Cech panen kutnohorských

Sympatická a velice úsměvná historická kostýmní komedie o renesančním šlechticovi, frejířovi, a velkém šprýmařovi panu Mikuláši Dačickému s Heslova, který musel být zajisté opravdu moc sympatickou osobou. K jeho celkem veliké oblibě notně přispěl i smysl pro spravedlnost a netajené vlastenecké cítění. Na scénáři k filmu panu Vávrovi pomohl i sám Z. Štěpánek který se nikdy netajil tím že po této roli toužil dlouhá léta. On sám měl určitě jak filmové tak autorské kvality o tom jsme se už mohli vícekrát přesvědčit. Film dal velikou příležitost i jiným tehdejším hvězdám třeba L. Peškovi který tam opravdu bravurně zahrál Dačického sluhu Očka který ho kolikrát velice úspěšně napodoboval a to nejen při jeho výletech do dívčích ložnic. Dále se mi třeba líbila i, cudná a povětrná holka Rozina v podání A. Mandlové které mě opravdu bylo tak moc líto když ji měli zmrskat. No nic film je to více jak dobrý a pro některé docela i naučný a určitě patří k tomu lepšímu co zde bylo ke konci třicátých letech natočeno. Za vkusně vytvořenou repliku Kutné Hory v roce 1590, a za opravdu jedinečný Štěpánkův herecký koncert dávám přeci jenom za 4*. (09.10.2006)

Skvělá komedie. Bavil jsem se jako už dlouho ne. Mikuláš Dačický z Heslova, skvěle zahraný Zdeňkem Štěpánkem, je hrdina velice podobný těm, jaké v amerických filmech ztvárňovali Douglas Fairbanks nebo Errol Flynn - za všech okolností statečný zastánce utiskovaných a ženy už jen při vyslovení jeho jména otevírají nohy :-)) (17.12.2009)

Cech panen kutnohorských společně s Filosofskou historií jakoby měl předznamenat budoucí úspěchy Otakara Vávry na poli historického filmu. Nedejme se ovšem zmást, tahle veselá taškařice má s pozdějším Vávrou Kladiva společného jen to, že se odehrává v těch dávno minulých letech. Kdykoliv Vávra v mých očích opravdu exceloval, tam byla vždy přítomna nějaká tíže (Kladivo, Krakatit - žel jeho tvorbu příliš dobře neznám). Cech panen kutnohorských se však obalil do prvorepublikového peří, do lehkosti, do nezávaznosti a také, už to samo je slovo je dnes klišé, do dobových klišé, které, dle mého názoru, jsou zárukou na zeschematizování postav i děje. Je fér uvést pár příkladů. SPOILERY. Můžeme mít hrdinu lehce zhýralého, ovšem jeho chování nesmí nikdy ublížit tak, aby on sám nemohl chybu napravit. Napravit ho může jedině láska, nejlépe opětovaná. Sukničkář Dačický tohle beze zbytku splňuje. Kurví se s kterou může, ovšem nikdy tím žádnou nepřivede do opravdových problémů. Neplatí dluhy, ale film se tváří, že si to zřejmě onen krejčík zavinil sám. Samozřejmě se ze svého záletnictví napraví, když najde tu pravou. Je nezbytné, aby po něm bláznily všechny ženy ve městě. Pravý opak tvoří zlořádní zloději tyjící z tvrdé práce havířů. Přesně podle univerzálního prvorepublikového vzoru, který říká, že záporáci jsou vždy neschopní a v podstatě směšní. KONEC SPOILERŮ. Ono se samozřejmě dá namítnout, že v komedii to ani jinak nejde a dělají to tak všichni napříč státy i dobami. Ovšem ve spojení se schematickými plochými postavami a dopředu snadno čitelným dějem, se jedná o kombinaci vpravdě pekelně nudnou. V první republice dokázali ti nejlepší vnitřní vady svých děl zamaskovat vtipně vypointovanými dialogy. Cech v tomto zaostává. V Mnichovské době snad měl svou cenu jako dílo brojící proti roztahovačným cizákům, jenže dnes silné **. (23.02.2009)

Z Cechu panen Kutnohorských dělá velký zážitek především jedinečný herecký koncert Zdeňka Štěpánka, před jehož Mikulášem Dačickým by zbledl nejeden současný bohém. Zbytek obsazení je ale také senzační (jakmile hrají Theodor Pištěk a Antonie Nedošínská manžele, je o zábavu postaráno, k nim připočtěte třeba nádherně zblblého Františka Smolíka, povětrnou Adinu Mandlovou nebo Jaroslava Vojtu, který nedělá nic jiného, než že pije), k tomu scénář je naštěstí spíše vtipný než satirický, a kostýmy a kulisy vypadají krásně. Nemám problém. (22.07.2014)

Škoda, že si film nedrží tah na branku a velká škoda, že hlavní roli hraje Štěpánek. Já jeho až přehnaně expresivní herectví nikdy neobdivoval, zvláště u pozdějších Vávrových filmů, ale tady vážně působí spíše oslzle a docela bych se divil, kdyby mu ženy padaly do náruče. Jó, hrát ho třeba takový typ jako mladý Petr Kostka, pak by to bylo jiné kafe. Ale jinak mne film bavil a některé dialogy a hlášky jsou dokonalé - a mnohé kupodivu nadčasové. Jako bych četl dnešní Twitter nebo Facebok - "Chceme důkaz!", "Dvojí metr!" - "Cizáci nás okrádají!" - "Proč si nesníží platy pánové nahoře?" Nic se nezměnilo, pořád je vše při starém. A třeba hláška "Kolik služebníků, tolik zlodějů" by se dala tesat nad parlament, magistráty nebo různé radnice. Pobavil mne nejeden fórek s přesýpacími hodinami, líbila se mi prostopášná, a přitom spravedlivá postava Mikuláše Dačického (aspoň vím, po kom se to pivo jmenovalo Dačický, i když Krušovice ten název pořád drží, byť se už nevyrábí v Kutné Hoře, ale v Březnu), jen bych fakt ocenil lepšího herce. Narazíme tu na pár stereotypů - jak noc ošklivá jeptiška, neustále chlastající fráter, ale taky pár scén ze života, kde ženy vládnou mužům, resp. rychtářům. U některých postav není jasné, jaké vazby ke komu a k ději mají, což je také škoda. Ale celkově je to osvěžující a zábavné a vtipné dílko, a ty dialogy skutečně vybroušené (tedy až na pasáž zhruba dvacet minut před koncem filmu, kdy se děj zvrhne jen v pijatiky a nikam dál se neposouvá.) (18.05.2020)