Předtucha

Veľmi krásne zobrazené dospievanie. Hlavne jazyk a správanie mladých hrdinov vyznieva autenticky. A to sa nestáva často vo filmoch o mladých. => neznižujú hodnotu diela zveličením alebo infantilnosťou. Je krásne vidieť súdržnosť mladých vo vtedajšej dobe, pri dnešnej tendencii k individuálnosti. Som rada, že dej nezrýchľovali ale nechali nás trápiť sa spolu s rodinou. Trápiť sa ponad zábery búrky, psa, nálady. A tak sa mi to páčilo. (V prípade, že sa vžijem do príbehu, tak som rada, za koniec dievčatinho príbehu. Že našla svoju cestu a samu seba a nepoddáva sa iným.) (11.01.2013)

Ze začátku mě film i přes jistou dávku naivity dost bavil, zvláště tajemný až démonický Toufar mě hodně zajímal, ale fajn byl i rola mladého Vinkláře nebo Tanské. Jenže brzo se z filmu vyklubala morální (což by ještě tolik nevadilo) a později, a o to hůře, socialistická agitka. Nešlo by tak ani o tu jak jinak než kolektivisticky pojatou brigádu jako spíš „skutečné“ vykreslení postavy Toufara (Brazílie, imperialistické desky, podlé útočení zezadu atd.). Moc nepřispěly ani ženské silně vyvinuté šesté smysly či velmi dobře italsky rozumějící mladí kluci. Celkově slabší 3*, navíc škoda docela nevyužitého Smolíka. (09.12.2012)

Veliká škoda, že Nataša Tanská hrála jen pár filmových rolí. Předtucha je jejím třetím filmem a její půvab režisér Vávra s kameramanem Stallichem dokonale využili. Rudla Hrušínský už jako mladík předvádí perfektní přesvědčivý výkon v lovci žen, které oblbuje svými namyšlenými slovy a vymyšlenými příběhy. Dokonce má na předloktí tetování, které si prý nechal udělat v Brazílii. Takovej pan Kopfrkingl za mlada, fakt mazec! Ostatní role taky super, mlaďoch Josef Vinklář už jasně dával najevo, že v něm herectví je, nebo Alena Kreuzmannová, která za mlada byla pěkná kočena. Příběh se točí kolem rodiny, která tráví prázdninový čas na letním bytě u paní Cilky (Terezie Brzková) a otec s matkou (František Smolík a Marie Brožová) se vydají na deset dní do Itálie na kongres filologie, kde má mít otec přednášku. Ve vlaku má matka předtuchu, že se něco doma stalo s Jarmilou (Tanská) a ta má zase předtuchu, že se s rodiči stalo neštěstí. Tahle osa vyprávění sice zavání melodramatem, ale ve výsledku film hlavně díky zákeřnému Toufarovi (Hrušínský) stojí určitě za vidění. (19.06.2019)

Podlehnout pokušení je tak snadné... Kontroverzní dílo levicové spisovatelky Marie Pujmanové (1893 – 1958) si cestu ke svým čtenářům hledalo poměrně komplikovaně, částečně také proto, že mnohá témata zůstávala vzdálená konvenčním typům. Předtucha je příběh o dospívání, o nejcitlivějším věku lidského života, kdy dochází k duševnímu i fyzickému přerodu, ale i o překonávání strachu a hledání smyslu života. Filmový štáb v čele s režisérem Otakarem Vávrou, kameramanem Janem Stallichem a hudebním skladatelem Jiřím Srnkou proměnil poněkud enigmatický rozměr literárního textu ve vizuálně působivý a emocionálně silný obraz dívčího světa. Vedle osmnáctileté Nataši Tanské, jejíž jemný portrét lyrického mládí, svazovaného dusivou maloměstskou konvencí a zvyklostmi, učaruje i současnému divákovi, nelze pominout Hrušínského Toufara, cynického světáka a svůdníka, který miluje lehkovážné hrátky s láskou. Na závěr dejme slovo samotné spisovatelce: Napsala jsem Předtuchu, abych ukázala lidem, že i události, které se zdají být katastrofální, mohou po všech úzkostech skončit šťastně. Chtěla jsem zde říci, že za žádných okolností nesmíme zoufat. (25.01.2010)

Já uznávám, že ten příběh je víceméně všelijaký a ne zrovna excelentní. Ale jak je krásně nasnímaný, to u barevého filmu ani nejde. Jen ty záběry na nasvícenou tvář Natašy Tanské, která jakoby zářila, jen ty záběry přírody v protisvětle. A ten chameleonský výkon Rudolfa Hrušínského je skvělý. Oproti němu ostatní postavy vypadají dost ploše a tezovizě, zvláště kladný hrdina Jaroslava Mareše. (13.04.2020)