Tanec v temnotách

Pamatuju si, jak jsem chvíli před závěrem vyprskl smíchy (snad kvůli nějakému překlepu v titulcích), což byla v tom nervózním stresu hotová satisfakce - Tanec v temnotách je jinak totiž přesně ten film, z něhož má člověk většinu stopáže husí kůži až na prdeli. Vynikající herecké obsazení a příkladně účelná muzikálová forma. Vlastně je to vůbec jediný muzikál, u kterého jsem schopný přemýšlet o zařazení do nějaké osobní topky. "Železniční" skladba I've Seen It All je nadpozemská. (11.03.2012)

Jsem fanouškem Björk. Soundtrack tohoto filmu sice až na vyjímky patří k tomu nejslabšímu v její kariéře, ale film je úžasný. Nechápu protesty prot výkonu Björk. Já si zakládám na tom, že vše, a to i přeze své sympatie, se snažím soudit objektivně. A jsem přesvědčen, že i kdybych Björk nesnášel, její herecký výkon by mě uchvátil stejně. (16.11.2004)

Čechoslovenka se vzhledem Eskymačky a s výmluvným jménem Selma Ježková emigruje v 60. letech do Ameriky hlavně kvůli možnosti operace svého syna, kterému hrozí oslepnutí. Od Tance v temnotách jsem očekával muzikál, ne depresivní psychologicko-sociální drama. Ve chvíli, kdy jsem se s touto žánrovou záměnou jakž takž smířil (tj. asi po čtyřiceti minutách), přišel první taneční výstup. Rozervané duše hrdinů a roztřesenou kameru vystřídalo velkolepé taneční číslo s černochy tančícími break-dance a já jsem zůstal zírat v němém úžasu. Teprve s dalšími muzikálními úlety mi došlo, proč jsou sytěji zbarvené, proč svým stylem připomínají spíše nějaký avantgardní videoklip nežli součást filmu – je to únik. Únik od neuvěřitelně depresivních a úmyslně až do extrémů dovedených osudů hlavních hrdinů, předně samotné Selmy. Ta má sice zprvu malou naději, ale brzy o ni přijde, abychom si náhodou nezačali myslet, že Lars von Trier vyměkl na úroveň režiséra normálního, humánního dramatu. Vyhrocenost, lhostejnost v zacházení s charaktery balancuje na hraně únosnosti, místy Trier skutečně trošku přehání (neudržel jsem se při informaci, že Selma ráda chodí domů po kolejích – zvlášť v noci, to už by obstálo i mezi sbírkou těch nejmorbidnějších vtípků). Trier tento okázalý projekt realizoval téměř tři roky, což na výsledku není zas až tolik poznat. Má to být film o věčnosti, o sebeobětování, o splývání světů fiktivních a reálných, ale zároveň je to film silně protiamerický a plný logických nesrovnalostí. Trier možná miluje americké muzikály, ale americkou kulturu jako takovou nenávidí. Dává jasně najevo, co si myslí o sentimentálních pohádkách s dobrým koncem, co si myslí o dobrém a poctivém americkém občanovi. Dobré postavy zde kromě Selmy ztvárňují Švéd (Strormare), Francouz (Barr) a Francouzka (Deneuveová), pokud je k pomoci svolný i někdo jiný, pak jedině za peníze nebo za ještě vyšší cenu. Prapodivně pak působí přítomnost Oldřicha Nového, který se nejmenuje stejně jako „ten slavný český herec“ náhodou, přičemž si jej zahrál jakýsi bělovlasý stařík(!). A co ta zkomolená výslovnost českých jmen údajnou Čechoslovenkou? Copak sama neví, jak se jmenuje? Jasně, devadesáti procentům diváků to vadit nebude, ale když už natáčím velkou evropskou koprodukci, měl bych si na podobné detaily dát pozor. Trier byl asi víc zaměstnán tvrdou „drezúrou“ Björk – ta nepředvádí výkon kdovíjak oslnivý a jejímu zpěvu chybí povznášející lehkost, svými údajnými hádkami s režisérem nicméně vzbudila dostatečný rozruch a filmu zajistila potřebnou reklamu (i když ty šaty asi skutečně nesnědla :-). Tanec v temnotách je silným, působivým dramatem a současně velmi svérázným muzikálem, je z pochopitelných důvodů oslavován, je z pochopitelných důvodů zavrhován. Nemůžu říct, že by mě zcela pohltil, ale přinejmenším na několika místech se mi velice líbil. 75% Zajímavé komentáře: golfista, charlosina, rawen, elCroCo, TotalFilm, winstonik (24.11.2006)

