Severní Marseilles

Kromě příběhu samotného, který byl velmi dobře natočen, obsazen, mělo to švih, styl, grády, je osvěžující, kterak se toho tvůrci politicky korektně nebáli a naservírovali nám v doprovodných záběrech zajímavou podívanou na způsob žití sociálně slabých, emocionálně křehkých, ustrkovaných etnických skupin, kterým je třeba odevzdat nejlépe vše, ideálů včetně. Pro někoho normální povinnost, která ho dělá lepším, ještě lepším, nejlepším, protože jinak by byl asi naprosto nezajímavou existencí, však pro realistu náhled na cosi, co  už někde po světě viděl a nedokáže to dostat z hlavy (třeba v jihoafrickém Shittownu řekněme před dvaceti lety, od té doby a už tam turistiku nesměruje..) nebo to může divák méně zcestovalý, kovaný jen bazénovými destinacemi s all inclusive servisem, znát ze slavného bijáku, který jiní filmařští kabrňáci nazvali Černý jestřáb sestřelen, a našlo by se jistě více starších kousků... Neskutečný bordel, anarchie, anti systém, stát ve státě, Kábul v Marseilles... V takových oblastech být policajtem nebo sousedem musí být chuť. Pěkné. No. Pokud má někdo, při pohledu na tohle, problém s Luníkem IX., možná by měl překopat žebříček hodnot. Zlaté ohně, panely bez drátů, kradené slepice v dírách po oknech, světlíky bez stupaček, či noční zpěvy s kytarou... Já byla v Marseilles v roce 1999. Budu si ji tedy pamatovat takovou, jaká bývala. Tím nic nepokazím. (09.11.2021)

Nedávno jsem s americkou produkcí letmo nakoukl do odpudivých arabsko-negerských čtvrtí Marseille s jejich odpudivými obyvateli (Stilwater), aniž bych tušil, že jsem tam už o rok dřív mohl nakouknout mnohem důkladněji a s mnohem povolanější produkcí domácí, tedy francouzskou. A světe div se, tenhle hustoatmosférický, syrový, rasově těžce nekorektní, testosteronem a adrenalinem napumpovaný kriminální akčňák, který má potenciál vyrobit z leckterého sluníčkáře a voliče Pirátů oddaného člena Ku-Klux-Klanu, se prezentuje pod hlavičkou Netflixu, toho Netflixu, který... no jistě sami všichni dobře víme. Je to hodně neradostná podívaná. I kdyby městská "multikulturní" realita v Západní, Severní, ale i Jižní Evropě byla jen z poloviny tak bezútěšná, jak je zobrazena v tomhle filmu, mám obavy, že tamní společenské struktury jsou během dvou tří generací nenávratně v hajzlu. A vládnoucím "elitám" je to zjevně buřt, nebo je to dokonce jejich záměr. (05.10.2021)

Nejděsivější jsou vždy pochopitelně ty příběhy, které se doopravdy staly; můžete si čistokrevných hororů pouštět kolik chcete. Napětí a deprese z první linie v nekompromisní francouzské palbě, která mě po přečtení podobně laděné Jednotky od Dona Winslowa už totálně rozstřílela na sračky... Blbě se to rozdejchává. [Netflix] (20.09.2021)

BAC Nord sa rozbieha postupne, asi takých približne prvých päťdesiat minút sa nič také výnimočné nedeje, avšak trpezlivosť sa vyplatí. Potom sa trojica policajtov začne dostávať do komplikovanejších a komplikovanejších situácií. (V mnohom podobné snímky - dosť intenzívna dánska Shorta, prípadne zaujímavý známejší fr. film Bedári). BAC Nord dosť približuje a reaguje na už dlhšie trvajúcu situáciu s hromadou menšín, multikulturalizmom, zvyšujúcou sa kriminalitou v mnohých európskych väčších mestách, kde niektoré neprispôsobivé skupiny začínajú preberať niekedy celé mestské štvrte, neraz vznikajú ghettá, no-go zóny, akési tamojšie mini kalifáty, kde sa ani polícia, armáda neodvážia vkročiť, jedine silou. ("Nevidel si to tam. Začína to byť dosť chaotické. Ako v Bagdade. Bossovia sú nafetovaní od rána do večera. Aby si udržali teritórium, pokojne zabijú. To oni predstavujú zákon. Zbavili sa polišov, politikov aj ostatných. Na sviatky berú deti von. Dávajú im peniaze. Ale žijú v napätí. Kvôli prevzatiu predaja drog dochádza k rozbrojom. Ak si dealer nechá niečo pre seba, hneď sa ozve samopal. Pravidlá už neplatia. Je to divočina. Tá štvrť je šialená.") Spoločensky kritická snímka, ktorá ukazuje v tomto prípade policajtov ako obete a častokrát len ako bezmocných predstaviteľov zákona, čo je dosť prekvapujúce, keďže bežne skôr civilisti neraz bývajú obeťami zlovôle niektorých príslušníkov ozbrojených zložiek, avšak v rámci tejto konkrétnej problematiky to bude akosi naopak a človek až s tými francúzskymi policajtmi pomaly súcíti. ("Sme k ničomu. Sme teraz k ničomu. Je po všetkom. Čím ďalej tú prácu robím, tým mám menšie úspechy. Čoskoro už bude neskoro. Možno už je. V ubikáciách už ani neočakávajú pomoc. Vzdali to. Nič pre nich nerobíme. Pri každej návšteve nás napádajú, nadávajú nám. Deň čo deň ma nazývajú pankhartom... Nesmieme to tak brať. Nesmie sa ničiť vybavenie. Dobre, necháme to tak. Nič nenarobíme. Áno. Tak to je. Nechápem to. Aký je plán?... Načo sme ako policajti dobrí?") Čiže, v rámci hodnotenia štyrikrát hummus, teda ;), štyri červené hviezdy. (15.08.2023)

Není nad to, pustit si takové téma ve 22 h večer, když chce jít potom člověk v klidu spát - to jsem to zase vymyslel ! Srdce mi začalo bušit asi v polovině filmu a přestalo až když se objevily závěrečné titulky, neskutečně napínavý a reálný film z prostředí francouzského drogového ghetto-předměstí, kde nevládne zákon, nýbrž drogoví dealeři. Francouzi mají prostě dar, že umějí točit policajtské filmy o korupci a drogách bez pozlátka a vůbec to filmovému diváku nepřijde jako točený film. Tak je autentický i tenhle nový kus, vřele doporučuji všem fanouškům i nefanouškům...................moje hodnocení = 8 z 10. (20.10.2021)