Dívka v modrém

Půvabná BAAROVÁ, báječný Oldřich NOVÝ. Roztomilá veselohra z roku 1939. Je vidět, že už tehdy tíhnul režisér Otakar VÁVRA k pohádkovým námětům. Vždyť dějově je to pohádka pro dospělé. Povídá se, že v tomto snímku byla Baarová nejkrásnější a zamotala hlavu nejen Oldřichu Novému. Dnes už se kult krásy v českém filmu moc nepěstuje, že? Nebo že by u nás krásná děvčata nechtěla k filmu ? To je samá Miss a modelka a za 10 let po nich neštěkne pes. Ale krasavice ze stříbrného plátna jsou stálice a těší naše oko už 70 let. (12.10.2007)

Kvalitou režijního zpracování i nápaditostí scénáře dílo plně srovnatelné s proslulejším KRISTIÁNEM; je přímo festivalem hereckých koncertů - platí to zejména o Novém a Baarové, která tu přesvědčuje o svém skutečném uměleckém talentu. Neokázalé zdůrazňování staročeštiny, nápaditý námět, překvapivé a v českém filmu spíše vzácné než typické gagy a výroky-hlášky doplňuje skvělá - bohužel příliš "zaškatulkovaná" Antonie Nedošínská - a rychlý spád plný překvapení, to všechno jsou další klady nedoceňovaného díla. DÍVKA vedle CESTY DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE nebo ŠKOLY ZÁKLADU ŽIVOTA patří k našim vůbec nejlepším veseloherním a komediálním filmům třicátých let. Nadčasová komedie už datem svého uvedení měla zjevně protinacistický podtext, který byl zesilován jejím až rozpustile rozverným rázem. Film oprávněně hladí po duši i po těle i po desetiletích, která uplynula od jeho prvního uvedení. (26.08.2007)

Lída Baarová byla jako komtesa Blanka z Blankenburgu opravdu okouzlující a ta staročeska mluva, ta stalo za to. Nebyla ani tak afektovaná a prokenná, což bylo fajn. Oldřich Nový byl jako vždy výborný. U něho snad ani není možné očekávat něco jiného. Nápad celkem originální. Sice trošku naivní. To oceňuju. (16.09.2020)

Dívku v modrém natočil Otakar Vávra podle námětu autora zábavné četby Felixe de la Cámary. Příběh je založen na vtipném, i když vlastně nijak originálním nápadu o dívce, která vystoupí ze starého obrazu a pohybuje se jako živoucí anachronismus v moderním prostředí. Doktor Karas v podání Oldřicha Nového se samozřejmě nemůže nezamilovat do sličné komtesy Lídy Baarové, která mluví tak půvabnou staročeštinou. Ve výborně rozehrané partii nesmí scházet ani patřičně komické figurky, které příběh sytí svým vlastním humorem a zároveň posouvají hlavní protagonisty k závěrečnému happyendu. Jízlivé dámy z lepší společnosti hledající zálibu v klevetách a potenciálních snoubeních pro svou hloupoučkou dcerušku, představované obvykle bez sebemenšího zaváhání Růženou Šlemrovou, byly nevyprchávající ozdobou takových filmů. Jisté satisfakce se zde dostává Jindřichu Lázničkovi, věčnému herci malých rolí, Nataše Gollové byl potom zcela výjimečně vyměřen jen velice zúžený prostor, ale i ten suverénně ovládá prostřednictvím ironie a drobného sarkasmu. Romantická staročeština, všudypřítomná úzkost z upírů i záhadný obraz spanilé krasavice vytvářejí z Vávrovy komedie vskutku originální film, kterému se můžeme obdivovat a klanět i po více jak sedmdesáti letech. (03.10.2008)

Naprosto nadčasový typ uvolněného a skvostného humoru je ten největší důvod pro to, aby i ten co možná nejmladší divák v novém tisíciletí takovýto film zhlédl. Tento film, v němž hrají Oldřich Nový a Lída Bárová po jednom boku, oplývá velice silným šarmem, který v sobě skrývá důmyslný vtip a jemnou, avšak přitom působivou romantiku. Znám mnoho lidí, kteří proti tomuto druhu již dnes filmové pamětnické zábavy mají mnoho výhrad. Kdykoliv jsem se jich však zeptal na důvody tohoto jejich postoje, tak v devadesáti procentech případů film vůbec neviděli a jejich pseudonázory vycházeli pouze z předsudků. Ano, to je to slovo, které mi asi v polovině tohoto filmu problesklo v hlavě. Myslím, že jakýkoliv předsudek v souvislosti se stářím tohoto filmu je naprosto zbytečný. Asi po pětadvaceti minutách filmu mi bylo jasné, že byť v roce 2011, je tento film navzdory času stále mladý a noblesa z něho jen čiší. (15.11.2011)