Je to dosť dobrá dráma od Larsa von Triera. Má veľmi dobrý príbeh o mladej žene, ktorá dávnejšie emigrovala do Ameriky, aby tu mohla zaistiť operáciu očí pre svojho syna, lenže najprv musí zarobiť dostatočné množstvo peňazí a tak ťažko pracuje v továrni. Navyše sama má veľké problémy s očami a tak jej v tomto ťažkom živote okrem dobrých priateľov pomáha hlavne lásku k hudbe a nácvik muzikálu, lenže jedna nečakaná veľmi nepríjemná udalosť jej plány naruší. So spracovaním som dosť spokojný, celý film prakticky stojí na hlavnej hrdinke, ku ktorej je nevyhnutné si vytvoriť vzťah, čo sa mi našťastie podarilo už po chvíli. Ten jej náročný život je výborne podaný, ťažká práca v továrni, blížiaca sa slepota, ale aj tak myslí hlavne na ostatných a až potom na seba, preto sa jej nedá nefandiť, k tomu sa mi páčila aj tá láska k hudbe, ktorá má v jej živote dôležité miesto a získalo si ma to aj celé jej okolie, najlepšia priateľka, dlhodobý nápadník, príjemní susedia, toto ma skutočne bavilo. A v poslednej tretine sa už dej pohne pomerne nečakaným smerom, pričom ma trochu mrzí, že to nepôsobí práve najprirodzenejšie, kvôli čomu to nemá až tak silný náboj, ako by mohlo, ale aj toto je stále dobre zvládnuté a tá záverečná fáza je teda skutočne nezabudnuteľná. Okrem toho poteší aj pár hudobných čísel, ktoré mi prišli celkom dobré nielen sami o sebe, ale hlavne ma dosť zaujalo ich vloženie do priebehu filmu, obzvlášť hneď prvé v továrni, ktoré mi prišlo až také milé. Ale inak sa ani zďaleka nejedná o plnohodnotný muzikál, týchto čísel nie je až tak moc a film na nich vôbec nie je postavený, slúžia len na také menšie oživenie. Herecké obsadenie je výborné, speváčka Björk si za toto zaslúži veľkú pochvalu, túto zaujímavú úlohu zvládla skvelo, ale veľmi ma potešili aj výrazné vedľajšie postavy, hlavne Catherine Deneuve, ktorá mi prišla veľmi príjemná, ale aj Peter Stormare, David Morse a ešte pár ďalších. Réžia a technická stránka sú tradične v Trierovom štýle, takže na prvý pohľad to vyzerá prakticky až tak amatérsky, ale pritom už po chvíli vidno, že to má skutočne silný náboj a je to vysoká kvalita. Takže Trier má aj nejaké lepšie filmy, ale aj Tanec v temnotách sa vydaril a rád si ho ešte pozriem. 79% (13.10.2013)

Hudbu Björk, ač jsem si vědoma jejích nesporných kvalit, skutečně nemusím, ale tady mi nevadila a naopak jsem si říkala, že jakákoliv jiná hudební volba by do filmu neseděla. Těkající ruční kamera také nepatří mezi to, na co bych se s oblibou dívala, ale zde mi nejenže nevadila, ale většinou jsem jí ani nevnímala, byla naprosto přirozenou součástí příběhu. Velmi originálně zpracovaného příběhu - krutě reálný šedý svět mladé slepnoucí ženy je prostříháván s jejím denním sněním - miluje muzikály a velmi barvitě představuje si, jak tančí a zpívá. Střetávají se tu dva zdánlivě neslučitelné světy, ale nečekaně fungují. Přesto mám z filmu velmi smíšené pocity - ke konci jsem totiž měla čím dál silnější pocit, že mě pan režisér citově vydírá. Nevím proč, ale tenhle zdánlivě silný příběh nabitý emocemi se mě ani trochu nedotkl, toho tlaku na diváka bylo prostě o něco víc, než být mělo a jaksi to u mě přelezlo tu pomyslnou čáru emočního kýče. (08.08.2006)