Ako sa budia princezné
Režie:
Václav VorlíčekScénář:
Bohumila ZelenkováKamera:
František UldrichHudba:
Karel SvobodaHrají:
Jiří Sovák, Milena Dvorská, Marie Horáková, Jan Hrušínský, Jan Kraus, Vladimír Menšík, František Filipovský, Stella Zázvorková, Oldřich Velen (více)Obsahy(1)
Když se Dalimilovi a Elišce narodí dceruška, která dostane jméno Růženka, je to sláva převeliká, protože rozhodně není obyčejná. Je to princezna Růžového království, v němž je Eliška královnou a Dalimil spravedlivým vládcem. Jediný, kdo nejásá, je královnina starší sestra Melánie, která se užírá závistí a vztekem ve zchátralé věži, protože je starší a podle tradice měla být královnou. Dalimil se však zamiloval do Elišky, a tak Melánie o vytouženou korunu přišla. Naplněná zlobou Růženku prokleje kletbou, podle níž se v den sedmnáctých narozenin píchne do prstu, usne navěky a s ní celé království. Král nechá princeznu střežit, snaží se odstranit všechny ostré předměty z dosahu, a když se její sedmnáctiny nebezpečně přiblíží, rozhodne se provdat ji a tak ji zbavit prokletí. Za ženicha jí vybere prince Jiřího z Půlnočního království, jenže Růženka se zamiluje do princova mladšího bratra Jaroslava. Ten sice namyšlenému, hloupému bratrovi vždy ustupuje, ale tentokrát se rozhodne, že ho vyhrát nenechá. Nečekaná nehoda mu sice prohraje sázku o princeznin polibek, chytrá Růženka však brzy odhalí, jak je to s hrdinskými kousky prince Jiřího, a ke zděšení rodičů si ho odmítne vzít. Nastává den narozenin, a když se kletba naplní, může ji zlomit jen jediný člověk. A tak se princ Jaroslav vydává přes zákaz rodičů do zakletého království, aby ji zachránil. (TV Nova)
(více)Recenze (383)
Klasická česká pohádka Pražského jara a zlatých let šedesátých vůbec, chtělo by se zvolat i dodat při četbě jednovětých, jednoznačně černobíle hodnotících soudů. Nástup civilních, vnějškově i niterně ve svých projevech odpatetizovaných hrdinů, reagujících na v tomto - a nejen v tomto ohledu - přepjatě sentimentální padesátá léta, se projevil i zde. Hravost dívčího Růženčina mládí, skvěle pojednaného Bohumilou Zelenkovou, úsilí chránit a zachránit nevinné mládí, které se provinilo již pouhým faktem svého bytí, to všechno jsou posuny, které tomuto klasickému dílu vtiskují nenapodobitelně neopakovatelnou tvář. Fakt, že v našich pohádkách předlistopadu až na výjimky hráli přední čeští herci a angažovali se v nich i nejlepší režiséři pomyslného "velkého" umění, byl dalším z činitelů opravňujících mluvit o světově proslulé české (československé) škole dětské a mládežnické tvorby. Zlínský festival, pozoruhodný unikát své doby - a chválabohu i naši současnosti - buď nejen mně svědkem. Ale teď už mě omluvte - ta hora keřoví vonícího nezaměnitelnou vůní už na dálku mě volá. Proč? No přece ... ()
6/10 - Ačkoliv jsem milovníkem starých pohádek, "Jak se budí princezny" nikdy (ani v dětství) nepatřila mezi mých osobních TOP10. Je pro mě spíše něco jako Tři oříšky pro Popelku "B". Sice je tu excelentní Menšík, ale zápory jsou jasné: méně kouzla než Popelka, podobná hudba, toporný a stále zamračený J. Hrušínský... Ano, pořád sice mírný nadprůměr (kampak se na něj hrabou v současnosti natočené pohádky), ale na klasiky žánru (Pyšná princezna, Dařbuján, Tři oříšky...) zkrátka tento film nemá. ()
Jaké bylo moje překvapení, když jsem v osmdesátých letech na koncertě kapely Dybbuk uviděla za baskytarou Šípkovou Růženku. Jak se budí princezny je dodnes svěží, milá, příjemná pohádka na kterou se i po těch letech občas ráda podívám. A taky jedna z mála, u které si neřeknu: "Ježkovy voči, to už ZASE dávají tohle?", jako si to říkám, díky stereotypu vánočního programu, u mnoha jiných pohádek. ()
Režisér Václav Vorlíček natočil v roku 1977 takú bežnú československú rozprávku. Dvaja bratia, princovia, súperia o lásku princeznej zo susedného kráľovstva. Starší z nich ju prišiel požiadať o ruku, ale ona sa zaľúbi do toho mladšieho, skromnejšieho a milšieho. Ako hovorím obyčajná rozprávka. Výnimočná je jedine tým, že do úloh princov pán Vorlíček obsadil dvoch silne nesympatických nýmadov. Jan Hrušinský a Jan Kraus sú otrasní herci. Všetko to kazia, nedá sa na nich pozerať. ** ()
Jak se budí princezny je jedna z mých oblíbených pohádek,nejslabším článkem filmu je obsazení princezny,se vším ostatním jsem spokojený.Hlavním postavám se příliš nedaří,Marie Horáková je převelice nevýrazná a Jana Hrušínského totálně převálcoval Vladimír Menšík,jeho sluha Matěj je tady jasně nejvýraznější postavou,zastiňuje dokonce i Jana Krause,přestože je jeho princ Jiří obdařen ocelovými nervy,železnými svaly a mrštností leoparda. ()
Galerie (20)
Zajímavosti (29)
- Záběr, kdy se princ topí a Matěj (Vladimír Menšík) jde přeseknout strom, aby jej vysvobodil, lze v jednom ze záběrů spatřit, že strom už je nařízlý. (chleba24)
- Princ Jaroslav (Jan Hrušínský) během návštěvy v Růžovém království hraje za noci u okna na altovou zobcovou flétnu. Přitom však zní flétna sopránová. (Idée_fixe)
- Herec Jan Hrušínský v roli prince Jaroslava utrpěl během natáčení vlastní vinou zlomeninu stehenní kosti. Po jednom natáčecím dnu byl ubytovaný společně s hercem Janem Krausem a představitelkou Růženky Marií Horákovou v hotelu v Telči, kde všichni tři měli shodou okolností pokoje hned vedle sebe, příčemž Marie Horáková jej měla mezi pokojem Jana Hrušínského a Jana Krause. Oba Janové se tehdy dohodli, že Marii překvapí a že k ní do pokoje vlezou po římse, jenomže s Janem Hrušínským se římsa utrhla, on proletěl skleněnou tabulí okénka od restaurace, která byla přidružená k hotelu, a spadl na výčep mezi stoly. Paradoxní bylo, že před několika málo minutami prý Jan Hrušínský z téže restaurace odešel do svého hotelového pokoje. (Lynette)
Reklama