Což takhle dát si špenát

Václav Vorlíček je génius, k tomuto filmu som si chcel len tak na chvíľu prisadnúť, že čo to povie a on ma už, až do konca nepustil, ľahkosť a geniálnosť humoru aká sa moc často nevidí, úžasné komediálne sci-fi. /videl v kine: 90%/ (videl na festivale Art Film Fest 2010) __(hodnotenie uživateľov len 73%??, nuž kľudne by som to bral v TOP200, jedna z tých najlepších Českých komédií) (21.06.2010)

Česká premiéra: 1. září 1977. Natočeno: Československo 1977. Režie: Václav Vorlíček. Scénář: Miloš Macourek, Václav Vorlíček. Kamera: František Uldrich. Hudba: Karel Svoboda. CITÁT - Což takhle dát si špenát? Nakonec jsem po letech přehodnotil a dal o hvězdu méně. Neptejte se proč, zeptejte se na špenát. (24.04.2011)

Vyloženě nesnášim špenát. Moje averze k němu se táhne už od školky, kde nám ho vychovatelky na obědě nutily a nikdy sme ho nesměli vrátit nesnězenej. Trpěla sem velice..Ale naštěstí se vždycky našel někdo, kdo ho snědl za mě, a tím mě ušetřil dalšího psychického týrání. (Obvlášť obtloustlé kuchařky se tvářily vražedněji než takový Arnie). Tenhle film sem viděla poprvé celý až před pát lety veojedinělém večerním kině na libereckém náměstí. Byl to zážitek a nejenom kvůli tomu prostředí. Povedené. Ale prostě moje dávná újma mi brání dát tu pátou. Nehledě na to, že se vědci sekli o desetinnou čárku v obsahu železa ve špenátu, takže vyváření téhle láhůdky bylo na houby! (25.02.2007)

Doporučení, což takhle dát si špenát, můžou dostat snad jen političtí vězní v totalitních režimech, protože jíst tak hnusný jídlo je spíš mučení než gurmánský zážitek. Celkem pochopitelně tedy musela nastoupit filmová propagace tohoto tmavě zeleného blevajzu s jasným cílem přinutit lidi požírat tmavě zelený neznámo. Zajímalo by mě, z čeho je vlastně špenát složenej. Na talíři to vypadá jako zelený bahno. Jíst špenát se šeredně nevyplatilo i hrdinům tohoto filmu, v čele s Menšíkem a Sovákem . Vynikající čeští herci ve zcela bláznivých situacích nechali hravě zapomenout na chuť špenátu a naservírovali mě prvotřídní komediální pochoutku po které jsem se ještě dlouho olizoval. (18.02.2008)

"Mám tu nemluvně, které říká, že je doňa Izabela Lopézová, toho času hotel Imperiál, pokoj číslo 212". Áno, skutočne dobrá crazy komédia musí obsahovať vety, ktoré sú akoby vystrihnuté zo surrealisticko-automatických "Magnetických polí" od Bretona a Soupaulta. Tento film ich obsahuje viac (táto je moja zďaleka najobľúbenejšia), no kvalitatívne stojí rozhodne o čosi nižšie než päťhviezdičkovo-diadémový opus "Pane, vy jste vdova!". (06.01.2011)