Prolomit vlny

Zatím jediný viděný von Trier. Nevím, jak to dělá, ale vnímám jeho postavy ze současosti jako postavy klasické tragédie - tedy jako pravdivé obrazy sebe samých, nikoli pouhé uzly vnějších a vnitřních vlivů. Něco málo severských filmů jsem už viděl, ale toto je pro mne cosi úplně nového, nezařaditelného. Příběh má sice jakýsi jasný vývoj a vyvrcholení, ale kdyby se film zastavil v kterékoli fázi, nebyl by o nic slabší. V detailech: často nedojde k tomu, co divák právě automaticky očekává - jen pro to, aby k tomu došlo vzápětí jinak. Obraz: nesympatický, škaredá reportáž. Watson: u cizokrajných herců obvykle nejsem schopen vnímat kvalitu jejich hraní, ale tady se to přehlédnout nedalo. Severská výslovnost angličtiny: nemá chybu. Extrémně umrtvovací kalvínská obec: Byl to dobrý obrázek toho, jak směšujeme Boha s freudovským superegem (tím nemířím jen na Bessiny modlitby, ale na celý ten podivný skanzen). A to je ta situace, v níž "naivní" Bess křečovitě sevře svou lásku na život a na smrt - a nepustí. A vzkřísí tím Jana - rozuměj, jak chceš. (08.08.2011)

Proč? Proč se všem líbí Trierovy filmy, jenom mně připadají blbé (jen máloco mě v kině tak otrávilo jako Dogville), nebo v lepším případě nezajímavé? Zřejmě jsem hlupák. V tom případě se s tím nedá nic dělat. Ale povězte mi, co je tak famózního na téhle kompletně nepravděpodobné (přitom realisticky se tvářící) a fádně natočené historce? O děsivém citovém vydírání nemluvě. Ano, herci jsou výborní. Jiné klady neshledávám. Ukamenujte mne, stojím-li vám za to. (04.05.2006)

Dlouhá léta jsem Prolomit vlny vnímala jako film, na který je nutno dozrát, jako nadfilm, který není pro každého. Dokonce jsem si dovolila dříve vidět pouhou divadelní inscenaci Městských divadel pražských, která si s tématem poradila po svém. Ale ve výsledku je to jen film pro náročného diváka, ale zdaleka ne pro diváka snoba či diváka pokrytce. Takže všechny proto-dojmy stranou, je to jen film, neukousne vás - a samozřejmě von Trier je jen jeho autorem. #freshfilmfest (22.09.2014)

Romantický horor ze světa, kde Bůh existuje, akorát je to sadistický zkurvysyn. Sledovat dvě a půl hodiny, jak Trier škodolibě trýzní všechy zúčastněné je sem tam trochu únavné, ale to co tam předvádí Emily Watson je šílený. Fascinovalo mě to prostředí polozapomenuté skotské průmyslové periferie, která dělá maximum proto, aby tam nikdo spokojeně nežil a to se promítá do tvrdohlavosti zdejších středověkých komunit. Nakolik intimně pak působí jenom to, jak permanentní silný vítr splétá postavám dohromady jejich dlouhé vlasy. (05.12.2010)

Ktoráže to herečka získala na 69. odovzdávaní „zlatých plešivcov” , ocenenie pre najlepší ženský herecký výkon v hlavnej úlohe ? Je to manželka režiséra Joela Coena, Frances McDormand, ktorá v danom roku 1996, dominovala vo filme FARGO, ktoré režíroval jej husband. Videl som ju. Je to veľmi solídny výkon, ale i napriek tomu, je mojou favoritkou, iná kolegyňa, ktorá bola v tomto roku taktiež medzi nominovanými, na prestížnu, filmovú cenu OSCAR... Dána, Larsa von Triera, priznám sa, extra neobľubujem a nemusím. FILM - Prelomiť vlny, mi ale nie je neznámy pojem, pretože poznám herečku, ktorá si v ňom zahrala. EMILY WATSON, podáva vôbec zo všetkých konkurentiek, bezprostredne najlepší, ucelený, vierohodný, absolútne odovzdaný, strhujúci, mimoriadny, odvážny, bravúrny herecký výkon, aký nemá len tak obdoby, týkajúci sa najmä výstupu, v hranom, celovečernom filme, keď sa herec, vôbec po prvýkrát vyskytuje na „striebornom plátne” . Takýto debut ma totálne priklincoval do sedačky. Ja by som dal oscara práve Emily. Film je rozdelený v jednotlivých kapitolách : Bess sa vydáva. Život s Jánom. Osamotený život. Jánova choroba. Pochyby. Viera. Obeť zn. Bess. A na záver - EPILÓG : POHREB. Na ploche takmer troch hodín sledujem naprosto čosi fascinujúce a realistické, i kvôli tomu, že je neustále prítomná - ručná kamera, ktorá dáva výraznejší, intenzívnejší nádych - brutálneho REALIZMU, ktorý sa tak tlačí vpred ! Až by som povedal, že dokumentárne cítenie, je presne to pravé, orechové, čo ma automaticky napadá pri tomto sledovaní. Práve vynikajúca kamera veteránskeho majstra Robbyho Müllera, robí snímok tým, čím bezpochyby je + Emily v hlavnej úlohe. V skratke. V týchto spomínaných kapitolách si prejdem udalosti novomanželského páru - Jána a Bess, a to takým spôsobom, ktorého by som nechcel byť priamym účastníkom. Najprv sa vydáva, a je naprosto šťastná. Spolužitie. Muž odchádza pracovať na vrtnú plošinu, a žena si už želá, aby bol čo najskôr doma v jej objatí... A od tohto okamihu, začne naberať smer ich životov, nepredvídateľne, strmý a krutý pád... Budem svedkom živého obcovania, alebo hlavná postava Bess, sa zvykne rozprávať sama so sebou, čo taktiež neveští nič dobrého. Prihovára sa k „BOHU” . Toto treba radšej raz vidieť, ako o tom hoci sto krát počuť. A varujem, nie je to nič príjemné. Depresívna atmosféra je ešte veľmi slabučké slovo, čo na každého zúčastneného čaká... (25.11.2017)