Severní Marseilles

Jaká je hranice mezi dobrým a špatným poldou? A jaká je hranice mezi tím, co dělá člověka z ghetta kriminálníkem a "tím, co pomáhá komunitě?" 'BAC Nord' je vlastně nádherná ukázka toho, jak dnešní Svět funguje (ač jen inspirováno skutečnými událostmi) a jak se snaží každý každého ve finále jen a pouze ojebat, aby se měl lépe, dostal se do lepší pozice, cítil lépe sám o sobě, v bezpečí. Je to vše jen hra, kde málokdy narazíte na něco opravdu ryzího a upřímného. Chápu, kde se tahle mentalita bere, když člověk vyroste, nebo žije ve velikém městě, když chce mít život, lepší, než ostatní, nebo jen "mít se lépe" "nezaplést se do sraček" "nejít odnikud nikam" - mě tohle vždy míjelo, zároveň ale vím, že kdybych vyrostl jinde, mohl jsem být tenhle polda, nebo tenhle člen gangu, ale fakt, že nejsem ani jedno, mi dává možnost vidět nezaujatě ten rozdíl. Málokdy je příležitost pro to, být stoprocentní a bezchybný, i jako polda, se dopouštíte chyb, i jako zákon, se musíte v pravém slova smyslu, zodpovídat a nic není tak snadné - a tak to většinou končí, že ač vám kdokoliv tvrdí cokoliv, většinou je to obklopeno notnou dávkou sraček, protože každý se musí starat o vlastní holý zadek a zájmy... lidi říkají, slibují, tvrdí, a vy žijete v bláhové nevědomosti, pokud si dovolíte jim věřit, protože "tohohle by se moje blízká osoba přece nedopustila" / "znám tohohle člověka přece celý život". Ve výsledku, je jen na vás, čemu se rozhodnete věřit, je to vše jen vaše volba, se kterou pak musíte žít. Můžete přijmout pohodlí ve lži, ale můžete taky nalézt bolest v pravdě. Tři policisté tohohle příběhu to i přes nasazení pocítí. Gilles Lellouche, který hraje jednu z hlavních rolí, je mi (kupodivu) dobře znám skrze dva filmy co natočil (Narco a Le Grand Bain), stejně tak si pamatuju Karima Leklou z 'Le Monde est à toi', casting hlavní trojice je celkově velmi vyvedený. Charaktery, Chemie. Balanc. Francouzský afekt. Velice solidní záležitost, ač bych řekl, s trochu slabším zakončením. (+track: JuL - La Bandite). (14.04.2023)

Začátek rozpačitej, ale pak to nabralo úžasnej švuňk a to strhující tempo už nepolevilo. Ta neexistující pátá hvězda není za ten pozvolnej rozjezd, ale za chybějící informaci o možném motivu šikany těch tří hvězdných policajtů. Závist? Nebo si jejich likvidaci objednal někdo, komu šlápli na kuří oko? Například policajti, kteří byli dobře živi z té zadržené skupiny dealerů? Nebo za tím bylo něco úplně iiného? (19.09.2021)

Záverečná skladba The Animals: The House of the Rising Sun bola tým najlepším, čo film ponúkol. Novodobá gangsterka v multikulturálnom Marseilles nepriniesla nič nové ani strhujúcu podívanú. Pre mňa ide o síce drsnú, ale bežnú kriminálnu drámu na francúzsky spôsob. A nepriniesla ani nič prekvapivé, možno len fanatický slniečkár sa bude diviť, že to nejako v tých zmiešaných zónach nefunguje a kriminalita je tam najvyššia v celej krajine. Ale slniečkár to bude aj tak považovať za hoax, perspektívy mu totiž blokuje kelímok so sojovým latéčkom v jednej ruke a kartón s fotkou Grety Thunberg na proteste proti ťažbe nerastných surovín v druhej ruke. (19.11.2021)

Tarantinova banda zfetovanejch negrů se nám v Evropě trochu moc rozlezla  a nepotřebuje ani kleště a letlampy, aby naše prdele brzy zažily středověk.  Tomia kvůli tomu volit sice nezačnu, ale na slova jako respekt či tolerance začínám být silně alergický. Že se západním státům nepodařilo při migračních vlnách důkladně oddělovat zrno od plev je prostě fakt a strkání hlav do prdelí před důsledky tohoto počínání nepomůže nikomu. A už vůbec ne slušným lidem odkudkoliv, kteří by chtěli do té Evropy s dobrými úmysly přijít.  I když v téhle zdegenerované masmédii masírované společnosti (nemyslím tu naši malou českou kotlinu, prosím) to skoro vypadá, že mnohem důležitějším tématem je třeba bučení děcek na George Floyda světového fotbalu.  No, nic, pryč od toho, ani já to nevyřeším. Jimenezova Francouzská spojka mne kdysi opravdu hodně zklamala, ale tady se díky bohu minimálně v první půli vysral na nějaké dramatické veletoče a natočil téměř v dokumentárním stylu až k neuvěření zdrcující pohled na současnou velkoměstskou realitu tzv. vyspělých demokreatur eskalující ve strhujícím zásahu v no-go zóně. A tady někde to mělo celé skončit, případně jsme se mohli vydat cestou osvědčené staré francouzské školy a dočkat se rychlých a zdrcujících špatných konců. V takovém případě bych nadšeně pětkoval.  Bohužel Jimenéz si zřejmě vědomě svázal ruce nějakou inspirací skutečnými událostmi, a tak  se mi nakonec dostalo zase dalšího La French a spousty civění do zdi a jinam. Ale tady už se to dalo v pohodě přečkat. (02.10.2021)

Není to poprvé, kdy je současná Francie vykreslená jako pomyslný sud s prachem. Tíží ji komplikovaná sociální situace, vysoká kriminalita, množství subkultur a minorit, i nemálo předměstí a čtvrtí, kterým se policajti raději obloukem vyhýbají. Trojice marseilleských poldů ale nehodlá furt přihlížet a nechat na sebe plivat a plánuje rozprášit rozsáhlou drogovou síť. Za klíčovou informaci ale nejprve musejí sehnat slušnou hromadu psychotropních látek… Tvůrci těží z autenticky působící nálady a v několika momentech díky nim solidně graduje napětí. Ovšem zatímco jinde a jindy se otíráme o selhávající autoritu policie, tady je (dalším) hlavním kamenem úrazu fatální podraz právě uprostřed sboru. Výsledek je poměrně civilní a poctivý, trojice policistů je sympatická a celkově to vybízí k zamyšlení se nad kořeny hněvu ve společnosti, která byla, je a bude nepoučitelná. Právě Francie se měla dávno podívat pod koberec. (11.08.2024)