Greed
Obsahy(1)
Psychologické bohatství tohoto původně čtyři a půl nebo možná dokonce devítihodinového filmu, v oné době celkem výjimečné, obdařilo poprvé film románovými výrazovými prostředy. Stroheim navázal na griffithovský realismus, ale proti jeho trochu staromódnímu viktoriánskému ideálu romantických hrdinů postavil v zolovském duchu živé, plnokrevné typy, jejichž vývoj určovaly psychologické a fyziologické dispozice a prostředí. Příběh je příliš determinován ortodoxně chápaným naturalismem - dnes například ruší určité dekadentní schválnosti, ale řeč němého filmu a zvláštní dusivá atmosféra jsou dodnes opravdu strhující. V realistickém výrazu film vykresluje ničivé následky, které zanechává v chování a konání trojice maloměšťáků vášnivá touha po penězích. V závěru dosahuje režisérův divoký romantismus takřka epické šířky - sokové vzájemně spojení pouty, umírají krátce po sobě v pustinách Údolí smrti, žízniví, ale zasypaní zbytečným a zakrváceným zlatem. Velký realista Stroheim, mistr v oživování charakterů, vášní, věcí, které mu hrály přes množství významotvorných detailů, se po výrazném, producenty vynuceném zkrácení snímku odmítl k tomuto dílu hlásit a nikdy ho v konečném sestřihu ani neviděl. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (45)
Moje setkání s Erichem von Stroheim jako režisérem nedopadlo špatně. Určitě mohlo dopadnout ještě líp, kdyby pánové z Criterion Collection nesplácali restaurovaný materiál každou chvíli dohromady s prezentací fotografií, které měly nahrazovat nezachované scény. Jak se mi to spočátku jevilo jako zajímavé řešení a dokonce vhodně zrealizované, postupně na mne fotografie začaly působit s každým dalším použitím ohromně rušivě a já byl několikrát nucen použít rychloposun. Ono už 3 až 4 hodiny sledování němého filmu je poměrně náročné, vyžaduje speciální náladu i rozdělený čas, a v tomto případě bych na místě nových tvůrců fotografie opravdu ponechal jen při těch nejzásadnějších scénách. Neboť Chamtivost je sama o sobě velice poutavá i skrze to zbývající 140ti-minutové torzo. Na němou éru snímek disponuje hodně osobitou režií, spoustou hezkých nápadů (např. symbolicky opakované scény s bílým ptáčkem), civilními hereckými výkony včetně propracované psychologie postav, a příběh mezi Dr. Teaguem a Marcusem nechává diváka v napětí i téměř 100 let od vzniku snímku. Už během prvního seznámení a jejich skamarádění, nasnímaného s pěkným nápadem prolínáním (němého) dialogu a hry na klavír, člověk začne tušit, jaký mazák se z pana Marcuse vyklube. Hmm, a taky že jo! Stylové, skoro až westernové vyvrcholení patří k těm příjemným překvapení tohohle ojedinělého filmu. (# Season Challenge Tour 2020: 4. téma – doporučeno režisérem (Christopher Nolan)) ()
Adaptace naturalistického románu. Stroheim usiloval o realističnost - natáčelo se opravdu v údolí smrti. Vznikl devítihodinový film, který Stroheim sestříhal na 4,5 hodiny a rozdělil na dva díly. Dostal do filmu doslova vše, co bylo v knize. Studio pak bez jeho souhlasu film sestříhalo na dvě hodiny a zbytek se ztratil. To je jedna z největších ztrát filmu. Film propadl jak u diváků, tak u kritiky ale pak se dostal do renesance. Jsou zde krásné expresivní detaily, skvělé herecké výkony a práce s barvou i když to je černobílý film. ()
Upřímně, nechtěl bych to sledovat devět hodin. Už ty čtyři dochované stačí bohatě. A na rozdíl od jiných opusů od Tenkrát v Americe po Giganta si to u mě ani tuhle délku plně neobhájilo. Ne že by se "nic nedělo", ale mnohdy se dějí věci zbytečné vzhledem k vyznění, které příběh neobohacují a jen ředí stopáž. Rozhodně jsem z nastíněného materiálu neměl pocit komplexnosti, ale přeplněnosti. Už jen proto, že se Stroheim ani nevzdálí černobílému vidění problému. Takže čtyři hvězdy za ne nudný a rozhodně náročný a hodnotný projekt. Nicméně nenadšení studia z vyslání devíti hodin do světa chápu, protože nevěřím, že byly nutné. Kdyby to prostříhal rovnou sám Stroheim na "rozumné" tři - čtyři hodiny, měli bychom tu film lepší, ale hlavně plně dochovaný. ()
