Médea

Lars von Trier je jedním z nejoriginálnějších žijích režisérů. Téměř každý film dokáže pojmout zcela odlišně a přesto zůstat svůj. Medea je, pro Triera netypicky, film výrazný zejména epickou kamerou a prací se zvukem. A s ohledem na to, že se jedná o klasický televizní formát, tedy obraz 4:3, je obdivuhodné co dokázal kameraman při těchto omezeních z obrazu vyždímat. Záběry pusté severské krajiny, či moře velice vkusně pomáhají dotvářet ponurou atmosféru filmu. Při scénách dialogů naopak Trier prokazuje smysl pro kompozici, tím jak rafinovaně a snímá obličeje herců připomíná i nejlepší díla mistra Ingmara Bergmana. Pozoruhodná je i práce se zvukem, kdy je momentální rozpoložení postav demonstrováno zvukem jejich dechu. Až by se dalo říci, že v Medee převládá forma nad obsahem, což je u Triera opravdu unikát. Bohužel se dá říci, že je tento film vysloveně o režisérovi, protože herci jsou zde téměř na úrovni statistů, jelikož jejich herectví zde se povětšinou „smrsklo“ na strnulé výrazy a chladné pronášení replik, což je trochu škoda. Každopádně fanoušci režiséra rozhodně zklamáni nebudou. (25.10.2011)

Neuvěřitelně těžký a silný film. Musel jsem si jej dlouho promítat před očima, abych nakonec došel ke svému hodnocení, protože Médea je přesně ten film, který se pohybuje přes všecny hodnocení - i když asi vyjma prvních dvou. Vizuálně je Médea naprosto dokonalá, což vzniklo překopírováním na video a pak zpět na film - tento postup, ale v méně drastické formě použil i u filmu Město bohů. Ale jak už jsem říkal, je to opravdu těžká látka... (06.02.2006)

75 minút brutálnej nudy. film pôsobí ako diplomovka na tému "ako navodiť správnu atmosféru k vnútornému stavu hrdinov". By ma zaujímalo, koľko dánov toto vzhliadlo v dánskej televízii a koľko to vydržalo dopozerať. No aspoň sa tu Trier naučil poriadne vešať, čo mohol neskôr využiť vo veľkej produkcii. Plagát k filmu vyjadruje jeho večný optimizmus....:) (07.03.2009)

Jestli některý film popisuje šílenství ducha, tak tento. Život není jen nekonečné utrpení, pokud si ho z něj neuděláme sami. O to víc mi přijde obdivuhodné, pokud se takto někdo rozhodne a jde důsledně až na dřeň. Udělala to Medea a dělá to i Trier, proto není divu, že po jejich společném projektu by se jeden nejraději zabil skrze svou vlastní malost nebo vzal poustevnickou hůl a plášť a navždy se toulal končinami filmu. ♥♥♥ http://www.youtube.com/watch?v=BTSQYZ-96Kw (17.08.2008)

Stejně jako u Tarrovy adaptace Macbetha, která vznikla za stejně nízkorozpočtových podmínek, moc nechápu, proč takové zajímavé experimentování nemohli předvést v něčem svém, ale v nějaké adaptaci klasiky. Trierova Médea mě sice oslovila vizuálně víc, ale stejně nemůžu říct, že by mě úplně pohltila a částečně je to způsobené i právě tím. Ale jinak ano, musím uznat, že to mělo něco do sebe, že to experimentování tady mělo hlubší smysl a propracovanost v nejedné scéně, že ta stopáž je naprosto ideální a že je tu spousta scén skvěle natočených. Aby taky ne, když to Trier natočil v době, kdy mu ještě nehráblo z rozklepané kamery... Každopádně jsem si tu hlavně potvrdil, že Trierovo období od Médeii do Prolomit vlny bylo opravdu to nejlepší. To předtím bylo takové hledání vlastního stylu a vše poté je pokažené rozklepanou kamerou, přehnanou hrou na umění a náměty, které víc jak jednoduchou myšlenku ze sebe za celou svoji stopáž nevyplodí (čest aspoň částečným výjimkám). Slabé 4* (23.12.2022)