Prolomit vlny

Mystický příběh za který získal Lars von Trier Velkou cenu poroty na filmovém festivalu v Cannes 1996. A mnoho dalších cen, ocenění a nominací : Ocenění: Oscar 1996 - nominace: hlavní herečka (E. Watson) Zlaté glóby - nominace: film (drama), herečka v dramatu (E. Watson) BAFTA - nominace: hlavní herečka (E. Watson) FF Cannes - Velká cena poroty, nominace na Zlatou palmu César - zahraniční film Evropské filmové ceny - herečka (E. Watson), film, cena FIPRESCI Český lev - zahraniční film Amanda Awards - norský film Bodil Awards - herečka (E. Watson), film, vedlejší herečka (K. Cartlidge) Fotogramas de Plata - zahraniční film Ft. Lauderdale International Film Festival - herečka (E. Watson), režie London Critics Circle Film Awards - nováček (E. Watson) New York Film Critics Circle Awards - herečka (E. Watson), kamera, režie Robert Festival - herečka (E. Watson), kamera, střih, film, masky, výprava, scénář, zvuk, vedlejší herečka (K. Cartlidge) Satellite Awards - cizojazyčný film (Dánsko) FF Stockholm - cena FIPRESCI MFF Uruguay - film MFF Vancouver - nejpopulárnější film (22.12.2012)

Jsem si plně vědom velikosti jména Larse von Triera a respektuji i poučky o síle dánského dramatu, takže je to jen a jen má vina, že jsem se nudil. Na mne je zkrátka strašně málo jediná vtipná scéna, tedy ležérní vyhonění důchodce v autobuse, za dvě a půl hodiny dramatického trpění. Ty emoce a myšlenky byly prostě příliš velké na to, abych je mohl brát vážně a nedumat o tom, z čeho asi žijí, když se chromý válí v posteli a poblblá nikdy nenaznačila zájem o nějakou práci. Nechci být vyloženě negastivistický, ale kdybych si měl vybrat mezi opětovným zhlédnutím této filmové lahůdky a návštěvou zubaře, tak vrtačka spolehlivě zvítězí. (08.09.2013)

Neskutečný zážitek. Spočátku jsem měl pocit, že von Trier tu schématem romantického dramatu vykrádá starší belgický film Odvedený... pokud jde o vážné zranění hlavní mužské postavy jako zvrat, který na jedné straně konečně umožní milující dvojici být spolu a umožní jim i naplno pocítit lásku jako něco, co prolomí všechny překážky, na druhé straně ještě tragičtějším způsobem začíná život obou protagonistů ovlivňovat. Ale von Trier se posunul ještě mnohem dál, zaměřil se i na nešťastnou ženskou hrdinku, která oproti svému zdravotně postiženému muži po těžké nehodě stále více trpí sice „jenom“ psychickou poruchou a schizofrénními stavy, ty se však postupně ukazují jako neméně závažný problém s daleko fatalnějšími následky. Těžká deprese se v tomto filmu střídá s úpřimnou velkou láskou a velká láska bez hranic se ve vzájemné konfrontaci fyzického a psychického postižení  záhy proměňuje až v nezvládnutelně šílený gejzír lidské psychiky. Vyvstává otázka, zda může existovat jediná lidská hodnota, která by dokázala zvítězit nad vším ostatním i bez přítomnosti jakýchkoliv dalších hodnot... Film nabízí v tomto směru i nejednu silnou scénu k hlubšímu zamýšlení, i s kritikou, třeba ten farář v morálním dilematu před kostelem nad zraněnou Bess na cestě v momentu, kdy dotyčná nutně potřebuje pomocnou ruku, jenomže farář ví, nakolik morálně zhřešila... Nečekal jsem to, ale ten intimní příběh jdoucí až na dřeň mě svou atmosférou tolik vtáhl, že jsem od něj prakticky nedokázal vypnout, zůstal jsem zasažen a stále doufal v alespoň částečně šťastné vyvrcholení... které svým způsobem přišlo, ale opačně, než jsem očekával a popravdě i s odstupem v druhý den se mi stěží hledají ta správná slova. Emily Watson předvedla obdivuhodný, strhující výkon, který úplně vtáhne do její složité postavy a vůbec se mi nechce věřit, že šlo pro tuto herečku o úplně první filmovou roli. A zřejmě se mi také podařilo cosi prolomit a chytit tu správnou vlnu, ale jakkoliv jsem Larse von Triera jako režiséra dříve vůbec nemusel a párkrát ho i zavrhl, teď se mi po Tanci v temnotách u snímku z jeho tvorby už podruhé dostalo silného emocionálního prožitku. Dost možná poprvé budu na von Trierově filmu chválit jeho typickou nekonvenční kameru, ale tady mi ty amatérsky snímané ručné záběry připadaly nadmíru působivé a posíily již tak intezivní atmosféru k silně realistickému stylu. Velmi se mi líbilo i rozdělení příběhu na řadu tematických kapitol, z nichž každá začínala dlouhým poetickým záběrem a nějakou pěknou písničku, což ten těžký film vždycky na chvíli zjemnilo. [90%] (06.05.2022)

Příběh o víře, lásce a naivnosti. Způsob, jakým je film natočen, kamera, absence hudby a řada dalších "nedokonalostí" jen podtrhují sílu a naléhavost příběhu. Výkon Emily Watson je naprosto fantastický a jen kvůli němu snad stojí za to film zhlédnout. Tak proč tak nízké hodnocení? Ani ne snad za to citové vydírání, ale za to příšerné a okaté moralizování, podtržené otřesným koncem. Režisér už v mém případě zatlačil na pilu až příliš a úplně mě tak odřízl od jinak možná dokonalého zážitku. (01.04.2005)

Předchůdce podobně zaměřeného "Tance v temnotách" z počátku strhne hereckými výkony i zajímavou "stavbou" příběhu, ke konci ale pan Trier opět "dojí" (a to ho mám jako režíséra rád) - až se prodojí ke konci se zvony na obloze. To už bylo i na mě (starého měkkotu) trochu moc. Bez posledních deseti minut by tento film byl skvělý, takhle je to "jen" velice nadprůměrný koncert Emily Watson. Ocěňuji i výběr hudby v přechodech! - 7/10 PS: druhé pokoukání tak na 8/10 - největším kladem je Emily Watson, největším záporem mírné vyšumění se zvony na konci (15.07.2006)