Pražská 5

Výchozí úvaha, která vedla ke vzniku filmu, byla - jak vysvítá z bonusových materiálů - prostá. Skupina nadějných ibvidních "zuček" (tzv. souborů zájmové umělecké činnosti), která přerůstala svou kvalitou do profesionální úrovně, dostala nečekanou možnost se prezentovat. A dokázala ji až překvapivě dobře využít. Víc než o hraný film tu jde - omlouvám se za to označení - o hraný dokument svého druhu. Prakticky všech pět skupin, často personálně propojených, zaujalo. V zdánlivě abstraktních hříčkách lze postřehnout vedle smyslu pro recesi a sebeironii (tehdy šlo vesměs o generaci čerstvých třicátníků) i kritický odstup k režimu a jeho odvrácené tváři. Vedle SKLEPU asi nejvíce zaujala KŘEČ svou pohybovou básní, vnímající tvář současnosti záměrně formou inspirovanou staroegyptskou kulturou. I ve vzpomínkové řeči protagonistů díla - v komentované verzi filmu - nalezneme reflexi faktu, že dnes by někdo tak nekonvenční a nákladný film jen stěží natočil. PĚTKA je z tohoto hlediska i nepřímým svědectvím komerčního zmarňování tvořivostí nabité mladé generace osmdesátých let minulého století. Není to radostné konstatování. (11.06.2011)

Jo, tohle mi dost sedlo. Když teda pominu Barvy, které sice hezky vypadají, ale nebavily mě, nepobral jsem je, ale nejspíš si z nich s největší pravděpodobností bral inspiraci Matthew Barney, když tvořil ty svoje Cremastery, a částečně i Oldův večírek, ze kterého se mi líbily jen určité úseky a jako celek pořádně nevím, co si o tom myslet, ale jinak překvapivě spokojenost. Pro všechny povídky platí, že mají dost zajímavých nápadů, ale Výlet na Karlštejn jimi přímo hýří a navíc skvěle propojuje svůj groteskní humor s bizarními nápady a na scénu v hospodě asi jen tak nezapomenu :D Výtvarné dílo Kolotoč mě se svojí bezejmennou povídkou/taneční kreací zaujalo překvapivě taky dost, nejen svými nápady, ale i tím, že to celé má nějakou myšlenku a že to celé někam vedlo - na rozdíl od Barev. A závěrečné Na brigádě se mi líbilo taky dost, laděné je to sice úplně jinak než zbylé, více či méně experimentální povídky, nicméně to má dobré písničky, povedený nápad a vůbec tu celá ta parodie dokonale funguje. Popravdě si i dokážu představit, že bych bez problémů dal plný počet, fakt mi to dost sedlo, jenže mi to lehce kazí dvě slabší povídky a znatelně víc mí to kazí rádobyvtipný Šteindlerův komentář, který mi přišel spíš trapný než cokoli jiného... 4* (15.04.2022)

"Všechno by bylo jiné, kdyby ... kdybyste se tak neštítil práce." S Mimózou jsem vyrazil na Karlštejn němě leč vtipně, s Kolotočem jsem se u výtvarných hrátek se stíny trošku nudil, s Oldovým sháněním těsnění mě Vpřed celkem pobavili, všemi barvami zbarvená Křeč zábavně pošimrala totalitu a Sklep si rýpnul do budovatelství tak špičkově, že jsem se na premiéře filmu v kině divil, že mě nikdo nezavřel. Tehdy jsem ještě netušil, že předání staré komunistické moci novým komunistům je dávno domluvené, takže mi tato forma rebelie tehdy připadala dokonalá. Dneska to cítím jinak, ale vzpomínky na uvadajícího moderátora mi stále vyvolávají úsměv na tváři. (20.12.2016)

Snad jediné, co bych tomuto pro mě zcela nevtipnému snímku přiznala, je frajeřina, že se snažil dělat si srandu z komunistů, kteří byli tehdy u moci. Ale i ta sranda se musí umět. A humor Šteindlerův je mi enormně cizí, ba co dím, je pro mne odpudivější, než primitivismus Troškův. V tomto filmu se vzácně sešli všichni s podobným stylem humoru, který mi nepřipadá ani špetičku vtipný. A o čem vlastně ta zpatlanina je? (09.12.2011)

Kultovní, ale kvalitativně dost nevyrovnaný povídkový film, jeden z filmových hitů roku 1989. Několik citátů ze dvou nejlepších povídek se mi vrylo do paměti: "Skřítku, milý skřítku" + ten opravdu hnusný skřet (Směr Karlštejn); nebo: "když ty jsi takový ... jiný" - milostný dialog svazačky a kovboje (Na brigádě). (15.02.2009)