Cesta z města

"Kdyby nebyly počítače, tak se svět zhroutí." No tak určitě, ale je to dobře nebo špatně? Já jsem tedy v mládí preferoval velkoměsto, se slábnutím nervů spíše město, s přibývajícími potomky městečko a jednou svůj pobyt na tomto světě zakončím asi offline na vesnici. Tento snímek to vzal rychleji, což je samozřejmě zdrojem zábavy, a poučil mě o tom, že telefonovat za jízdy na koni se nevyplácí. Už to nikdy nebudu dělat. Ovšem úvahu o to, že s kukuřicí mezi nohama je život snadnější, si ještě budu muset nechat něčím projít. (20.01.2018)

Eko bio druidsko šamansko new age alternativní úlet Tomáše Vorla... to zcela bez debat je. Ale je to úlet tak důkladně a důsledně vytvářený, že je to svým způsobem působivé. Zejména pokud jde o vizuální stránku filmu je to značně svébytná záležitost, a je - kdyby nic jiného - ve své ujetosti zajímavá. Jen se nějak nemůžu smířit s tím jak je tu to "nastavování zrcadla" naší bláznivé rádobyinformační a rádobysvětové společnosti cpáno do popředí těmi nejprimitivněji srozumitelnými prostředky. O tom, co se vám bude režisér snažit sdělit, máte díky názvu filmu jasno po deseti minutách, zbytek si dejte podle toho, jestli vás Vorlův styl oslovil (houbičky apod. nejsou na škodu, ostatně si na nich frčí i hrdinové filmu), nebo jestli máte kinematograficky výzkumné choutky a chcete si říct, že "jste to viděli". Pro mě to není nic víc než kuriozita... 60% (13.04.2014)

Film, který předčil všechna má rozporuplná očakávání. Nejsem milovníkem ani romantických komedií a už vůbec ne rádoby dobrodružních story po česku typu Hop nebo trop... ale tohle se povedlo! Krásný příběh s útěkem z přetechnizovaného světa skrývá v sobě nadčasový příběh, který se s vývojem doby za poslední léta stává pořád více aktuálním, třeba taková scéna v hospodě o prorokování virtuálního světa již v roce 2000(!) působí po letech až neuvěřitelně reálně. Kouzlo vítězství mezilidských vztahů a krás přírody a venkova nad kariérou a bohatstvím pohladí, stejně jako nádherná umělecká stránka filmu... velice dobře propracovaný vizuál (kamera, přírodní detaily, krásné barvy) i scénická hudba včetně několika milých písniček a zajímavých "artových" scén (například kostelní mše nebo hospodská písnička s Leošem Suchařípou). Neřeším, zda to překonalo Vorlův slavný debut Pražská pětka, vzhledem k dost odlišnému tématu to vůbec nevnímám jako podstatné. Sklepácký humor Tomáše Hanáka a Milana Šteindlera podle možností zapasoval i do tohohle filmu, doplnila je krásná nekoukaná dívka Markéta (Barbora Nimcová), již zmíněný kultovní Suchařípa nebo typicky roztomilá bába Luba Skořepová. Jediné, co mi spočátku vadilo, bylo až přehnaně drzé a vulgární jednání kluka, ale postupem děje vše dostalo svůj smysl... třeba scénka s lehce poťouchlou písničkou Dva skřítci jdou lesem, kde si táta se synem tak trochu vyřizovali účty i svou fantazií, neměla chybu! Opravdu jsem nečakal tak krásný a kvalitní film s tímhle obsazením a s problematikou současnosti... 90% (09.02.2018)

Tenhle film neskutečně zestárl. Po dvaceti letech z něj v podstatě zbyl jen ten šílený, ale z celého filmu nejlepší rozjezd z města na venkov a první minuty tam, pak už snímek jen více a více zabředává do frází a klišé, aby nás pak unudil moudry typu "kompyjůtr nepodojíš" a zkratkovitým koncem, který nedává smysl. Zajímavej vizuál, pár klasických herců (uřvanej Polívka, Šteindler s psychedelickými fousy), ale tím to spíš končí. Na film jsem se začal dívat s tím, že se mi kdysi líbil a dám si i další pokračování, o čemž teď hluboce pochybuji. 50%. (13.09.2021)

Mám tenhle fim shlédnutí od shlédnutí raději a raději. Proč? Protože jediný Tomáš Vorel dokáže sklepáckou poetiku přenést na plátno tak, aby nepůsobila trapně a přitom neztrácela svoje infantilní kouzlo. Cesta z města je film s krásně naivním (a troufám si říci, že úmyslně naivním) příběhem útěku před civilizací, s krásně naivní a hravou hudbou, překrásnou hlavní představitelkou, nádhernou barevnou stylizací (ty podzimní barvy miluju!) a humorem, který mě osobně konvenuje. Herecké výkony herců i neherců jsou obdivuhodně sladěny do typicky sklepáckého přehrávání, některé repliky jsou ve své přímočarosti velmi působivé a když nastoupí na plac pan farář Hnilička, dostávám se do extáze takřka religiózní. Je to taková hezká hříčka, která mě umí dojmout... (17.03.2004)