Dny zrady I.

Do značné míry souhlasím s názory spolukomentátorů a film jsem v době jeho natočení přijímal jako rozporuplný. Jako vůbec značnou část filmové normalizační tvorby. Potíž je jedna: čím víc je člověk konfrontován s filmovou tvorbou svobodného světa ve výběru zejména alternativních soukromých televizních stanic, tím víc se mu začínají líbit i naše průměrnější předlistopadové filmy. Svádět to všechno jenom na odstup nedává moc smyslu. Po letech a velmi kriticky jsem se na DNY znovu podíval. Kontaminace Müllerovým oddělením ÚV KSČ je mimo diskusi a nedá se přehlédnout. Přežívající kult starých legend a lží rovněž. Ale: postižení Adolfa Hitlera, totožné s Chamberlainovými vzpomínkami, vynikající Beneš v Pleskotově podání (srovnatelný s Uljanovovým Žukovem), nádherný Šverma (Dočolomanský), vlastně velmi dobrý Pastorkův Gottwald, skvělý Chamberlain, nádherné masové scény (zejména sjezd NSDAP v Norimberku je lahůdkou), přesné postižení budoucích pomnichovských druhorepublikánů (Beran přesně postižený) atd. atd., to všechno spolu s připomenutou Liškovou hudbou DNY povznáší značně vysoko. Ne zcela pro ony stalinizující primitivní vmetky, o kterých jsem se již zmínil. Vávra je ztělesněním školy českého výpravného velkofilmu. Scény z pohraničí nejsou v ničem nadsazené, naopak - doporučuji např. vzpomínkovou knihu politického vězně padesátých let Jiří Muchy PODIVNÉ LÁSKY. Není pochyb o tom, že ve Vávrovi má česká kinematografie skvělou, byť v ledačems kontroverzně působící osobnost. Ať hodí kamenem, kdo je bez viny! (25.08.2007)

Den po dni je brán tehdejší doba, kdy si Hitler brousil zuby na naše sudety, velice dobře historicky zpracováno, až na dvě vyjímky komunistická strana je zde velice vyvyšována (což se dá pochopit jelikož k tomu byli donuceli, točilo se to za komunistické éry) ale to jde přehlédnout, dalším vytknutím je proč němci mluví německy a angličané a francouzi česky??? to je docela divné, ale ať nemusíme číst titulky tak řekněme skousnutelné. (03.08.2008)

Vážení autoři hodnocení ve stylu "odpad!". Kolik jste přečetli literatury o Mnichovu a nakolik znáte historické pozadí před a poválečného Československa, že si troufáte "hodnotit" tento film tak plamennými slovy? To, že se ve filmu objeví pár komunistů, notabene tehdejších poslanců, ve vás vyvolává vlnu zcela zbytečné agrese vůči nepopiratelným historickým faktům. Neexistuje v Čechách člověk starší generace, který by Mnichov nevnímal jako dilema. A také je těžké najít dva lidi se stejným názorem na něj. A proto si myslím, že nějaký Gottwald, Litvinov a další mohou být interpretováni jakkoli a nemusí to nutně být ještě propaganda. Vidím to v tomhle filmu jako zcela podružnou věc. Tenhle film není politická agitka, jak tvrdí jedni, ani nepovedený a zpackaný "akčňák", jak tvrdí zase druzí. Je to podnět k zamyšlení, výzva pro ty, kteří nezažili a vzpomínka pro ty, kteří to v sobě ještě stále nesou. Dneska to nikdo není schopen zaplatit a ani natočit. Tenkrát ano. Logicky tam komunisté vystupují jako spasitelé. No a co? To si člověk snadno přefiltruje. Zůstává ale atmosféra doby, která otřásla naší zemí natolik, že nás vrhla do náruče fašismu, komunismu a i toho prokletého Gottwalda, kterého si lidi mimojiné sami a nadšeně zvolili. Vy opravdu věříte, že za všechno mohl Beneš, nebo vláda? Já si po shlédnutí tohoto filmu kladl hodně otázek, kdo za co mohl a nemohl, co jsme mohli a měli....a to je opravdový důvod existence tohohle filmu. Je to filmový zážitek. (09.07.2008)

Jeden z největších, ale bezkonkurenčně nejnenáviděnější diktátor v lidkých dějinách, je zde vyobrazen jako malý, zlostný, uprskaný spratek, trpící bůhvíjakou duševní chorobou. Z Beneše se zde stal totální anglický prdolez. I když Beneše vnímám jako slabocha, který dvakrát vydal naši zemi do rukou totalitních režimů, nemyslím si, že by byl až zase taková bezmocná figurka, jak ho vyobrazili naši soudruzi. Ostatně ti jsou taky jediné, co je ve filmu kladné. Soudruzi a kluci správňáci z KSČ nepřestanou až do poslední chvíle věřit v náš národ a samozřejmě v SSSR, který by nám hrdinsky přispěchal na pomoc. A to je jenom velmi stručný výčet záporů. Dny zrady to jsou. To ano. Je to zrada na každém, kdo by snad chtěl v tomhle díle hledat nějakou dokumentaci historických událostí. Hnus. Chce se mi zvracet. (04.01.2007)

Při pohledu na jiné extrémní "rekonstrukce" 70. let vychází mi Vávrův opus jako dobrý kompromis. Dramaticky to není marné dílo, nic zvlášť směšného a parodického v druhém plánu (zejména z dnešního hlediska). Snaha o autenticitu je poměrně poctivá. V konkrétní době a za podmínek, jaké tehdy na Barrandově byli, mnoho lepšího udělat nešlo. Samozřejmě, že většina politiků působí jako vystřižených z dějepravy, proto i ty silné masky a jen málo herecké invence. Tu si patrně dovolil jen Miloš Nedbal a tedy svého Lorda Waltera Runcimana pojal jako skutečnou postavu a nikoli jen jako rozpohybovaný obrázek z dobového tisku. Nepřu se o výklad dějin, ani o to, že jediné klidné scény se odehrávají v redakci Rudého práva, ale přijímám to jako součást normalizace. Zvláštní ocenění mám pro maximum scén s titulky, protože česky mluvící polovina světa by ničemu nepomohla. (12.12.2012)