realisticky vykresleno, včetně prostředí (nenatáčelo se v ateliérech) a film patří mezi nejlepší předválečné americké filmy co jsem kdy viděl. Svým naturalismem směle konkuruje knihám třeba Emila Zoly:) A v neposlední řadě mě opakovaně dostávaly české titulky: -"Mně se nejvíc líbila ta slečna, co zpívala tu smutnou píseň." -"Mě sás tý dva, jak só šén jódlovali." Ještě větší výhry, než jste čekali, již od roku 1923. PS: Moje verze měla 102 minut...ale dávalo to kompletní příběh, fakt nevim, kam se těch cca 40 minut ztratilo (respektive 140). (18.05.2009)

No, já nevim. Asi budu za primitiva. Sama nemám ráda, když někdo soudí filmy dle jejich délky, ale v tomto případě jde podle mě stopáž výrazně na úkor působivosti. A to jsem samozřejmě viděla tu verzi, která má "jen" 140 minut. Některé pasáže jsou velmi intenzivní, na začátku jsem byla dokonce nadšená a plná očekávání. Místy se mihne nějaký vtip, který paradoxně potěší tím, že tu není jen tak pro srandu. A pak ty ruceee! Kdyby scéna s rukama a mincemi byla delší, snad bych byla přecejen obměkčena. O technické vyspělosti snímku a strhující exhibici němého herectví bych si nedovolila pochybovat, ale bylo to utrpení. Pardon. Třeba někdy seberu odvahu jít na Chamtivost znovu, abych ji mohla docenit. (14.11.2007)

Krásné, jak jen torzo může být. Chamtivost je film-román dokazující, že i hodně nadprůměrná stopáž neznamená nudu, pokud skutečně je o čem vyprávět. Čtyřhodinová zrestaurovaná verze se snaží nedochované scény nahradit fotografiemi a dialogy. Člověk si tak dokáže udělat představu o propracovanosti a vypilovanosti celého více než devět hodin trvajícího nedochovaného originálu. Otázka je, kolik hodin by musel mít třeba každý díl Harryho Pottera, kdyby je točil von Stroheim... (10.09.2007)

Adaptace naturalistického románu. Stroheim usiloval o realističnost - natáčelo se opravdu v údolí smrti. Vznikl devítihodinový film, který Stroheim sestříhal na 4,5 hodiny a rozdělil na dva díly. Dostal do filmu doslova vše, co bylo v knize. Studio pak bez jeho souhlasu film sestříhalo na dvě hodiny a zbytek se ztratil. To je jedna z největších ztrát filmu. Film propadl jak u diváků, tak u kritiky ale pak se dostal do renesance. Jsou zde krásné expresivní detaily, skvělé herecké výkony a práce s barvou i když to je černobílý film. (08.12.2017)