Kladivo na čarodějnice

"Raději nepouštějtě inkvizitora do našich domů." - "Do domů ne. Ale sem... sem se už dostal." Strašný, príšerný, desivý a obludný film o tom, že najhorších vecí sú schopní primitívi s mocou presvedčení o tom, že si ich ako svoj nástroj vybral Boh. Pôsobivá, mimoriadne nepríjemná a znepokojivá atmosféra. Extratemné časy, v ktorých bolo až šialene jednoduché skončiť na hranici. Sú doby, v ktorých by som fakt nechcel žiť. Čertovo kolo sa roztočilo. Ale nepoháňali ho čerti. O Petrových kameňoch sa mi bude snívať. Vadila mi snáď len hudba; na taký vážny film ju ladili do komediálna, aspoň mne to tak pripadalo. (16.01.2007)

Nejprve pro některé chudáky, co neznají fakta a pindají tu jak báby na trhu: KATOLICKÁ CÍRKEV NIKDY (!!!) NEUZNALA MALLEUS MALEFICARUM JAKO VHODNOU PŘÍRUČKU PRO INKVIZICI!!! Sám Kramer byl inkvizicí odsouzen. Ve filmu používá knihu nedostudovaný právník, nikoli církevní představitel (co tu plácáte o církvi, vy potróblenci????). Už v 10. století vydává Vatikán jasné stanovisko, kde zakazuje upalování čarodějnic a absolutní nesmyslnost přesvědčení, že žena může obcovat se satanem. Ti lidi ve středověku fakt nebyli hloupí. Teď k filmu: Kladivo na čarodějnice je dokonalá morbidní poezie, odstupňovaná v černobílé stupnici strachu a depresivity, ztvárněná herci, kteří hrají tak, jakoby se jich celá ta událost skutečně týkala. Atmosféra, kterou jinde budují hektolitry kečupu a nikdy jí nedosáhnou, tady bezchybně funguje vytvářena dialogy a ušpiněnými tvářemi. Stupňovitá gradace, lidská hloupost, fanatismus. Inkvizitor má v rukou existenci člověka. Stačí, když uslyším skladbu Jiřího Srnky "Jak černý mrak, už táhne smrťák zabiják..." a mrazí mě v zádech...to je účinek! Kdeže ty časy jsou..........................PS: Ještě chci reagovat na stupidní narážku od Geminiho takto: :-D Tys vůbec nepochopil, o čem film vůbec byl, stejně jako cariada a malarkey - pindat o historii dnes může každý byť jen se základním vzděláním....... (16.04.2006)

Mrazivě znepokojivý film, který sotva někoho nechá chladným. Nejhorší je, že to nemá nic do činění s náboženským fanatismem - ten dá v podobě Cupákovy postavy věci pouze do pohybu a to v dobré víře, že vymýtí pověrčivost vesnických bab. SPOJLERY: Vše, co následuje, jednání všech postav je pak už jen ryze racionální - inkvizitor Boblig hrabe majetek zabavovaný čarodějnicím a likviduje své nepřátele a všichni ostatní mlčí, protože mají strach (aby sami neskončili na hranici nebo v případě biskupa, aby přiznáním omylu nebyla podkopána autorita církve). Už v druhé várce odsouzených vystřídají chudé šeredné babizny bohatí měšťané a krásné dívky a další na řadě je dokonce duchovní, který se odvážil Bobligovi vzepřít. Drastické vyznění filmu pak nesouvisí ani tak se scénami tortury, ale s ukázáním jejích výsledků v podobě psychicky zlomených, pološílených, nevinných lidí, ochotně udávajících své nejbližší jen aby se uchránili od dalšího mučení. Obzvlášť působivé je pak prozření Cupákovy postavy, která se bohužel v hrůze nad tím co způsobila, nezmůže na efektivnější odpor. To zůstává na faráři Lautnerovi, který končí na hranici, ale předtím se svou výpovědí postará o to, aby už nikdo další netrpěl. (28.02.2006)

Inkvizitor Boblig má rád svou krásnou práci. S nadšením se věnuje mučení a jakýkoliv výsledek své činnosti dokáže vysvětlit po inkvizitorsku. Když se mučený přizná, tak musí být potrestán. Když své činy popírá, tak lže pod vlivem ďábla. Když mlčí, tak ho umlčel ďábel. Když křičí nebo se směje, tak je nepříčetně posedlý ďáblem. Když vydrží mučení, tak mu ďábel znecitlivěl tělo. Ortel je vždy stejný: popravit a zabavit majetek! Je to velmi depresivní snímek, jež by mohl v mladých nerozhodných mužích vzbudit touhu po zajímavém povolání. (30.11.2008)

Nadčasový film o absolutní moci a lidském vzdoru proti ní překonávající vše, co bylo na toto téma natočeno. Šmeralův Boblig je nejsilnější zápornou postavou filmových dějin. Z filmu přímo čiší naprostá deprese a zkáza a v momentech, kdy myslíte, že už nemůže být větší dusno, vpadne do děje Lohniský se svými monology o ďáblových úkladech a je ještě hůř. Celým filmem prochází stupňující se napětí až k závěrečnému Bobligovu výstupu a větě "já už nejsem obyčejný člověk. Já jsem nahoře." Přesto alespoň jiskřičkou naděje je sledování zoufalého boje děkana Lautnera, jehož svědomí mu nedovolí i za cenu vlastního sebeobětování přihlížet destrukci člověka. FIlm má fantastický scénář, gradaci děje, výborně napsané kladné i záporné postavy, které nejsou jednorozměrné, ale velmi uvěřitelné a životné. Zmínku si zaslouží i kamera, která se vyžívá v častých detailních záběrech (zdvihající se poprsí paní kněžny a křížek kolem krku řadím mezi nejlepší filmové záběry všech dob). Celkově vzato jde dle mého o nejlepší film vůbec. Skvělou roli předvedl též Josef Bláha jako Šternberk. Ač je na plátně sotva pár chvil, naprosto přesně vystihuje dobovou aristokracii. (14.10.2005)