Já nejsem já

Způsob, jakým Kaiser napodobuje Nárožného, a Jana Švandová v kalhotkách i bez nich, toť (globálně vzato) jediné klady téhle nijak zvlášť vtipné komedie. Naprosto iritující je pak postava Evy Jakoubkové. Šišlavá Nárožného hláška (s Kaiserovým obličejem) "... vy to nechápete, já jsem přece Kamil!" mi už z paměti nevymizí asi nikdy :) 50 %. PS: Zpětně si uvědomuju, že tahle banální pseudomoralita je výmluvným předchůdcem pozdější Vorlíčkovy seriálové příšernosti nazvané ON JE ŽENA. (24.10.2010)

"Zkuste napřed zazvonit, co když tam už jste a nevíte o tom?" Zde slabé hodnocení a přitom tolik hlášek. "Copak to tady rozebíráte? .. Rozebíráme kouzlo rodinného krbu, Martičko.. Tak ho koukejte zase složit zpátky!" Já se bavil skvěle. "...a tím hůř tady, v tomdle podniku, kde nejsou lidi, ale samý ženský!" (03.02.2021)

Václav Vorlíček natočil hodně praštěných komedií a některé z nich se mu velmi povedly, sám se na ně s chutí občas znovu podívám, ale tohle tedy ne. Film Já nejsem já jsem viděl jednou a už se na něj nikdy dívat nebudu. Občas je s podivem, jak se povede vytvořit něco tak nevtipného v rámci žánru komedie. Pokud bych neznal herectví Nárožného a Kaisera, také o nich bych si po tomhle filmu myslel, že jsou to nějací slabí ochotníci. No dost bylo vzpomínek na nepovedený film, jedna hvězda a sbohem. (03.10.2017)

Ač to mnohým bude připadat neuvěřitelné, prosba k úplňku skutečně funguje. Kdysi jsem se pod vlivem tohoto filmu snažil čenžnout svůj starý trabant za něco reprezentativnějšího. Upřímně jsem se k Měsíci modlil, a hle, když jsem ráno přišel na parkoviště, výměna skutečně proběhla. Bohužel s někým, kdo žádné auto neměl... Jinak k nezapomenutelným scénám snímku patří určitě ta s esenbákem Potměšilem, který se v reakci na Kaiserovo vysvětlování, že si s Nárožným nevyměnili fotku v občance, ale rovnou celé obličeje, zeptá: Schválně?; Švandové konstatování, že dobrácké oči na muži nikoho nezajímají; perfektní Kaisrova mimika, když hrál Nárožného; rvačka hlavních postav. (17.11.2012)

Poněkud nezdařilá komedie o záměně osob v podání Petra Nárožného a Oldřicha Kaisera, a co se z toho vyvrbilo. A když mluvím o záměně, tak si ti dva prohodí rovnou těla - podobně jako třeba v Podivném pátku, resp. remaku Mezi námi děvčaty. Jenže zatímco u těchto amerických filmů slouží ona výměna k nějakému pochopení se, posunu, tato česká komedie žel funguje jen pro princip samotný a nijak téma nerozvíjí. Petr Nárožný hraje poněkud usedlého šéfa v textilce, s konzervativními názory, který se ne a nemá ke svatbě se svou dívkou (hraje ji již zesnulá Eva Jakoubková). Zatímco Oldřich Kaiser představuje světoběžníka, který rád potěší a utěší ženy všeho věku, asi je mu jich líto či co, a není divu, že je hledán policií. Tato expozice trvá skoro víc jak třetinu filmu. Když pak dojde k prohození těl a duší, až na pár výjimek se zase nic tak veselého neděje (snad nejlepší je Nárožného proměna v milého chlípníka, který holky v textilce konečně dokáže plácnout po zadečku). Pak jde jen o narafičenou svatbu, vyvlečení se z policejního stíhání, a nakonec o pokus vše zvrátit zpět, což se odehraje trošičku křečovitě, ale budiž. Jenže filmu pak chybí dovětek, dohra, doznění. Žena se vrátí, padne manžílkovi kolem krku, a my ani nevíme, přineslo to něco jemu, jí, podvodníkovi? A co ty holky z textilky? Skutečně škoda, námět není špatný, ale takto podaný by vydal spíše na středometrážní film. A tak pro chlapa jedinou zajímavostí mohou být odhalené kozy Jany Švandové, a i když zde hraje Bára Štěpánová, tak ta dá na své bohatství jen jemně nahlédnout. (17.09.2009)