Dívka v modrém

Solidní společenská prvorepubliková veselohra podle námětu podřadného spisovatele Felixe de la Cámary, který naštěstí Otakar Vávra vhodně adaptoval, takže vznikla vtipná a lyricky půvabná komedie.Vávra například oživil dialogy použitím kontrastu mezi starou a moderní češtinou.Výborné bylo obsazení, když se hlavním mužským hrdinou stal Oldřich Nový ( spolupracoval s Vávrou i na scénáři). Zatímco pro Nového to byla jen jedna z dlouhé řady postav psaných mu přímo na tělo, pro Baarovou to byla životní příležitost. Nebyla bůhvíjak dobrou herečkou a představovala spíš dobový ideál krásy a ozdobnou dekoraci ve filmu. Ve své stylizaci do dívky z dávné minulosti ale její obvyklá herecká topornost a divadelní gesta nevadily. Za svůj výkon Baarová dostala mimochodem Národní cenu ( jak dalece se v tom angažoval říšský ministr propagandy je ovšem otázkou). Každopádně ve své době se jednalo o filmový hit, který plnil kina po celou dobu protektorátu. Přes svou naivitu je film plně použitelný i dnes. Celkový dojem 60 %. (09.12.2007)

Vtipná a neskutečně miloučká komedie s jednoduchou rádoby fantastickou zápletkou, která čistě těží z konverzačního humoru a jde jí to na jedničku. Oldřicha Nového úplně nemusím, ale tady mě kupodivu opravdu velmi bavil, stejně tak Baarová, kterou popravdě vidím ve filmu poprvé. Jen škoda, že nemá více prostoru moje oblíbená Gollová. Každopádně opravdu vyvedené i se studijní výpravou. (07.03.2016)

Lída Baarová jako komtesa Blanka mluvící staročeštinou je tak vtipná, že Dívka v modrém je jedna z komedií, kterou můžete vidět stále znova a znova. Mnoho komedií natočených ve 30. letech patřily do té doby a dnes se jim smějeme především díky roztomilé naivitě a přehrávání herců. Toto ale není případ právě Dívky v modrém. Je to komedie nadčasová s výbornými hláškami.... (např. Blanka ke kouřící dívce: "Párátko ti hoří") (08.02.2010)

„Už dost řečí! Uveď mě v lože tvoje, prosím.“ - „Moje lože?! To začíná hezky…“ Prvních cca 20 minut je fajn, ale pak přijde Karasův návrat domů, který teprve odstartuje originální a opravdu zábavnou podívanou, která ze zápletky těží maximum. S Baarovovou jsem dosud viděl jen Panenství, ale zde byla jednoduše skvělá (mluvou, gesty i elegancí), stejně tak Nový je tu v jedné z jeho nejlepších rolí (a třeba jejich společný taneček byl skvostný). Ale hodně mě bavily i výborně napsané a zahrané vedlejší postavy, ať už klíčnice Nedošinská, všudypřítomný Láznička, veselá (Smutná) Gollová, Veverkův mastičkář, Paulův kořínkář, dohazovačka Šlemrová („Mlč ty hloupá, tři sta let starý obraz není přece žádná konkurence!“) a z nápadníků mě odrovnala Kreuzmannova kreace („Boty sem už nesehnal.“). I přes o něco horší dojezd tomu rád napálím slabších 5*. „Jen okus. Káva je výborná a máslo čerstvé.“ - „A na tuto krmi nelibou čekala jsem tři sta let. Vidím, ty mě hladem umořiti chceš, aby ses mě zbavit mohl, takového činu jen příbuzný schopen je.“ (21.07.2019)

Něžný, křehký, lyrický příběh plný krystalicky čisté romantiky. Při scénách, kdy Nataša Gollová předčítá z knížky či Oldřich Nový promlouvá k obrazu, taju jak máslo na horké palačince. I hudba, jenž je podmanivější než parfém Opium od YSL něžně dokresluje poetickou atmosféru. Manýry Lídy Baarové a nesmělost Oldřicha Nového se potkávají v této jemné černobílé nádheře. (22.11.2013)