The Guild of Kutna Hora Virgins
The Merry Wives
Režie:
Otakar VávraKamera:
Jan RothHrají:
Zdeněk Štěpánek, Ladislav Pešek, Václav Vydra st., Helena Friedlová, František Smolík, Jiřina Šejbalová, Theodor Pištěk, Antonie Nedošinská, Elena Hálková (více)Obsahy(1)
Otakar Vávra natočil v roce 1938 výpravnou historickou veselohru Cech panen kutnohorských o příhodách rozverného rytíře Mikuláše Dačického z Heslova. Zdeněk Štěpánek, který nejen vytvořil hlavní roli, ale podílel se na námětu a scénáři, vzpomíná: „Při natáčení Panenství se mi Vávra zmínil, že hledá libreto pro nějakou veselou historickou fresku. Vzpomněl jsem si na zajímavou postavu našeho znamenitého frejíře, fechtýře a básníka Mikuláše Dačického z Heslova, tak jak nám ji neméně znamenitě zachoval Stroupežnický ve svých aktovkách Zvíkovský rarášek a Paní mincmistrová. Začal jsem honem shánět historický materiál, hlavně Dačického vlastní spisy, Prostopravdu a vše, co se týkalo jeho života, osudů a doby. Sehnal jsem toho tolik, že by z toho byl pořádný tlustospis. Práce mi šla rychle od ruky, psal jsem hlavně v noci a brzy jsem Vávrovi předal návrh scénáře. Vávra byl spokojen, začal psát technický scénář a brzy se začalo točit. Film byl na tehdejší poměry velmi nákladný a jedině zkrácení natáčecí doby v ateliérech by mohlo znamenat úsporu, protože ateliéry byly velmi drahé. Vávra dokázal natočit tento na tehdejší poměry velkofilm v rekordním čase – za 19 dní…“ Mikuláš Dačický z Heslova znamenal pro Zdeňka Štěpánka, který byl v té době ve vynikající formě a postavu zahrál přímo brilantním způsobem, obrovský úspěch u publika i u náročné kritiky. Vedle něho si zahrála plejáda výborných herců – např. Ladislav Pešek, Václav Vydra st., Jiřina Šejbalová, František Smolík, Hana Vítová a Adina Mandlová. Film i po letech patří k tomu nejlepšímu, co v 30. letech v české kinematografii vzniklo. (Česká televize)
(více)Recenze (100)
"Neexistuje mocnější prostředek k ovlivňování mužů než prostřednictvím žen. Ty by měly být naší hlavní zbraní; měli bychom se snažit, aby o nás měly dobré mínění a aby stály na naší straně" (Johann Adam Weishaupt, 6.02.1748–18.11.1830, německý filozof a zakladatel řádu Iluminátů, tajné bavorské společnosti radikálních osvícenců) ___ Kostýmovaná filmohra o prvorepublikových poměrech měšťanské střední a vyšší vrstvy s kritikou cizích vykořisťovatelů a oslavou rozverného ale patriotického, romantického, inteligentního a hlavně neušlápnutého a kreativního dokonalého svůdníka a milence ... než i na něj padlo jařmo. ()
Naivní pseudohistorická hra o zlých pánech a poctivém havíři. Rok vzniku předznamenává lehce národovecký patos díla, patos, který díky humornému obalu a zajímavým hereckým výkonům kupodivu zaujal i na fašistickém filmovém festivalu v Benátkách. Jméno režiséra budoucích epopejí rovněž naznačuje, kudy se film ubíral. Ale dnes nám obsazení Němci nehrozí a svěžest filmových vtípků dávno odnesl čas. ()
Chápu, že v r. 1938 téma boje s cizáky rezonovalo, ovšem dnes už snímek nabízí pouze poněkud zmatenou nepříliš důvěryhodnou zápletku o tom, jak šlechtic pomůže chudákovi. Což by ani tak nevadilo, ale i toho vtipu je ve filmu pomálu, spíš jen každý mluví, jakýže je to ten Dačický nespoutaný týpek, vyvádějící všelijaké žertovné kousky, no a pak se na scéně objeví poněkud dýchavičný Štěpánek, který předvede tak maximálně nějaké to opilecké blábolení. Fascinujícím hercem pro mě zůstává Jaroslav Průcha... v podstatě ve všech rolích přemýšlím, co dělá špatně, že působí tak nevěrohodně. Pohyby vypadají dobře, má sice hodně hluboký hlas, ovšem to Vojta taky a je to úplně jiný kádr. Teď jsem na to možná kápl, Průcha nemá talent! ()
