Severní Marseilles

Pokud jste viděli francouzské Bídníky z minulého roku, tak čekejte podívanou s podobným zaměřením. Osobně se divím, že se Francouzi nebojí natočit film, kterým si tak trochu v očích svých sousedů podkopávají nohy. Tady se opět zobrazila ta nemohoucnost policejních složek v těch nejproblémovějších čtvrtích (a to není samozřejmě jen otázka města Marseille). V pár momentech mi bylo z té všudypřítomné beznaděje, v které se hlavní hrdinové doslova a do písmene topí, fyzicky špatně. Jinak Jimenez si u mě díky filmu La French vybudoval jméno, i zde prokázal své nesporné kvality na poli režie i scénáře. Gilles Lellouche skvělý! Ten 20minutový zátah na ghetto uprostřed filmu asi patří k nejvyhrocenější části BAC Nord, chvílemi jsem zapomněl dýchat :D Druhá půlka se nesla ve volnějším tempu, pořád ale měla co nabídnout. Závěr potěšil. Filmařina jako řemen. 7,5/10 (25.09.2021)

Jaká je hranice mezi dobrým a špatným poldou? A jaká je hranice mezi tím, co dělá člověka z ghetta kriminálníkem a "tím, co pomáhá komunitě?" 'BAC Nord' je vlastně nádherná ukázka toho, jak dnešní Svět funguje (ač jen inspirováno skutečnými událostmi) a jak se snaží každý každého ve finále jen a pouze ojebat, aby se měl lépe, dostal se do lepší pozice, cítil lépe sám o sobě, v bezpečí. Je to vše jen hra, kde málokdy narazíte na něco opravdu ryzího a upřímného. Chápu, kde se tahle mentalita bere, když člověk vyroste, nebo žije ve velikém městě, když chce mít život, lepší, než ostatní, nebo jen "mít se lépe" "nezaplést se do sraček" "nejít odnikud nikam" - mě tohle vždy míjelo, zároveň ale vím, že kdybych vyrostl jinde, mohl jsem být tenhle polda, nebo tenhle člen gangu, ale fakt, že nejsem ani jedno, mi dává možnost vidět nezaujatě ten rozdíl. Málokdy je příležitost pro to, být stoprocentní a bezchybný, i jako polda, se dopouštíte chyb, i jako zákon, se musíte v pravém slova smyslu, zodpovídat a nic není tak snadné - a tak to většinou končí, že ač vám kdokoliv tvrdí cokoliv, většinou je to obklopeno notnou dávkou sraček, protože každý se musí starat o vlastní holý zadek a zájmy... lidi říkají, slibují, tvrdí, a vy žijete v bláhové nevědomosti, pokud si dovolíte jim věřit, protože "tohohle by se moje blízká osoba přece nedopustila" / "znám tohohle člověka přece celý život". Ve výsledku, je jen na vás, čemu se rozhodnete věřit, je to vše jen vaše volba, se kterou pak musíte žít. Můžete přijmout pohodlí ve lži, ale můžete taky nalézt bolest v pravdě. Tři policisté tohohle příběhu to i přes nasazení pocítí. Gilles Lellouche, který hraje jednu z hlavních rolí, je mi (kupodivu) dobře znám skrze dva filmy co natočil (Narco a Le Grand Bain), stejně tak si pamatuju Karima Leklou z 'Le Monde est à toi', casting hlavní trojice je celkově velmi vyvedený. Charaktery, Chemie. Balanc. Francouzský afekt. Velice solidní záležitost, ač bych řekl, s trochu slabším zakončením. (+track: JuL - La Bandite). (14.04.2023)

Za tenhle snímek se tvůrci určitě během pár let dostanou před soudní tribunál Spojeného euroamerického šílenství a budou odsouzeni k smrti ihned po všech Othellech s nedostatečným pigmentem. I když je Gilles už poněkud vypelichaný, hraje mu to pořád hodně dobře. Ono je v tomhle filmu vlastně všechno hodně dobře, až na samotný fakt, že vychází z reality. (02.12.2023)

„Přestaň se hrabat v debilních ubikacích. Sto eur za zásah.“ - „Někdo to musí dělat!“ - „Srovnej si to v hlavě. Špičkovej dealer či kapsář, žádnej rozdíl. Jasný? Chtějí, abychom plnili. Spolu s kvalitou.“ - „Kvalitou?“ - „Jo, kvalitou. A vyřizovali pouze stížnosti. S dealery jsou jen potíže…“ Marseille, malebný jih Francie a ideální místo pro život, chtělo by se říct. Ale zároveň i oblast, kde vládnou drogové gangy, které se policii vysmívají a jednotliví pěšáci s odznakem můžou tak akorát sklopit hlavu a chytat malé ryby. Každodenní marný boj proti lidskému odpadu ovšem člověka omrzí a udělat rozhodnutí, které může všem změnit život, je tak lákavé. Jenže nakonec vás ani nemusí dostat v ulicích, ale pěkně od kancelářského stolu…Krimi, které se nebojí pojmenovávat věci tak, jak jsou. Je plné (lidské) špíny, frustrace, slušně akce (samotný zátah je parádně napínavý a o postavy máte skutečně strach, protože situace se může kdykoliv nepěkně vyhrotit) a směrem ke konci i deziluze (neb hrdinům je potřeba se patřičně odměnit za jejich službu, že). Solidní 4*. (16.01.2022)

Tarantinova banda zfetovanejch negrů se nám v Evropě trochu moc rozlezla  a nepotřebuje ani kleště a letlampy, aby naše prdele brzy zažily středověk.  Tomia kvůli tomu volit sice nezačnu, ale na slova jako respekt či tolerance začínám být silně alergický. Že se západním státům nepodařilo při migračních vlnách důkladně oddělovat zrno od plev je prostě fakt a strkání hlav do prdelí před důsledky tohoto počínání nepomůže nikomu. A už vůbec ne slušným lidem odkudkoliv, kteří by chtěli do té Evropy s dobrými úmysly přijít.  I když v téhle zdegenerované masmédii masírované společnosti (nemyslím tu naši malou českou kotlinu, prosím) to skoro vypadá, že mnohem důležitějším tématem je třeba bučení děcek na George Floyda světového fotbalu.  No, nic, pryč od toho, ani já to nevyřeším. Jimenezova Francouzská spojka mne kdysi opravdu hodně zklamala, ale tady se díky bohu minimálně v první půli vysral na nějaké dramatické veletoče a natočil téměř v dokumentárním stylu až k neuvěření zdrcující pohled na současnou velkoměstskou realitu tzv. vyspělých demokreatur eskalující ve strhujícím zásahu v no-go zóně. A tady někde to mělo celé skončit, případně jsme se mohli vydat cestou osvědčené staré francouzské školy a dočkat se rychlých a zdrcujících špatných konců. V takovém případě bych nadšeně pětkoval.  Bohužel Jimenéz si zřejmě vědomě svázal ruce nějakou inspirací skutečnými událostmi, a tak  se mi nakonec dostalo zase dalšího La French a spousty civění do zdi a jinam. Ale tady už se to dalo v pohodě přečkat. (02.10.2021)