Severní Marseilles

Drsné marseilleské čtvrti žádají drsné policejní praktiky, které jdou mnohdy za hranu zákona, ale jinak to nejde. Že si policisté občas přilepší nějakým tím zabaveným matrošem je víceméně samozřejmost. A že pro to panáci v kravatách nemají pochopení také. Francouzi až nečekaně otevřeně ukázali, jak to v okrajových čtvrtích chodí a kupodivu z toho neviní policisty nebo systém. Stejně jako ostatní se divím, že to prošlo přes cenzora. Akce i působí řádně syrově, prostředí je pořádně drsné a  herci jsou důvěryhodní a není problém jejich postavám fandit. Snad je jen škoda, že když se film přehoupne do druhé poloviny a začne se řešit vyšetřování, ztrácí trochu dech. Ale jinak výborná práce. 80% (20.09.2021)

V době, kdy jsem začal mít pocit, že francouzská kinematografie jde ke dnu, se na Netflixu objevila kriminálka Severní Marseilles. A ano Francie, stále na to máš. Drsná kriminálka mě hned uvede do solidní, živelné a syrové akce, představí partičku, která by za sebe dala ruku do ohně a vy víte, že Váš rodící se vztah s těmi všemi super týpky bude za chvíli mít zádrhel. Zádrhel, kterej Vás serve z duše. Francouzi tu otevřeně otevírají témata no-go zón v Marseilles, dělají to hodně dobře s hodně civilní akcí, kterou jsem u nich pár let nezažil. Jsou tu hodně kritičtí, ale stejně si nakonec k večeři rádi dají tabouleh. Ta jejich kultura už je tak protkaná celým světem, že i Babylon by byl na toto krátký. Jaký je ale v té multi kulti bublině život, to netřeba zdůrazňovat. Stačí se podívat na tento film. Po shlédnutí jsem byl jak rozervaná duše. (27.09.2021)

BAC Nord sa rozbieha postupne, asi takých približne prvých päťdesiat minút sa nič také výnimočné nedeje, avšak trpezlivosť sa vyplatí. Potom sa trojica policajtov začne dostávať do komplikovanejších a komplikovanejších situácií. (V mnohom podobné snímky - dosť intenzívna dánska Shorta, prípadne zaujímavý známejší fr. film Bedári). BAC Nord dosť približuje a reaguje na už dlhšie trvajúcu situáciu s hromadou menšín, multikulturalizmom, zvyšujúcou sa kriminalitou v mnohých európskych väčších mestách, kde niektoré neprispôsobivé skupiny začínajú preberať niekedy celé mestské štvrte, neraz vznikajú ghettá, no-go zóny, akési tamojšie mini kalifáty, kde sa ani polícia, armáda neodvážia vkročiť, jedine silou. ("Nevidel si to tam. Začína to byť dosť chaotické. Ako v Bagdade. Bossovia sú nafetovaní od rána do večera. Aby si udržali teritórium, pokojne zabijú. To oni predstavujú zákon. Zbavili sa polišov, politikov aj ostatných. Na sviatky berú deti von. Dávajú im peniaze. Ale žijú v napätí. Kvôli prevzatiu predaja drog dochádza k rozbrojom. Ak si dealer nechá niečo pre seba, hneď sa ozve samopal. Pravidlá už neplatia. Je to divočina. Tá štvrť je šialená.") Spoločensky kritická snímka, ktorá ukazuje v tomto prípade policajtov ako obete a častokrát len ako bezmocných predstaviteľov zákona, čo je dosť prekvapujúce, keďže bežne skôr civilisti neraz bývajú obeťami zlovôle niektorých príslušníkov ozbrojených zložiek, avšak v rámci tejto konkrétnej problematiky to bude akosi naopak a človek až s tými francúzskymi policajtmi pomaly súcíti. ("Sme k ničomu. Sme teraz k ničomu. Je po všetkom. Čím ďalej tú prácu robím, tým mám menšie úspechy. Čoskoro už bude neskoro. Možno už je. V ubikáciách už ani neočakávajú pomoc. Vzdali to. Nič pre nich nerobíme. Pri každej návšteve nás napádajú, nadávajú nám. Deň čo deň ma nazývajú pankhartom... Nesmieme to tak brať. Nesmie sa ničiť vybavenie. Dobre, necháme to tak. Nič nenarobíme. Áno. Tak to je. Nechápem to. Aký je plán?... Načo sme ako policajti dobrí?") Čiže, v rámci hodnotenia štyrikrát hummus, teda ;), štyri červené hviezdy. (15.08.2023)

Z pohľadu portrétovania betónových džunglí geto sídlisk francúzskych miest (v tomto prípade Marseille) môže byť novodobým La Haine práve tu prítomný BAC Nord. Nie Les Misérables, nie Bronx a už vôbec nie Athena. Doťahuje sa len krátkometrážna (doku) tvorba Ladj Lyho, ktorá esenciu oného života zachytáva pomerne dosť verne, možno ešte Caïd (pre Dánsko je tu solídny Shorta). Všetkým menovaným ale oproti Kassovitzovmu opusu chýba podrobný rozbor postáv v súvislosti s tým, ako banlieue ovplyvňuje ich život a ako ich život ovplyvňuje banlieue. Oplývajú však perfektne namiešanou atmosférou drsnosti, surovosti, chladu a špiny, plus energickými zásahmi protigangovej jednotky, ktoré idú bez spomalenia na doraz. V zásade naozaj zamrzí len, že sa nešlo do hĺbky, minimálne aspoň čo sa ústredného tria týka, nakoľko z tých ich načrtnutých rysov vyzerali zaujímavo, a tiež abruptný záver s príliš jednoduchou konklúziou. Napriek všetkému je ale BAC Nord silne vťahujúci a opáčok bude v budúcnosti ešte mnoho. A tú čiernu búrku na rue Félix-Pyat raz uvidím na vlastné oči. Drž palce... ♪♫ (10.9.2022) (15.9.2023) (15.09.2023)

Poměrně působivé, ale jinak tuctové krimi drama o dobrých zlých policajtech a otrlých kriminálnících. Tvůrci svým hrdinům navíc okatě fandili a ušetřili si práci tím, že divák měl hned informace, které neměl jejich vyšetřovatel kvůli pozdějším obviněním z korupce a zapojení do organizovaného zločinu. Exarchopoulosová to celé prosvětlila. // 73% // P. S.: I kdyby byla v hlavních rolích čtveřice "poturčenců horších Turka" (Civilův otec se aspoň narodil na Francouzi kolonizovaném Tahiti), film byl odrazem pomýlenosti multikulturalismu asi tak, jako byly věrným a úplným zrcadlem prohnilosti kapitalistického Západu o generace starší kriminálky stejné provenience a s bělejšími padouchy, které hojně dovážel minulý režim. A třebaže jsou hlavním problémem drogy, je vizionářství Pirátů aspoň v tom, že se snahou o (vedle alkoholu a tabáku) další dekriminalizaci jejich výroby a držení snaží nabídnout nové řešení dosud i u nás neúspěšného boje bezpečnostních složek s organizovanými gangy. (24.09.2021)