Filmy pro pamětníky jsou svou naivitou děsně směšné a i když by se podle data vzniku dal tenhle snímek mezi ně zařadit, myslím si, že by to byla chyba. Skvělá komedie na věčná témata záletníků, boháčů, co chudým berou a napravených frejířů, kteří hájí zájmy chudých a nechutného maloměšťáctví. Štěpánek tu co by Mikuláš Dačický z Heslova exceluje a Alžběta v podání Hany Vítové je taky pěkná. Ve filmu je plno kouzelných scén, při kterých se člověk smíchy popadá za břicho. Film bych zařadila mezi klasiku české filmografie - myslím, že si to kvalitou zaslouží. ()
Přípravy na velkolepou dekoraci pro třetí celovečerní film režiséra Otakara Vávry byly zahájeny stavbou monumentálních dřevěných staveb, připomínajících středověký život kutnohorských havířů. V barrandovských ateliérech potom vznikaly pod dohledem architekta Štěpána Kopeckého honosné interiéry včetně radnice a vězení. Základem scénáře se staly dvě z divadelních her Ladislava Stroupežnického, populární jak u diváků, tak u herců řady českých profesionálních i ochotnických divadel. Titulní roli hýřivého milovníka života, vína a žen Mikuláše Dačického z Heslova si její představitel Zdeněk Štěpánek napsal sám. Svým Dačickým odevzdal české kinematografii snad nejlepší filmovou postavu, jaká se tehdy na stříbrném plátně objevila. Jeho bouřlivák a frejíř renesanční doby ztělesňoval nejen kus sympatické bezstarostné volnosti, ale i zcela vědomou a přesně cílenou vlasteneckou odpovědnost. Jeho vyznání, vtělené do slov: "Já budu vichrem, který vyfouká všechen neřád, hlavně cizáky z tohoto města", bylo jakýmsi programovým symbolem, nadšeně kvitovaným diváky v kinech. Ti chápali jinotaj, skrývaný v těchto slovech, stejně jako rozuměli odporu vůči alchymistům z Německa a s nefalšovaným nadšením přijímali rozhodnost a odvahu při záchraně na smrt odsouzeného havíře Jakuba. Vávra si do dalších rolí prosadil nejvýznamnější členy činohry Národního divadla i vinohradské scény a k umělecké spolupráci přizval i dvě nejzářivější české filmové hvězdy Adinu Mandlovou a Hanu Vítovou. Premiéra, uskutečněná nedlouho před mobilizací a tragickými událostmi Mnichova, reagovala na tehdejší atmosféru ve společnosti a v Benátkách si film vysloužil dokonce jedno z prestižních ocenění, Zlatý pohár. Bilance Vávrova režijního profilu potom naznačuje, že Cech náleží zcela jistě k tomu nejlepšímu, čeho tento kontroverzní umělec vůbec kdy dosáhl. ()
Galerie (6)
Photo © Lucernafilm
Zajímavosti (14)
- Režisér Otakar Vávra si později stěžoval, že ho Miloš Havel nevzal na festival do Benátek, aby si převzal Zlatý pohár, který tam film získal. Místo něho měl sebou svého přítele, budoucího režiséra Františka Čápa. (raininface)
- Vedení Národního divadla nechalo podle filmu nastudovat stejnojmennou inscenaci, v níž si své role zopakovali mnozí z herců. (Olík)
- Představitel hlavní role Zdeněk Štěpánek si Mikuláše Dačického zahrál i na jevišti Národního divadla. (Teres)
Reklama