Sirotek: První oběť

S existenci nového Sirotka je to tak trochu složité. Znalci původního solidního Sirotka od Jaume Colleta-Serrru mají problém nejen v tom, že již při prvním sledování zaznamenali stěžejní zvrat, ale samotný původní Sirotek jim dal jasné odpovědi, jak skončí právě avizovaný prequel Sirotka. Pokud nového Sirotka uvidí znalci nepolíbení originálem, háček je naopak v tom, že již úvodní synopse či trailery jasně naznačí to v čem spočíval největší zvrat původního Sirotka. Pro Jauma Colleta-Serru nicméně první Sirotek zajistil slušnou hollywoodskou kariéru (NON-STOP, Expedice: Džungle, chystaný Black Adam), prequelu Sirotka se poté místo něj chopil William Brent Bell, který je zodpovědný za dvojicí filmů The Boy. Návrat Esther tak velké naděje nevzbuzoval, i proto vlastně výsledek není tak smutný. Tenhle návrat si přesto svou existenci obhájit dvakrát nedokáže.   Od původního Sirotka z roku 2009 sice utekla víc než dekáda a Isabelel Fuhrman už dávno není 11-leté děvče, Isabelle Fuhrman je přesto zpátky. I díky trocha toho digitálního pudru, optickým efektům dětským kaskadérkám. Snaha poté možná byla v tom, aby Isabelle Fuhrman jako z oka vypadla sobě samé z původního filmu, i přes očividnou snahu ovšem Fuhrman vypadá nevyhnutelně starší a především je poznat, že jí v záběru zrovna někdo zaskakuje. Minimálně ovšem pořád dokáže výkon Fuhrman vyvolat husinu, přesto to celé působí dojmem, že si měl někdo komerční potenciál případného navázání na původního Sirotka uvědomit mnohem dříve.   Už původní Sirotek přitom dokázal naznačit, že by o pozadí Leny Klammer šlo natočit solidní nepříjemný psychologický horor. Tento prequel ovšem jen do jisté míry naplňuje formuli původního filmu, kdy se ovšem ukazuje, že měl Collet-Serra svého času mnohem lepší práci s atmosférou, audiovizuálním pojetím i hereckými výkony. V uchopení Bella moc nefunguje atmosféra, audiovizuál působí lacině a Julia Stiles toho - na rozdíl od Very Farmigy z původního filmu - nemá tolik co hrát. Ze Sirotka: První oběti tak vůbec nejde pocit, že se k ní někdo vrátil, protože v prozkoumání titulní záporačky viděl ještě nějaký potenciál. Vypadá to jako laciný pokus navázat na něco, co kdysi fungovalo pouze proto, že návraty k hororovým sériím jsou v posledních letech k módě. Což nutně neznamená, že jsou všechny šik.   Potěší fakt, že se další Sirotek alespoň částečně vydává vlastní cestou, přesto to celé vlastně dvakrát tolik nefunguje. Celé se to vydává velmi očekávaným směrem, jeden zvrat nepůsobí tak silně jako v originálním filmu a po závěru je alespoň snadné vydechnout, začít žít v tom, že žije pouze jeden Sirotek z roku 2009 a říkat si, že na další žádné navázání již nedojde. A pak se objeví informace, že se nejen jedná o třetím dílu, ale mohlo by dojít i na několik dalších filmů. Tady je i srovnávání s kopáním do mrtvoly příliš mírné.   Film, který vyvolává nesrovnalosti vůči originálnímu filmu a především dokazuje, že některé hororové filmy by měli skončit bez jakýchkoliv navázání. Původní Sirotek Jaume Colleta-Serry dodnes funguje jako solidní mrazivý horor, existence První oběti (kdy navíc podtitul tak trochu nedává smysl) je ovšem víceméně omyl..... (19.08.2022) (méně) (více)