Krakatit

Tehdy asi působivé, dnes už jen naivně patetické. 1) Vizionářský Čapkův román se dva roky po největší válce lidských dějin stal víceméně jen politickou agitkou. ...aby to svítilo a hřálo... 2) Zaznamenal jsem výborné herecké výkony (pro toho, kdo má rád melodrama). (19.01.2016)

Literární i filmové zpracování patří již ke klasice. Navíc je ohromné, že i po šedesáti letech má film stále co říci o reálné hrozbě zbraní, které lidstvo stále vyvíjí a přitom právě tyto nové a stále strašnější zbraně vedou k lidstvo do záhuby. Oproti literární předloze je film sice slabší, neboť Karel Čapek velmi důkladně a krásně vyjádřil vnitřní rozervanost hlavního hrdiny, což se na plátno přenést podařilo jen z části, ale i tak jde o kvalitní podívanou. Karel Höger excelentně zahrál roli Ing. Prokopa. (17.11.2008)

Na Krakatitu se mi líbí zejména onen fantastický místy až snový rozměr, který se filmu snaží vytvářet především dobovými speciálními efekty a stavbami. Kromě Vávry, Högera zaslouží vyzdvihnutí tedy technický štáb filmu, protože díky nim snese Krakatit v produkci srovnání se zahraniční filmogafií té doby. Jinak co více komentovat? Je to dobře zfilmovaný Čapek se vším co to obnáší, např, krásu jazyka nebo až černobílé rozlišení postav, které však ve stínu válečného konfliktu není úplně od věci. (21.07.2010)

Dobová "protiatomová" a "protiimperialistická" aktualizace se filmu nevyhnula. Nedá se přitom mluvit přímo o překroucení či zneužití, protože jde o posuny v zásadě velmi jemné a zdánlivě takřka neznatelné. Zpracování této předlohy navíc ve své době možná přispělo k tomu, že komunisté Čapka z literatury nevytěsnili úplně, přestože se jim tento bytostný demokrat jinak "do krámu" příliš nehodil... Film samotný (jako ostatně skoro všechny "vědeckofantastické" filmy) za těch padesát let nesmírně zastaral. Může za to na jedné straně obrovský rozvoj filmových postupů a technologií a na druhé straně mílovými kroky kráčející vývoj techniky. Dodnes však zůstalo skvělé herectví mnoha zúčastněných a také skutečně silné poselství. I když i to nám dnes může připadat i poněkud naivní a dobově podmíněné. Čapek totiž ještě stále věřil tomu, že lze literaturou změnit svět. To je ovšem cíl, který se dnešním literátům (a nejen jim) zdá natolik nedosažitelný, že na něj většinou už zcela rezignovali... (17.11.2008)

Dost podivný filmový patvar, něco mezi dramatem o odpovědnosti a vině, a sebeparodií, celé to působí tak křečovitě a amatérsky, přitom to mělo být smrtelně vážné, a určitě nešlo o nějakou záměrnou grotesku. Herecké výkony i stylizace je přehnaná, na to je naroubovaná trocha tý dobový ideologie, a výsledek působí dost nejapně. Solidní je snad jen vizuální podoba filmu a zajímavý je motiv svedení charakterově nepevného inženýra Prokopa vypočítavou Princeznou, ve které probudí cit, snad. Nevěrohodně vyznívaj i snově laděné scény a portréty "válečných štváčů", ve výsledku je to až příliš naivistické ne li docela pitomé. (19.05.2011)