Kouzelný měšec

Veskrze průměrná pohádka. Příběhem, výpravou ani hereckým obsazením z něho nevystupuje, zapamatování hodná je vlastně jenom Hapkova správně strašidelná hudba. Potěší však, že alespoň dvojice zamilovaných má minimální chemii, Nárožný s Hrušínským přispějí do jinak spíše infantilního humoru sem tam vtipnější hláškou („Já se vám omluvuju.“), Kopecký zase nadhledem, a pohádka divákovi docela rychle ubíhá. O pár logických kiksech (hlavně co se týče kouzel) raději pomlčím. Překvapilo mě ale větší zapojení německé strany, která nepřispěla jenom penězi na triky a pronájem natáčecích prostor, ale také několika herci v důležitějších rolích. „Jak seš pitomej, tak máš asi pravdu.“ (27.12.2013)

Čechoněmec Karel Dirka, filmový producent, nabídl pánům Macourkovi a Vorlíčkovi smlouvu na tři pohádky. Podepsali to - a dál už se nedalo nic dělat. Museli obsadit neschopné německé herce, pojmout všechno ponuře, vyčlenit typicky český sebeshazovačný humor. Ale v Kouzelném měšci se ještě zuby nehty drželi, takže to není tak strašné. Až na ty Němce... (20.02.2003)

Velmi příjemná pohádka z dob, kdy čeští filmaři pravidelně spolupracovali s našimi německými sousedy a vzniklo hned několik výpravných a především kvalitních pohádek (Jezerní královna, Pták Ohnivák...). Vtipný děj, řada hlášek (rozpáral mi pradědečka...) krásné exteriéry, příjemní herci (Saša Rašilov je prostě k nakousnutí), zlo bylo potrestáno, dobro zvítězilo, on a ona se vzali, zkrátka, co jiného si přát? (26.02.2012)

Zcela otevřeně přiznávám, že jsem zřejmě nějaký zvláštní druh homo sapiens sapiens, kterému se líbí složitější pohádky s myšlenkou daleko víc než tisíckrát ohraná (pro mě s prominutím stupidní) Popelka. A tahle pohádka patří k mým nej. Dělá si tak trochu legraci z ohraných klišé a nekopíruje tolikrát použitý recept. Podívám se na ni klidně i teď, po 15 letech. (18.10.2011)

Tuhle pohádku jsem měla ráda už jako dítě, hlavně proto, že se mi líbil princ Petr a strašně jsem mu fandila, aby zlou čarodějnici odhalil a vzal si princeznu. Proto se k ní i dnes ráda vracím a nikdy si ji v televizi nenechám ujít. Čarodějnice Bludimíra a její sluha Huhla jsou ve snaze o "vznešené" vystupovaní přímo k sežrání. Doktor "husa" taky nemá chybu. Nejkrásnější na pohádce je však úžasná hudba Petra Hapky, která mě vždycky dostane do té správné pohádkové nálady. Z nostalgické vzpomínky na dětství dávám 4*... (02.10.2011)