Bohužiaľ som v kine videl len akúsi ešte československú verziu zosekanú na hodinu a trištvrte a bez hudobného sprievodu. Už tu však vidieť Stroheimovo majstrovstvo v nielen v silnom filmovom uchopení príbehu, ale predovšetkým vo vytváraní sugestívnych vizuálnych metafor. Dávam solídne 4* s tým, že si niekedy pozriem onu zrekonštruovanú 4-hodinovú verziu, kde sa snáď dočkám menšej skratkovitosti a prepracovanejších charakterov postáv. P.S.: Zrejme sa tu okrem iných inšpiroval aj Quentin Tarantino (Django) a George Miller (Mad Max: Fury Road). ()
Režisér Erich von Stroheim verejne prehlásil: „Keď som uvidel, ako môj film, ktorému patrilo celé moje srdce, zmrzačili cenzori, vzdal som sa všetkých svojich ideálov a snov tvoriť skutočne umelecké realistické filmy” / A tí si zrejme čoskoro povedali, že pôvodná verzia, čiže režisérsky zostrih o trvaní monštróznych deviatich hodinách, bude očividne pre divákov príliš ťažkým sústom, a tak sa následne učinil JEDEN mimoriadne nešťastný krok, spočívajúci v tom, že sa snímok skrátil len na dve hodiny! Chýbajúcich 7 hodín bolo označených za najväčšiu tragédiu v histórii kinematografie. Stratené sekvencie sú považované za "Svätý grál" kinematografie. / Čo sa dá s tým teraz vlastne robiť? Teoreticky sa rysuje jediná možnosť: Pokúsiť sa pôvodnú verziu rekonštruovať z originálneho scenára Ericha von Stroheima, a tým ju v podstate uviesť rovno do filmovej praxe, no podotýkam, že v rovnako oklieštenej podobe. Akurát sa mi dostáva akejsi špeciálnej edície o celkovom trvaní 239 minút, kde si už konkrétne všímam i neuveriteľné množstvo - archívnych, statických a otitulkovaných fotografií, vzťahujúcich sa k danému kinematografickému, monumentálnemu dielu o naturalistickom obraze Ameriky. Vďaka šikovnej strihovej montáži sú do filmu zakomponované presne tak, aby som mal reálny pocit, že zapadajú do súvislého deja, ktorý kamera zaberá tak, aby sa moje zdanie tým ešte väčšmi umocňovalo, čo na druhej strane môže vyvolávať určitý dojem rušivého charakteru, čo sa ma našťastie tentoraz vôbec netýkalo, nakoľko som nechcel pretáčať, a tak som poctivo absolvoval celú túto expozíciu, ktorú som nevnímal, ako prebytočnú, skôr práve naopak! A síce sa musím tiež priznať, že som Chamtivosť neabsolvoval na jeden záťah, áno, nechal som si poslednú hodinku i na nasledujúci, t.j. dnešný deň, ktorá sa mi javila, ako najzaujímavejšia, a to najmä vyčerpávajúca sekvencia z „Údolia smrti”, kedy sa už pomaly blížil záver príbehu nielen ohľadom kontroverzného protagonistu McTeaguea. Románova predloha vyšla v roku 1899, ktorú napísal prozaik Frank Norris (1870-1902). Čitateľ by sa v nej mohol dočítať to, čo mu „dokaličená” verzia Ericha von Stroheima, nemohla ponúknuť, aj keď by chcela! A mimochodom - perfektná angličtina je podmienkou. ()
Galerie (18)
Zajímavosti (22)
- Celá nejdelší verze filmu byla promítána pouze jednou, 24. ledna 1924. (Kulmon)
- Studio MGM si nebylo jisté, jestli diváci zvládnou 9,5 hodiny dlouhý, jinak ale výborný film. Režisér von Stroheim tedy film zkrátil na polovinu, přitom ale zjistil, že studio paralelně najalo vlastního střihače, vzalo natočený materiál z laboratoře a celý snímek přestříhalo po svém na přibližně dvě hodiny. Ztratily se přitom dva vedlejší příběhy, které doplňovaly celou filmovou mozaiku. Von Stroheimova 4,5hodinová verze se do distribuce nedostala, zmizela a dosud se nenašla. (Komiks)
- Chamtivost měla být jedním ze tří menších snímků, které studio Goldwyn Pictures (v tu dobu těsně před bankrotem, který vedl k jeho odkupu studiem Metro Pictures Corporation) umožnilo režisérovi Erich von Stroheimovi natočit, než bude moct zpracovat projekt podle vlastních představ. Jelikož jej předcházela pověst nehospodárného tvůrce, musel filmy natočit během 14 týdnů a nepřekročit přitom rozpočet 175 tisíc amerických dolarů. Von Stroheim v tom neviděl problém, protože chtěl Chamtivost točit hlavně v exteriérech, nepotřeboval tudíž stavět kulisy. Nakonec se ale rozpočet tohoto jednoho filmu vyšplhal na tehdy závratných 665 tisíc dolarů. (Komiks)
Reklama