Což takhle dát si špenát

Továrna na sci-fi absolutno Václava Vorlíčka vyprodukovala v jedno období řadu nesmrtelných "pecek", a Špenát je nepochybně jednou z nich. Přesto mi přijde, že jeho ranější komediální tvorba má přece jen silnější náboj a víc energie. Pane vy jste vdova, Saxana. Dr. Mráček nebo Jessie, to je dokonalost sama. Ten Špenát už je drobátko vyčpělý recyklát úspěšného vzorce na zábavu, nicméně pořád zatraceně dobrý! 80% P.S. Fascinuje mne, že v roce 1977 je v Čechách zlodějina považovaná za běžný denní chléb už i ve science-fiction! (16.11.2014)

Já nevím, slávu téhle československé komedie asi moc nepochopím. Mě to moc neoslovilo, zdálo se mi to dost průměrné a to i na to, že já absurdní komedie rád. Ano, něco tu fakt je vtipné a povedené, herci hrají fakt dobře a ten děj je zajímavý, ale ve výsledku se mi to na víc než na průměr nezdá. Škoda. 3* (11.06.2019)

To jsou fofry. Člověk se ani nestačí rozkoukat a už jsou tu ty šílenosti, na které je Macourek expert. Jediná nevýhoda je to strašné množství postav - musíte být pořád ve střehu. Chvíli polevíte a unikne vám nějaká souvislost, kvůli které se přestanete chytat v detailech. Ale teda Hotel Imperial se moc nepředvedl - nefungující dveře na fotobuňku, kuchař vyloženě nepozorný a ten skandál v restauraci - styďte se, chch! No a ti kluci, co hráli mladýho Sováka a hlavně Menšíka (Michal Kocourek), ti byli skvělí. Jinak co se týká Schelingerovy písně, tak kromě notoricky známého refrénu "Což takhle dát si špenát, špe-špe-špe-špe-špe špenát. Králem květin je špenát, ten zeleňoučký špenát." je zbytek textu strašná debilita, pokud jste si toho nikdy nevšimli: "Na talíř, když šéfkuchař ho dává, dává nám, strávník volá vivat, hurá, sláva - špenát mám. | Zdroj vitamínů skýtá, to organismus vítá, elixír mládí skrývá, uvěří, kdo se dívá. | S tělem tvým pak energie mává, mává dál, on se zdrojem inspirace stává, stává vám. | Ženšen ten je proti němu sláma, vím to sám, špenát baští sportsman, dítě, dáma, též si dám." A k tomu navíc ženské vokály: "Co chceš více - chop se lžíce!" chch. Raději ten text prostě nevnímat... (19.03.2021)

Jarda Zemánek (Vladimír Menšík) a Franta Liška (Jiří Sovák) se hned po propuštění z vězení, kam se dostanou za nepodařenou krádež lihu, řítí do dalšího průšvihu. Najme si je docent Mlejnek z výzkumného ústavu, který s majitelem kosmetického salónu chtějí ukrást přístroj na omlazování dojnic, který se ve výzkumném ústavu vyvíjí, a použít jej pro účely kosmetiky. Přístroj má ale jednu drobnou vadu - po jeho aplikaci nesmí objekt pozřít špenát, jinak jsou účinky záření mnohonásobně znásobeny... Další z klenotů zlaté éry československého sci-fi filmu, a opět za ním stojí duo Miloš Macourek a Václav Vorlíček. Velmi originální scénář a téměř stoprocentní herecké obsazení tehdejší éry (Menšík, Sovák, Filipovský, Zázvorková, Somr, Nárožný, Sloup) kazí snad jen několik málo až příliš předvídatelných scén (rvačka v hotelu Imperial při honbě za přerostlým miminem a obnaženou Ivou Janžurovou...). Ale to mi rozhodně nezabrání se na film podívat kdykoliv se naskytne příležitost... (27.12.2012)

Rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví se nemusí vyplácet, ale při správném sortimentu a složení jídelníčku je možno dosáhnout ohromujících výsledků. Třeba tak lze namísto gumoléčby a lepení papírových pytlíků na Mírově absovovat pouhé vytahání za ucho a zabavení oblíbeného plyšáka v mateřské školce. Nějak mi tahle švihlá česká komedie nikdy úplně nepřirostla k myokardu, ale pánové Zemánek i Liška jsou okouzlující v každém věku, sem-tam uchechtnutí to ze mě vyloudilo, můžu tedy udělit poctivých 60%. (06.03.2013)